VON_GILOTINE: Ono to take nemusi byt primo z rodice na potomka a samozrejme u tech starsich generaci uz se to vicemene jen odhaduje z toho jaky vime, ze zili zivot takze to neni uplne tak jednoduche posoudit. Ja treba vlastne ani nedokazu posoudit z ktere strany rodiny jsem chytil co, adhd mam diagnostikovane a ted to vypada, ze si pridam i funkcni autismus a na oboji se v obou rodinach rodicu najde jeden az dva pomerne typicke vyskyty. Ale zdroje jsou omezene a dignostika zadna tak uz je to jen takove teoreticke dohadovani. Jestli ve tve rodine nebyl za posledni 4 generace nikdo divny a spolecensky nefunkcni tak to bych rekl, ze uz je vlastne take divne samo o sobe :D

LUKK: K Renkovi chodim a je skvely, i mi to stoji za to dojizdet do Prahy.

LUSINDA: a hypoxickej nález je suspektní nebo potvrzený na sonu/MRI?

AD(H)D je záludná tím, že jsou nějaký faktory, o kterých se ví, že jsou rizikový pro rozvoj poruchy, ale proč u jednoho z toho bude těžká ADHD a druhej bude neurotypik, tak to nikdo neví.

KOIRA: tak já jsem to kdysi psala, že u těchhle dětí je potřeba najít reálnou baseline a fixovat se na tu (a pokrok od ní), a ne na kalendářní věk:
[TRISSIE @ AD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez]

VALOR: nemám teda dite, ale z vlastní zkusenosti tohle není jen o zvládání dělání úkolů ale celkově o delay u vývoje zpracování emocí a v téhle souvislosti i vztazich s lidma. Kdesi jsem videla tabulku, kde add/adhd člověk je v každém věku zhruba o 1/3 pozadu. Ale netýká se to intelektu. Takže klidně zvladne gympl i VŠ (sny rodičů ohroženy nejsou) jen je dobrý chápat, z čeho jsou treba ty "divny"reakce nebo že něco chytryho vymyslí, ale "dodání" bude haprovat, takze to bude delat třeba nadvakrát. Aby vás to nedostavalo do naštvanýho módu a chápala jste, že ten člověk vetsi kapacitu nemá/potrebuje v necem pomoct. Jinak je to cesta k tomu, že si do hlavy naprogramuje "jsem nedostatečný" a to je nastavení, který celkem ruinuje život. Neznamená že není dobry vyžadovat důslednost. Je.

VALOR: Určitě řešte se školou, měli by mít prostředky nějak mu individuálně pomoct (teoreticky, samozřejmě v praxi to může být horší, ale zkrátka začala bych domluvou ve škole). Režimová opatření jsou taky určitě velká pomoc.

VALOR: mě třeba na začátku ve škole učitelka věštila, že se nikdy nenaučím pořádně psát (byla fajn, ale viděla jak píšu jak prase) a to bylo pak ale celkem OK. Nemusel jsem to řešit u svého dítěte, ale tenkrát jsem měl spíš problém, že jsem se nenaučil učit se. Na prvním stupni mi všechno šlo aniž bych se snažil, tak jsem si na to zvykl a pak jsem měl dost problémy.

VALOR: moc doporučuju tuhle knihu:
Knihkupectví Luxor – Největší výběr knih v ČR
https://www.luxor.cz/v/1709907/mame-dite-s-adhd

nemám ji teď u sebe, ale na konci je seznam asi dvanácti bodů, co a jak, přehledně shrnutých. Kdyby nic jiného, tam začít.

AD(H)D skupinu má třeba PPP pro prahu 1,2 a 4, byla mi doporučovaná, ale pro nás je to logisticky neřešitelné: http://www.ppppraha.cz/ppk.aspx

Jinak z praxe, já mám ádéhádě, ale ADD dítě bude benefitovat z téhož - víc než u normálních dětí je potřeba hlídat životosprávu a klidné nerušivé prostředí. Aneb nevyspanej a hladovej, u stolu otočeného do místnosti, na kterém leží x věcí, ti úkoly prostě neudělá, i kdybyste se na hlavu stavěli. Možná blbost, ovšem dopad obrovský jak pro dítě, tak pro dospělého (aneb ne, nedělá to schválně, jen v suboptimálních podmínkách prostě víc nedokáže a ani nemá smysl to v tu chvíli hrotit s nárokama, ve finále selhali rodiče, že se o lepší podmínky nepostarali, a ne dítě, že v nich nedokáže fungovat)

ALESH: Když kdysi synáček nasazoval stratteru, taky si k ní pořídil všechno, co v příbaláku našel. A dr. tehdy doporučila (a u roběte se osvědčilo) brát ji nějakou dobu večer. že sice ráno by bylo lepší, ale pokud je volba "brát večer a nápor nežádoucích účinků zaspat" anebo "hrozí, že nebude brát vůbec", tak že večer je jasně lepší volba.
když si to pak sedlo, přešel normálně na ráno (vzal si v pátek večer a pak v neděli ráno, aby ten pokles nevyšel na školní den). asi tak po měsíci? nějak tak

ALESH: Já mám trochu čůrací potíže. A úplně od začátku pocity žízně. Na druhou stranu jsem od mala naučený si na hajzlík sednout, tak to teď jenom dýl trvá. Ale v první chvíli jsem si říkal, že mi zbytněla prostata chtěl jít za obvoďačkou, přece jenom už jsem velkej kluk s padinou na zádech. Pak jsem si znovu četl leták a usoudil, že to koreluje s postupným navýšením dávky a hodil to za hlavu. Když víc piju s míň na to myslím, tak se sice víc nachodím, ale zase je lepší to vyprazdňování, bez takové toho nepříjemného "už fakt musím, ale nejde ono to" pocitu.
Zbytek funguje dobře. :]

ALESH: s erekci neporadím, ale je dobrý se předem nasnidat. Ustoupí to a nevolnost trva obvykle tak hodinu. Ale u těch vyssich, když ti to nebude comfy, tak dává smysl se třeba vrátit na předchozí dávku ne treba to hned vysadit. Takhle jsem dospela k tomu, ze nechci mít mořskou nemoc kazdy rano hodinu 30 dní v týdnu.

ALESH: Já vím a děkuju :))

Taky vždycky podlehnu nějakýmu novýmu fency motivačnímu / organizačnímu trendu a pak to dopadne jako vždycky. Pak si řeknu jako vždycky „vždyť si to vlastně věděl” a zase se pokorně snažím přinutit se vrátit zpátky do zaběhlých kolejí.

Sice mě to tolik netěší, ale aspoň si nepřipadám (tolik) neschopnej a na konci jsou z toho peníze a ty už se za dopamin proměnit dají. :)

2BFREE: ja to myslel spise dobre, ze jako dobra prace :) Ja zkousel na zapisovani veci vse od diaru po X ruznych veci v mobilu. Vlastne mi vse vyhovovalo, ale pak jsem zjitil, ze jsem to treba nekolik mesicu nepouzil :D
Naposled fungovalo poridit si psaci stroj - psani ukolu i jejich preskrtavani po splneni bylo dost motivujici a zabavny. To mi vydrezelo asi nejdele - tzn cca mesic :)

ALESH: Vlastně díky :) Víc jak 30 let traumat, práce na sobě, dalších traumat a alespoň k něčemu se dokážu přinutit, když mám „will power“ (staminu - rozumněj hromadu kofeinu a alespoň krapet dopaminu).

No a když se to jednou za čas totálně všechno sesype, mám skvělou a tolerantní ženu a i díky ní mě to štve maximálně do druhého dne. A ten už má svých problémů dost, abych si dovolil řešit včerejší věci, které stejně nezměním…