• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    UNREALONEAD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez
    TILIO
    TILIO --- ---
    WRNQ: S matikou je to tezky - moje znamka se progresivne zlepsovala jak pribejvalo abstrakce. :) A v momente kdy jsme na vejsce na analyze zacli pocitat s nekonecnama a prohlasili ze "cislo je vzdycky konecny, pojdme ho oznacit c a vysrat se na nej", tak jsem byla nejvic nejstastnejsi.

    Aneb, kazdej se vzdycky divi, "jak muzes mit matfyz s dyskalkulii?" Snadno, bratre. Protoze matematika a kupecky pocty jsou dve ruzny veci. Plus, kazdej kdo do me kdy keroval ze neumim pocitat / matiku, tak se mu dneska smeju, protoze nepochopil ani goniometrii a logaritmus, natoz teorii miry, distributivni derivaci, rozdil mezi spocetnym a nespocetnym nekonecnem. :))))))))) Lol pardon, omlouvam se za trochu autisticky matfyzacky onanie :))) a asi i trochu OT.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    DRABICZ: Do té doby, než se mi narodilo dítě, jsem měla pocit, že jsem měla úplně idylické dětství. Ty vole, to se pak rozbilo zrcadel. Zas to ale nechci nějak hrotit, každej máme v batohu něco naloženo... a rodiče to často dělali dost neúmyslně.

    TILIO: Lol, to je zajímavý s těma číslama! Každýmu už říkám, t mi nevěří vůbec nic, protože já často prostě vidím, co chci vidět! Do krve bych se hádala, že v idosu ten vlak jede v 11:08, ale ono hovno samozřejmě, stává se mi to fakt často, z matiky jsem na gymplu měla čtyřku, ale to asi diskalkulií nebude :D Ikdyž!

    Nedávno pro mě byl fakt strašlivěj objev toho, že mám pravděpodobně problém s tzv. Stálostí objektu. Takže co nevidim, to neexistuje. Už jsem to tu možná psala. Aniž bych cokoliv tušila, tak jsem to vždycky tvrdila. Co nevidim, to není! Ale to mě kurva mělo přejít asi ve třech letech!
    - Šuplíky prázdný a všude kolem mě haldy věcí.
    - Skříň bez dveří, asi abych si byla jistá, že tam ty hadry fakt jsou nebo co.
    - Když se delší dobu nevidím s milovanou osobou, propadám panice, že je konec, že mě nechce, že todle a tamto. Úplný psycho. Vysvětlit to sama sobě , natož někomu dalšímu. Jak? Čím?
    - Na stole v práci asi 3cm čtvereční pracovního místa. Je to někdy fakt twisted.
    - ruce popsaný úkolama i skoro ve 40 letech.

    Omouvám se, já mám dneska nějakou valivou.
    TILIO
    TILIO --- ---
    WRNQ: Ve stresu je to vsecko horsi asi tak milionkrat! Moje neurodivergence zahrnuje i dyskalkulii (a vubec se neptejte kolikrat jsem slysela "to neexistuje", "jsi jenom lina" apod., dyslexii kazdej zna, dyskalkulii nikdo) a kdyz jsem ve velkym stresu urcityho typu, tak mi a) silene lita pozornost, udrzim to tak 3 vteriny, a b) se podivam na cislo a hovno, bud ho vubec nezprocesuju nebo popretacim vsecky cislicka (a pak se divim jak muzou hodiny ukazovat 91:61, napr.) nebo ty cisla zamenim za podobny... meh.

    Zajimavy je ze tenhle stres urcityho typu neni skoro nikdy z neceho urgentniho v praci - tam asi nastoupi moje asd a focus je velice, velice slusnej dokud neni bezprostredni problem vyresenej (a odpadnu potom). Ale pokud je to na mezilidsky rovine (vc. obecnejsich veci jako procesy v praci, nikdo me neposloucha apod.), tak to je konec.

