TILIO: No ja mam evil plan sa dostat pracovne na uroven, kde tieto veci uz nebudem musiet robit.
Pamatam si jak som v byvalej praci nebola schopna niekolko mesiacov vykazat sluzobnu cestu a sefova uz zo mna kvitla. Poslala ma na skolenie time managementu (lol), kde som im vymenovala dopredu celu teoriu, nic nove mi tam nepovedali. Hele dik, ale toto je iny problem nez to, ze ja neviem, ze si ten cestak mam vykazat. Alebo ze si mam drzat niekde plan toho co musim urobit. Ja i mam system v hlave (fungujem hodne na logickych strukturach, inak by som sa z toho zvencla a mohla si rovno pobalit batuzek do Bohnic) kde mam tasky rozlozene podla narocnosti, urgence, dolezitosti a “otravnosti” a snazim sa mat na top priecke nadavkovane tie tazke otravne v malom mnozstve, lebo keby som to tam vylila vsetko, tak sa tu kolembam v rohu a musela by ma prist zachranit kamaratka, ktora ma kluce od mojho bytu.
A extremne tazky otravny ukol je pre mna vykaz, alebo momentalne zajet do Hornbachu po tyce a priviazat rajcata ci vyriesit to, preco mi obcas nesvieti lave predne svetlo na aute, alebo zajet do optiky nechat si zosrobovat bryle. Nikoliv rizeni 14 AI projektov v praci, to je pohodicka :). Obcas i to vesanie pradla je uplne nadludsky vykon.

MART1NKA: Tohle mam presne taky. Zapisovat cas je silenej boj, a mam z toho anxiety ze az nemuzu dejchat, pomalu se smiruju s tim, ze uz to bude navzdy takovy, proste budu pracovat a u toho lapat po dechu kvuli vykazum prace. :(( A nikdo to neni schopen pochopit. "Proste to udelej." Tvl kdyby to bylo takhle jednoduchy!
"Proste se nestresuj."
"Proste nemej depresi."
"Proste tu zlomenou nohu rozchod."
🤦🏻‍♀️

PECA: mě celkem vyhovuje si psát úplně všechno
To propaguje už třeba to GTD, že klíčové je ty "todo" věci někam napsat, aby člověka už nezatěžovaly a měl klid že je o ně nějak postaráno.
Takhle si sepisuju i užitečné informace co nechci zapomenout (Google docs).

Jako inbox používám Google Keep a je to fakt super. Z toho se to snažím odbavit nebo přepsat do dokumentů "na potom".

U toho papíru je výhoda/nevýhoda, že to nefunguje pokud člověk nemá návyk papír pravidelně kontrolovat. Když na to člověk má ten vyhrazený diář, tak je to asi nejlepší.

Mne pomáha si kúpiť fakt hezký zápisník a vláčiť ho so sebou. Všetko elektronické končí neorganizovaným chaosom. Jednotlivé papierky by boli po celom byte, až by sa stali jeho súčasťou.
Ale je pravda, že tie sračky “veď to je práca na 2 minuty” čo pred sebou človek tlačí pol roka a je mu z nich nevoľno, tie by asi stálo za to mať nonstop pred očami niekde na tabuli.
Inak teraz strašne bojujem s výkazmi práce v robote. Práca ma baví, ale nie som schopná si zapisovať čo mi koľko trvalo. Už mi z toho začína byť psychicky nevoľno. Toggl mám, ale 2 týždne som bola v stave, v ktorom som nebola schopná to tam vyklikávať a absolútne sa desím konca mesiaca. Neviem čo som robila a neviem ako to vykážem a bude z toho scéna, už to vidím. Mávala som z týchto vecí kedysi i stavy, že to bolo na Neurol.
Občas si človek hovorí, aké by to bolo byť normálny.

PAKOBYLKA_: Svačiny se přeceňují, zapomínáme je všichni, to si neber osobně. Zato si nějaký holce asi sakra usnadnila život, to si klidně osobně ber.

PAKOBYLKA_: Ja som si od malička myslela, že som dyslektik, mala som problemy s čítaním nahlas (čisté jednotky som mala cca do 6-7 triedy. Pamätám si ako to naši riešili s učiteľkou. A vieš čo to bolo? Moja hlava si domýšla koniec slova miesto toho aby ho naozaj prečítala, pretože to skutočné čítanie je pomalšia a náročnejšia činnosť, takže mi predikčnou funkciou vygeneruje zbytok a keď sa netrafí, tak smolík. Jak by si zaradila toto? :D

Ja se jdu pochvalit. Drzi me to od snidane a uz to odezniva, protoze vim, ze zase neco podelam, ALE! odhalila jsem dalsi dyslektickou zakyni a jeji maminka mi velmi dekovala, tak jsem rada, ze jsem se nenechala odbyt kolegynema, protoze holcina je jednickarka. A taky jsem svymu mozku obcas vdecna, ze se do neceho vrhne a tim se dostane na mista, kam se bezny smrtelnici nedostanou. I metaforicky. No ale nechala jsem si doma svacinu, takze jak rikam, dlouho mi ten mod “jo, jsem dobra” nevydrzi! Peace

PECA: kdyz ono fyzicky neco skrtnout je mnohem uspokojivejsi nez odkliknout. Ja ma post-it notes nalepene na zdi. A pak kus papundeklu s hrebikem na ktery nabodavam zprocesovane. Dneska jsem slavnostne zrusil ukol nechat si v praci proplatit telefon za 2022. (Odkladal jsem to jenom pul roku!)

