VON_GILOTINE: Což funguje třeba na domácí práce, ale s prací, kterou potřebuju dělat na počítači... Oj vej.

to jo, to je pravdou, nesmim zapnout komp ani telefon.

Mne teda primarne pomaha zakazat si (ale opravdu striktne) telefon, pac jak ho mam v dohledu, tak sice začnu třeba s řešením podlahy, ale skončím googlováním kapustňáků.

Fascinujici. Co MD mozek, to jinej "life hack" jak ho precurat. :) Dik za vstupy, budu nad tim premejslet co by zabralo na ten muj exemplar.

TILIO: Nn, ja zacnu u jednoho, ale skončím nekde uplne jinde. Typicky jdu prat a skončím v uklizeno kuchyně.
Kdyz chci udelat otravou vec, napisu si to do diáře do plánu na/v určitý den, pripominam si to s přesným datumem a časem a pak mi nedělá problem to udelat.

TILIO: ne, neudelam nikdy nic.

TILIO: Ne. Ale pomaha mi rict si, ze zacnu necim malym apak se do toho dostanu. Cokolv ale bude na cas, bude me frustrovat a porad budu mit tendenci čekovat ten cas. Takze u me spis “odepisu na ten email” a pak uz mi jde odepsat na vsechno. Na platby uz mam ale radsi inkasa a prikazy. :)

TILIO: nejvetsi problem mam s tim, ze casto je potreba tomu venovat vic casu, nez tech 20 minut, protoze za 20 minut stezi udelam nejakej "zakladni setup" a leckdy se k necemu takovymu dokupu v momente, kdy uz mi hori koudel u zadku, tak na tom delam na posledni chvili a nedodelam to do konce...

... ale casto spis ani nezacnu.

TILIO: Moc ne, nejvetsi problem je zacit, Kdyz si to rozdelim tak budu zacinat 2x. Jak jednou zacnu tak udelam i vic nez jsem planoval. Novy trik co jsem se naucil nedavno kdyz vim ze neco neudelam na jeden zatah, je kdyz koncim nechat si hinty aby se priste zacinalo jednoduseji, typicky neudelat nejaky jednoduchy krok zastavit se pred nim, a dat si poznamku: tady zacni timhle krokem. Krok je jednoduchy a je vetsi sance ze zacnu.

TILIO: jo, i když teda v mým případě je to 15 nebo 45 minut.
Už skoro dvacet let, napsala jsem takhle tunu seminárek i diplomku ("nemusím to dneska dopsat, jen si k tomu na 15/30/45 minut sednu, dám dohromady podklady a pak toho můžu nechat"), používám to v práci i na nudný/otravný/příliš náročný domácí práce. Funguje to :-)
Případně si slíbím po 15 minutách nějakou odměnu, jako motivaci. A když to člověk dělá dost dlouho, začne mít i cit pro to, jak si tu práci rozdělit, kolik toho reálně za 15 minut stihne. Plus teda, ten kratší časovej úsek je doba, kdy JDE udržet pozornost i na něco, do čeho se člověku nechce. Ano, krom sebe - neurotypika - to úspěšně praktikuju i na ADHD synovi, i když u něj je to vzhledem k věku spíš třeba 10 minut (bývalo 5, lepší se to).

Kterej stůl je asi můj...

QUANTI: No já jsem dostal v práci nůž na krk, že faktury musí být do pátého, že prej nějaký zákon o účetnictví....
Tak jsem si dal tu práci a během několika desítek hodin napsal prográmek který ty faktury už prvního automaticky z člověkohodin v píchačkách vystavuje za mě.
Teď to ale drhne na tom, že fakturu sice mám, ale zapomínám ji poslat :(

MART1NKA:
THERIDANE:
Ach! Konečně se někde cítím jako mezi svými :D
Tady mi rozumí bo to mám stejně.

MART1NKA: Teda cieľom je dostať tie veci čo ma nebavia do tých rutinných. Baviť ma nezačnú. Ale musím teda povedať, že jak som vyriešila tú paralýzu vysávaním robotickým vysavačom (ktorý ma mega baví len sa naň pozerať ako handluje prekážky), tak mám nádej na iné veci.

QUANTI: No ja kým som mala partnera, tak som ich vystavovala až keď mi došli prachy, niekedy 3 mesiace naraz. Teraz to nejde, jak som sama.

Ja oscilujem medzi vecami ktoré ma obsesívne bavia a tými, do ktorých sa musím nútiť. Ešte tam sú tie, ktoré mám tak rutinné, že ani neviem že ich robím, akoby ich robila nejaká náhodná osoba v mojom byte. Nič medzitým.

Já abych se dokopal k dodělání (nebo zahájení :) nějakýho úkolu si musím vymyslet dva další mnohem důležitější, abych se cítil jako že řešením toho prvního prokrastinuju. Pak je to najednou v pohodě a skoro radost dělat.

Například potřebuju vyndat prádlo ze sušičky a složit (úkol A), ale to se nestane. Počká to do prvního, kdy mám vystavit faktury (úkol B), ale... stejně to nebudou platit ve splatnosti, tak s tím nespěchám. Musím ale dodělat objednávky výroby prototypů, to mělo deadline už před týdnem (úkol C) ... okay, tak já teda vyndám to prádlo. Takže ve finále dělám A, u toho myslím na B a panikařím z toho, že nestíhám C.

CNV: to je takovy muj setrvaly stav mysli, kterej mi zredukoval zivot na spanek, nicnedelani a naproste minimum prace potrebne k tomu, abych zaplatil za najem a za jidlo. Blby je, ze se mi casto ani nechce vystavovat faktury...

CNV: Jo. Někdy něco neuskutečním, protože se mi to nechce zařizovat, ale občas někam nejdu prostě jen proto, že absolutně nemám náladu (typicky akce s velkým množstvím lidí)