LWEEK: Po porodu jsem myslela, že se zabiju. Jak píše Majka, nevyspání je strašný. Pak si člověk zvykne. Nekdy jsem se chovala jako blázen, ale jinak si myslím, že pod tlakem jsem megaschopná, rychlá a výkonná. Umím dobře plánovat blízkou budoucnost (plán dne a jeho realizace na minuty přesně), s dlouhodobou to je mnohem horší.
Moje dítě je ale supervnímavé a inteligentní, takže spoustu věcí chápe, tudíž jdu cestou upřímnosti, že holt taková jsem a on zas ví, že se s maminkou málokdy nudí, že ho mám ráda, ale že věci prostě neprobíhají často úplně standardně.

LWEEK: Je toho víc, takže mám větší stavy úzkosti, že "nezvládám život", než předtím. Jinak mám pocit že v zásadě stejné.

LWEEK: stejné. Teda takhle, ze začátku než se zkalibruje spaní (oba ekzempláře prvních pár měsíců spaly dost šíleně, ale pak se to srovnalo), tak je to megahell. Ale já odpozorovala, že pro mě je nedostatek spánku obrovskej rizikovej faktor - nevyspalá jsem prostě nepoužitelná a nepozornost v tu chvíli jede na plno.
Když se spaní dětí srovnalo, tak klasický hell - neustále zapomínám doma lahvičku, nebo krmení, nebo jednu z těch miliard věcí co musíš mít pro dítě :D. Je to daný dost tím, že nemáš tak silnou rutinu jako když chodíš do práce - ty děti halt rutiny nabourávaj, takže nemáš záchytný body.
Takže ano, ADD se mi projevuje o něco víc, ale z výše uvedených příčin. Nové příznaky ani zlepšení nepozoruju.

LWEEK: Ne, nefunguje to skvěle, nefunguje to vůbec. Je opakovaně ověřený, že když začneš lidi platit podle velocity, začne ti růst velocity v podstatě bez jakékoliv korelace s reálným výstupem nebo čímkoliv jiným.
Stačí, aby si jeden člen týmu uvědomil, že jediná věc, která rozhoduje o odměnách je to, jestli tomuhle tasku dá trojku nebo pětku.

AXTHEB: A to je právě to co na tom funguje tak skvěle. Je to autonomní a odráží to realitu která je subjektivní vůči týmu. A tu metriku si potom navážeš na své businessové potřeby. Sledování času jde aplikovat jen na jednodušší úkoly, které jsou jasně uchopitelné. Když budu péct rohlíky, tak mi bude jedno jestli bude někdo sledovat jak rychle je uválím i když mi to přijde taky trochu úsměvné. Ale když tvořím tak nechci aby mě někdo měřil protože mě to bude stresovat a místo dobré práce budu odvádět rychlou, ale nahovno práci. Za svých víc jak 20 let praxe v oboru se mi to už mnohokrát potvrdilo. Obecně vzato nejstupidněji odvedenou práci jsem obvykle viděl ve firmách, kde se jede nějaký kanban waterfall s trackingem času. To byla většinou tragédie.

PECA: Mám to stejný, dneska úplně tupej neproduktivní den, akorát mně ještě navíc k počasí začíná menstruace, tak jsem dvakrát mrtvá 😂

LWEEK: Velocity není nástroj na měření efektivity práce. Velocity je vnitřní metrika a její použití na cokoliv jiného, než odhad na kolik sprintů máš práci, případě kdy nejdřív bude hotový nějaký ticket je silná chyba, před kterou varují snad všechny metodiky, které velocity používají.
Je to metrika, která je plně v ruce teamu a pokud se vyplatí nafouknout ceny, tak se prostě nafouknou. Nemá to žádný kontrolní mechanismus, tak nějak z principu.

Tak u nás se to vyhodnocuje. A pokud chci do výplaty dokončený případ, tak to prostě zanesený mít musím.