UNREALONE: Od loňského listopadu si vedu odrážkový deník (podle metodiky Bullet Journal). Ne úplně důsledně. Koukám, že tu vložku ve dveřích v koupelně jsem ještě pořád nevyměnil (takže furt nejde zamykat). Ale jinak mi to přijde fajn. Ačkoli jsem hodně IT pozitivní, tak přeci jenom jsem vyrůstal v době "tužka papír" a tak mi to i více vyhovuje. Plus ten okamžik, kdy to musím napsat/přečíst, který umožní tu hlavu přepnout a zaměřit na to co píšu/čtu - "k nezaplacení".

Občas zapomenu, protože jsem třeba na akci, zrovna přijdu domů fakt pozdě, nebo tak něco. Tak si zkusím udělat souhrn za 2 - 3 dny (před koncem roku jsem vynechal skoro týden). A jedu dál. Každý okamžik skýtá nový začátek, nový pokus se o fous zlepšit. Akorát bych potřeboval nějak "indoktrinovat" syna, aby si včas vytvořil alespoň nějaké návyky pro další studium a práci.

Nicméně už asi 2 měsíce marně sháním nový deník. Rozměr A5 (přesně A5 - 148×210 mm) Černé tuhé desky, 100 (zhruba) čistých (bez linek, čtverečků či teček) listů, šitá vazba (poctivá V8), vnitřní kapsa, guma na zavření, poutko na pero, cena do 200,- (ten můj jsem loni koupil náhodně v Lidlu za 50,-). Taková blbost, ale nesehnatelný. Budu muset obvolat vytipované reklamky, které nabízí něco podobného na tisk a pokud mi zaručí parametry, tak objednat asi v 10 - 20 kusech kvůli minimální výši objednávky (byť bez potisku). Mít něco jiného by mě dráždilo. :)

Koukám, že jsem poslední dobou nějaký ukecaný... :)

PECA: psaní si zajímavých a pozitivních věcí jsem taky párkrát zkoušel, ale pak jsem zase zapomněl že si to chci psát, tak mi to moc nevydrželo :⁠-⁠D

QUANTI: Ale něco jsi určitě zvládla. :)
Já se snažím si to psát. Plus občas si vzpomenou napsat i jinou pozitivné vzpomínku na den (jako třeba že jsem cestou z práce viděl krásně azurovou oblohu s prima obláčky). A asi to pomáhá. Cítím se lépe.

Já jsem se taky chtěla pochlubit, že jsem včera zvládla být poměrně produktivní (a bez přidružených úzkostí), ale zjistila jsem, že jsem zapomněla odpovědět na důležitý (a poměrně akutní) mail, takže jsem už zase zpátky ve standardním panickým módu :))

Nice, taky se musím pochválit. Včera jsem dodělal výběh pro králíka, takže konečně uvolnil terasu pro kytky. Taky jsem králíkovy vykydal a na výběh hodil kus pletiva i shora, tak snad nezdrhne (králík), nebo nesežere sova, co číhá u sousedů. No dneska, když se pochlapím, tak mu tam dám i vodu (má tam zelený, tak přežije, ale včera večer a dneska ráno jsem fakt zapomněl - chmm - není každý den posvícení).

A zapomněl jsem si ráno vzít prášek. Sakra. No ono se to nepo.

QUANTI: Ja na sebe zkousim maximalni pozitivitu ted. Teda maximalni jaky jsem schopna, ehm.

Takze treba od patku odkladam odpoved na jeden email, protoze "nevim jak do toho" a "nechci neco podelat", klasika. Tak jsem si rekla, je pondeli vecer, dost pozde, ale lepsi pozde nez vubec. Natukala jsem tri radky, klikla odeslat a hned jsem sama sebe pochvalila, jaka jsem sikovna, ze jsem to udelala a zvladla a ze to ani nebylo tak hrozny!

Obvinovat se, cejtit se blbe, nadavat sama sobe atd. atd. mi moc dobre nefungovalo, treba tohle zabere lip.

TILIO: Ubrousky jsem používal taky, ale ty se nedají vyhodit do záchoda... takže to potom znamená vynést koš a to je práce navíc. x) Ale jinak jo, v uklízení žádnou pravidelnost nemám. Občas si s manželkou říkáme, že k nám musí někdo přijet na návštěvu abychom uklidili. Po návštěvě si to den pochvalujeme než se zase zahrabeme do bordelu.

PECA: Asi to mám podobně. Teda ne že bych vytřel dvakrát za den, ale když jsem nervózní tak začnu uklízet. Tak jako random. Utřu fleky na stěně v kuchyni, vyleštím kohoutky a zrcadlo v koupelně a tak.

Já mám trochu peklo, že moje manželka je zvykla od jejího otce, který skoro nikdy nebyl schopný se nechat zaměstnat, ale zato pracoval doma na baráku od rána do večera. Takový Bořek stavitel. A manželka je teda zvyklá, že cokoliv je potřeba udělat se udělá relativně rychle a není to problém. Ne tak se mnou. Když po mě chce něco pro mě nestandardního, třeba přidělat kovovou skřínku nad akvárko kde není stěna ale jen sadrokarton, tak mám z toho paniku a nejsem schopný se dokopat. Prostě mám strach, že se něco podělá a bude to na několik dní šílené práce. Jakože prdne ten sádroš nebo se nějak poškodí to ohromné akvárko. Mám trochu tendenci hodně předvídat problémy. x)

PECA: Můj muž by miloval, kdybych si řešila úzkosti uklízením 😂 holt každý chce, co nemá.