    ...hi ho.
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    WRNQ: to nejde, vždy jsem byl vychováván, že maminka a učitelka mají vždy pravdu. Já to měl 2v1 :D :D :D Ačkoli jsem si myslel, že jsem měl hezké dětství, se svými dětmi se mi toho otevírá čím dál víc, ale na druhou stranu díky tomu vím, kterým směrem je vychovávat nechci. Je to náročné já i trpaslík jsme ADHD, moje žena má svatozář. V období silnějšího stresu buď funguju na 130% nebo na 30%. Když jsem příliš výkonný, je to fajn, když mám propad, tak ty třecí plochy jsou výrazně větší, či víc vidět a díky tomu se doma umíme dost rafnout. Ale po hádce se obejmeme, aby děti viděli, že i když se hádáme, máme se pořád rádi (což nelžeme) a že i hádka nemusí vyústit v nenávist, jak to vidí jinde kolem sebe. Jinak nastejno - holé věty bývají někdy problematické.

    MULTICAT: To je v pořádku, já se třeba naučil říkat ne a rozeznal manipulaci a hlavně se jí naučil odolávat. Naposledy mne někdo zkusil vmanipulovat kam chtěl on a ne já, a poslal jsem ho za to někam takovým způsobem, že mi za tu jebačku ještě poděkoval. To bych třeba před 10 roky neuměl. Nemyslím si, že jsem macho, ale takovej ten balanc sebeuvědomění si a zdravého sebevědomí je třeba najít. Dá se s tím pracovat a díky předchozí výchově jsem rád, že i zlé je k něčemu dobré a tak nemusím přeskakovat svoje ego - protože balanc. Jo, hrozně rád bych napsal, že jsem vyloženě vyrovnanej člověk, ale k tomuhle mám ještě daleko.
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    MULTICAT: pardon the overuse of "smajlíky"
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    DRABICZ: rozumím! :)

    Jen já to myslela tak, že si dovoluji spíš třeba pocity, myšlenky, touhy a postupně je začínám realizovat.

    Utrácet peníze si tolik dovolit nemůžu, i když si teď začínám kupovat hudbu a chci si koupit obraz od kamarádky :)

    Ty jo! A chci v létě nosit víc šaty a svoje krásný červený sandále. :)

    Malému i velkému já posílám pohlazení, to fakt dává!
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    DRABICZ: V pořádku, jen si myslím, že podporou a uznáním problému se nikdy nemůže nic zkazit.
    Moje máma je speciální pedagog a říkala mi, že jí to nikdy nějak nenapadlo, no :) Ačkoliv bych jí křivdila, kdybych tvrdila, že se mi nesnažila nijak pomoct. Ale díky bohu za to, co máme a víme dneska.


    Zhoršuje se vám stav v období silnějšího stresu? Já mám někdy pocit, že už nerozumim ani větě jednoduchý.
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    WRNQ: děkuji, zahřálo to, ačkoli jsem to skrz to nepsal. A teď si představ, že je moje mamka pedagožka, paráda, ne? Děti jsou taky lidi znám, ale jakožto ADHD mám smysl pro spravedlnost, tak jesti něco nesnesu je mimo jiné ubližování dětem, proto jsem se nepřenesl přes tuším čtvrtý příběh, jelikož bych fakt měl potřebu těm nalískat, jelikož to není ani z nevědomosti, ale manipulační vypočítavosti.....Myslím, že moje žena tam dokonce taky některý z mých momentů z dětství otiskla, ale nechci to otvírat. Mimochodem když tu mamka byla, tak se jí moje žena ptala, jak že jsme vyléčili ty moje disfunkce (tenkrát ještě ACDC bylo v plenkách), tak se jí dostalo odpovědi, tak, že jsme tam přestali chodit. Výborný!

