PAKOBYLKA_: to dělám taky, ale jak jsem lehce nervózní a nadsena zároveň, tak moje vnitřní entropie zvolna šlape do pedálů a bere mi dost energie můj mozek usměrnit tím správným směrem.

AXTHEB: Jo. A pak už jenom preklikavam z webu na web. A jsem strašně unavená ale přestat je úplně strašný množství energie. Jak z tohohle ven?

MART1NKA: hele, to mám taky. Měsíc v nový práci, zavalena věcmi, ale dneska jsem odcházela na sraz o půl hodiny později. Normálně si večer čtu, teď jen koukám do mobilu. A chodím spát v jednu. Myslela jsem si, že tohle už mám za sebou.

TRISSIE: Je vidět, že ho fakt potřebuje .)

U nás to bylo po porodu dost šílené. Ale to protože manželka měla nějakou psychózu a dva měsíce nefungovala vůbec. Vlastně to trvalo skoro ty dva měsíce než jsme se dočkali pomoci a cca čtyři měsíce než začala fungovat nějak normálně. Nicméně ani potom to nebylo úplně jednoduché a pořád se učíme jak zvládat nové a nové výzvy, a musíme jít hodně do sebe.

Mám pocit, že se mi zmenšuje kapacita řešit problémy a paradoxně zlepšuje soustředění. Teoreticky se dovedu celé hodiny probírat nějakým textem, ale jakmile je něco trochu komplikovanější a vyžaduje to ode mne se rozhodnout nebo se v něčem zorientovat, tak se děsně snadno přetížím a cítím se zoufale, jsem nervní a nepříjemný. Občas se u mě objevuje tak nějak náhodně úzkost, což je něco co jsem neměl. Navzdory tomu, že se učím být tolerantnější k tříletému synovi, který nás nevědomě šikanuje, tak k ostatním lidem jsem mnohem méně tolerantnější než jsem býval. Když mě třeba něco naštve v práci, tak kosa padne a kámen asi tak 10x rychleji. Ale to může být tím, že kapacitu tolerance si bere syn. Také mnohem víc zapomínám než dřív. Jsem schopný něco za den 10x zapomenou a 10x si vzpomenout abych zase zapomněl.