Jinak teda dneska den vohovně. Ráno slušný rozjezd, vyřešil jsme nějaké telefony, pak jsem tedy ještě něco málo upravil, co jsem včera narychlo "vytjúnil" do nic moc použitelna, ale odpoledne je to už jenom "čekání na smrt". Jestli je to tím dementním počasím nevím, ale kolega jede taky ve stavu "zombie". :)

A ted si predstavte, co se mi dneska stalo! Bavim se se sefkou, kolik casu mi zere neco, co je efektivne prace nekoho jinyho. Vona povida, tak si to nekam pis! Ja povidam, no ja to pisu do toho trackovaciho systemu! A vona povida, no jo, ale to nikdo necte! Tak jsem se zmohla na "a proc se to po nas teda chce?"

Jakoby tohle se me dost dotklo, no.

PECA: Jo tohle chápu ale k tomu jsou i jiné, mnohem účinější nástroje než trackování času. Takzvané měření velocity kdy úkoly kategorizuješ dle složitosti a potom po určitých časových úsecích vyhodnocuješ kolik se toho stíhlo, a z toho je za pár měsíců medián. U mě trackování času není jenom oser na který zapomínám, ale doslova mi to níčí motivaci. A že je trackování a jakýkoliv přímý dohled zkáza motivace se ví. To co posiluje motivaci je pocit sounáležitosti, podpora a autonomie.

KOIRA: Docházkový systém nebo trackování čehokoliv je moje noční můra. Pořád se s tím setkávám. Naštěstí to ve většině firem moc neprožívají takže tam něco naklikám a nikdo to zatím neřešil. Já to trackování v mé branži (programátor) vnímám jako nesmysl. Pořád říkám, že buď člověk tvoří hodnotu nebo netvoří. Tak jednoduché to je. Když stojí víc než vydělá firmě a jeho pozice není potřeba z jiných důvodů, tak to nezachrání ani milion tabulek.

MART1NKA: tohle podepisuju. V bývalý práci jsme měli systém, že každý den jsem si měla kliknout, že jsem prisla a že jsem odešla. A že náhodně případné errory mi opraví seniornejsi kolegyně. Po dvou měsících zjistili, že buď ostatní znicim svýma pozadavkama, vyhodí mě proto, že si neumím zapsat docházku nebo mi dají přístupy tak, že si to budu moct naklikat sama na konci měsíce. A od ty doby jsme byli kamarádi. A už na vyberku si teď overuju, jestli firma řeší dobu příchodu do práce a docházku. Mám dost starostí i bez toho, abych si zanasela hlavu timhle mental loadem, co mi přijde zbytečný.

Co je taky zajímavé. Nesnáším soutěživost. Jsem absolutně anti-soutěživý typ. Jsou lidi co to motivuje, ale pro mě je jakákoliv kompetice vyp. tlačítko. Mám to tak už od dětství a ve škole to byl docela masakr. Naopak miluju dělat věci které nedělá moc jiných lidí, protože se necítím být pod tlakem a mám z toho čirou radost.

Já měl dřív docela velký problém číst delší odborné texty. Beletrii ne, s těmi jsem problém neměl, ale učebnice apod. Asi cokoliv co vyžadovalo hodně soustředění. S tím už ale v posledních letech problém nemám. Nevím jestli se může s věkem měnit síla jednotlivých příznaků, ale může mít vliv i to, že jsem začal mnohem lépe jíst. Býval jsem fakt vychrtlina a rodiče vařili jen českou klasiku, hodně používali polotovary, a jedli malé porce. Školní jídelny nebývali o moc lepší. Ta strava nebyla vůbec vybalancovaná. Oproti tomu poslední roky jím hodně pestře a převážně z kvalitních surovin.

S čím mám opravdu problém je udělat něco co považuji za zbytečné byť za to dostanu zaplaceno. Trvá mi než se k tomu dokopu. Obecně, cokoliv co je mi předhozeno aniž bych to chtěl. Třeba teď mi přišlo od pojišťovny že mi mění smlouvu a zvednou mi taxu. Už měsíc mi to leží na stole a vím, že tu smlouvu potřebuju vypovědět. Nějak se k tomu neumím dostat. Podle mě to spadá do té kategorie impulzů, které nešli z mé vůle a vnímám to spíš jako oser než jako něco užitečného. Pak nějak dávám přednost tomu co jde z mé vůle a tyhle věci se mi hromadí do doby než se nějak zázračně seberu nebo to začne smrdět průšvihem.