    MULTICAT: ano, mám to stejně. Od první výplaty si plním dětské sny, ať už formou cestování či jiných zážitků, kupováním hraček, (které byly za mne ty, po kterých jsem toužil, ačkoli dnes ani nejsou třeba sběratelské), utrácím za jídlo a utrácím za píčoviny, které nepotřebuju jen pro to, že prostě můžu. Ano, je to znak finanční negramotnosti, přestože mne finance živí, ale cítím se sám sebou. Vím, že až si koupím určitý počet nepotřebností, přestane to. Už se do té fáze pomalu dostávám, protože to přenechávám svým trpaslíkům. Někdo by to mohl brát jako mentální nevyzrálost nebo nezodpovědnost, ale já si tím dotvářím sebe sama. Přišlo mi, že to máš podobné a přijde mi to normální.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    DRABICZ: To je mi moc líto. Jednak proto, že se to stalo a taky proto, že tvoje maminka neušla od té doby ani krok dál.
    Na profilu Děti jsou taky lidi jsou sdílený různý traumata s dětství (vánice, rozvod, školní plavání, co nejhoršího vám rodiče rekli a podobně) a pak už jsem si to prostě musela přestat číst, nebo bych se zbláznila.
    To je právě to, ti kluci to často odnesli úplně nejhůř. Posílám tvému malému já jedno vřelé objetí.

    MULTICAT: Já jsem totiž vychovaná jako hodná PŘIČINLIVÁ holčička, co se dobře učí, jen mi vždycky říkali, že jsem takový PIMPRLE (🤦) a že je to v pořádku. Ale až v dospělosti člověku dojde, jak se vlastně celej život chová, že je pro něj těžké udržovat hlubší vztahy, soustředit se, jakoby ,, normálně " fungovat.
    Když jsem jednou byla na takový hlubší terapii, co trvala x hodin a věnovali jsme se mému dětství, celou dobu jsem jakoby odosobněně nevěděla, o co tam jde a co vlastně vůbec řešíme, i když to bylo všechno do očí bijící. Na konci jsem se rozplakala, když jsem ve svých asi 35 letech na otázku ,,a proč jsi tohle dělala?", odpověděla: "Protože nechci být nikomu na obtíž." Story of my life. Ale aspoň jsem ten chybného princip, podle kterýho se furt chovám, odhalila a pojmenovala.

    Pak to tady nemá vypadat, jak to vypadá, jeden frustrovanej člověk na druhýho a v dospělosti se všichni hrozně diví, co že je to s nima porouchanýho. Ale je zas fajn, že když nám to začnou třeba zrcadlit ty děti, my nejsme idioti a začneme to řešit, tak se dejou věci.

    Pardon za elaborát.
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    WRNQ: počkej, takže když si živě pamatuju moment, kdy jsem si jako malá řekla, že už budu hodná, aby mě měli rádi, tak... ?

    Byla jsem divoká, vzteklá, veselá, živelná. Jako moje Vojtinka (i když ta moc vzteklá není). Pak tedy lusk, změna. Přesvědčila jsem samu sebe, že jsem tichá, nekonfliktní, nevýrazná a introvertní. Chtěla jsem přijetí, že jo.

    Pak všechny ty sebedestrukce fyzický i psychický. Až poslední dobou, kdy si dovoluji věci, který jsem si zakazovala, se začínám cítit ve svý kůži.

    Tpč.

    Asi se někdy vezmeme za ty ruce a půjdeme tam. Víš kam, že jo? :)
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    WRNQ: a teď si představ, když se tvá máma ve tvé dospělosti chlubí tvé ženě nad tvým ADHD potomkem, že to z jejího syna (tebe) vymlátila (i po faktu, že to bývá velmi často dědičné). Hned máš lepší den.... Sorry WRNQ, muselo to ven.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    Proto mi přijde šílený, jaký věci se napáchaly na dětech s ADHD, když je všichni osočovali, že jsou zlobivé a nezvladatelné. Ty děti musely/musejí neskutečně trpět uvnitř.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    TILIO: Je to tak, jde to ruku v ruce.
    VON_GILOTINE
    VON_GILOTINE --- ---
    Tak on ten prekryv s PAS byva casty a tohle je presne ono. Me to stoji pravidelne viru v zamestnatelnost
    TILIO
    TILIO --- ---
    KOIRA, WRNQ: Moment, tohle je taky znamka ADHD? Tyvole tim se teda zas leccos vysvetluje, facepalm!

