MART1NKA: Momentalne mam obdobie po vacsom tlaku na efektivitu a nutenie robit mnoho nevratitelnych rozhodnuti (mna ta permanence veci zabije). Rekonstruujem sama byt (akoze bez partnera), pracujem full time, bivakujem u ludi, pretoze to malo byt hotove pred 3 tyzdnami a neni. Do toho sa mi zosrali zada, pretoze som to dlhodobo prehanala vo fitku zvedanim vah vyssich nez moja vlastna. A vycerpala som sa tak, ze spim 10 hodin v noci a furt som unavena. Ja proste robim veci na 200% alebo vobec. Potom je moment, ked sa proste zlozim vycerpanim a takto v cykloch cely zivot. Welcome to my life.

TILIO: No ja mam 3 typy cinnosti, silne bavi, silne nebavi a cinnosti zautomatizovane natolko, ze ich nevnimam, ze sa deju. To jak spatne/intenzivne to je sa odvija od stadia menstruacneho cyklu a rocneho obdobia. Su dni, ked sa zobudim a mam problem vstat z postele, pretoze akakolvek nasledujuca cinnost je boring af. Hlavne ked sa zobudim, otvorim oci a tam je bordel.
Ked som mala neinspirativnu pracu s neinspirativnymi ludmi, tak som zila jak krecek v kolese, mala som pocit, ze umieram. Ak by som tam vtedy ostala, tak by som teraz bola urcite niekde “vyhorena” a nestastna.

WOLFGAR: Hele jestli si na HO, tak do toho můžeš tu truhlařinu přibrat aspoň jako koníček:)
Pokud zvolíš tradiční ruční práci s minimem elektrického nářadí, tak to má všechny znaky pro to, aby to otvíralo neuroplasticitu a učilo to vytrvat v soustředění na jednu věc.
A dá se to v pohodě dělat při práci, klikáš grafiku, sere tě to, tak vezmeš dláto a jdeš na půl hodiny dělat nábytek, pak jdeš zas klikat (a půjde ti to líp).

TILIO: to je celkam zajimave. Prijde mi ze "prace co me nebavi, ale nevadi mi" je vec u ADHD nemyslitelna uz z jeho definice. Ja to mam uplne vsema cinnostma tak, ze cokoliv me nebavi je utrpeni. A delat to 8h denne - tak nejak si predstavuju peklo. Ja prezil svoje IT joby jen diky NYXu, wikipedii a pozdeji soc. sitim, kde jsem travil vetsinu pracovni doby.

WOLFGAR: Nikdy nie je neskoro stat sa truhlarem. Ja som zmenila obor po 30 a nelutujem. Zas nemozem byt v praci, co ma nebavi, pretoze sa zmenim na zombie a moj zivot nema zmysel.
Vysky dom zacala 4, dokoncila 1. bakalara a na magisterske som sa vyflakla, pretoze idea psani diplomky bola strasna.

Ja mam problem, ze mam uprimny odpor k cemukoli korporatnimu tak ted delam na zivnostak ale dokopat se k tomu je peklo, hlavni problem je to ze proste sedim u pocitace. Jedine co je pro me nejak uspokojujici pracovne je bud delat neco kreativniho rukama nebo neco kde nesedim jen u compu a mam velkou variabilitu prace. Treba kdyz jsem delal v logistice tak jsem zkoncil na monitoringu kde jsem resil vsechno od dohled nad zbozim, hledani ztrracenych veci, prevence kradeze apod. a bylo to pro me zajimavy a za den jsem toho nachodil dost po skladu, resil problemy atd. i kdyz byly penize nic moc bavilo me to, jenze pak nas koupila vetsi firma kde o logistice zacali rozhodvat kravataci co nemeli sajnu a setrit prachy ojebavanim zamestnancu tak jsem je poslal k sipku. Nakonec jsem skoncil praci z domova u grafiky ktrerou mam puvodne vystudovanou, ale ubiji me to hrozne, psychicky i fyzicky.

Já taky zmenila Praci z multitaskovy asistentky cely fabriky na nakupciho online a je to znat. Snad poprvy v zivote mi dodavatelé můzou volat pouze pres Teams a mé mobilní čislo zná jen moje šéfka. Značný rozdíl z cca 50 hovorů za den tak na 6 nyní.

ALESH: Jo k tomu zaaveru jsem dosel taky, akorat mam pocit, ze jsem ve stadiu zivota kdy uz nemam uplne sanci se k necemu takovemu dostat.

SHARKIE: https://www.uschovna.cz/zasilka/OO5SKURJYWC9TVNS-I89/ znam se tak jsem rovou zazalohoval.

Kdyz jsem zacal delat praci co me bavi, kvalita meho zivota se vyrazne zvedla. Delat praci co vas bavi je zaklad a u ADHD to plati dvojnasob (nebo spis 10x) Ale chapu ze se to lehko rika.

Ja si furt myslim ze sme extremne stastni ze sme to vubec zjistili.. imho tak pulka to nevi dodnes

VON_GILOTINE: To, ze me neco bavi jeste neznamena, ze se k tomu dokazu dokopat a delat to pravidelne. Ale je fakt, ze me spousta veci na VS bavila akorat jsem vzdycky dosel k prekazce kterou muj mozek vyhodnotil jako neprekonatelnou tak jsem to dropnul a sel nekam jinam, prijimacky jsem nikdy nemel problem udelat kamkoli. Akorat pak mi bylo 26 a konec srandy. Byla to skoda protoze zrovna ta posledni me dost bavila a mozna bych toho bakalare i dodelal, ale na skolne jsem nemel tak jsem sel makat s tim ze mozna pozdeji a to samozrejme znamena nikdy.