    Mam mj. velmi silnou potrebu, aby veci byly "spravne". Nejen nespravedlonost (i kdyz taky, a taky silne), ale i treba procesy ve firme - takze neustaly strety s nadrizenejma ze takhle to nejde delat. Uz me to stalo dve mista (pokazdy jsem odesla sama, jednou dost dramaticky protoze sef to neunesl, aby mu 'naka zenska' rikala ze to dela cely uplne blbe a challengovala ho). Ty vole...

    Takze ne, nedelam s tim nic moc krome toho, ze se to vzdycky chvili snazim potlacovat, protoze vim ze lidi kolem to sere, jenze to zase mega moc uzira me, takze to skonci tim ze to casem pretece a ja zas zacnu do nich kerovat. Hm.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    KOIRA: Mně vysoká citlivost dovedla k poznání o ADHD...
    Je to peklo někdy, no. Někdy si říkám, jestli nejsem blázen
    Pracuju s lidma a tam se stávají různý situace. Většinou se to snažím.lomunikovat v klidu a otevřeně a že si toho jsem vědoma
    S vysokou citlivostí kde ruku v ruce i takovej přehnanej smysl pro spravedlnost a podobně a jakýkoliv projevy něčeho nefér snáším strašně špatně
    O tomhle bych mohla napsat román.
    Plus jsem účastna vcelku toxického vztahu, kde jsem si už vyslechla spoustu nepříjemně hodnotících komentářů.
    Mám doma knihu Jak se bránit toxickým lidem, pschopatům a sociopatům, ale všechny rady, do tam jsou, člověk víceméně dobře zná.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    Zajímalo by mě téma vysoký citlivosti - taky to tak máte? Jak jste se s tím vypořádali? Pomohl vám nějaká knížka? Z citu k někomu se dostávám dlouhý měsíce a předchází tomu dost náročná cast, kdy se snažím vyrovnat s realitou, ale nez to utnu jako nevyhovujici, snazim se prizpusobit a prostě "prosaknou" emoce z toho, jak mě nekter věci emočně bolí a druhý lidi tohle jednání dost obtěžuje, povazujou ho za nezraly.

    Teď to například (opet) řeším v práci. Změnili mi náplň pozice kde je najednou hodně projektového řízení. Doteď ok, ale se vším tím stresem z náporu ještě přišlo to, že se dost nevybirave v průběhu projektu v něm začalo rypat vedení, které rozhodně nejede filozofii "trust the process" takže kromě všeho na sobě ještě mám pocit viny že v tom koupu svy šéfy, co za to nemůžou a kazim reputaci oddělení. A v pátek jsem se fakt rozbrecela z toho, že se ženu zase do něčeho, co bude naprostý psycho a skončí dopisy, promluvami a rozvázáním poměru.
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    DRABICZ: no nepotřebuješ řešit specificky adhd, zejména pokud se ti rozjíždí psychika jako taková. Potřebuješ psychoterapii a dobrou diagnostiku a probrat případě možnost medikace, pokud tedy psychické problémy ti zasahují do života tak, že se to nedá zvládat. Nehledě na to, že pokud se ti rozjžídějí emoce, tak stejně spíš chceš třeba stimulující antidepresiva, než strateru, která zvyšuje dráždivost.
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    ZUZKAOU: tak tady ADHD nikdo neřeší (alespoň dle emailů) - házím info pro ostatní
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam