SHARKIE: Mne treba mama rekla, ze to brala tak, ze jsem se “potatila”. Jsem jedina z rodiny jina, divna a on (muj biologickej otec) byl prej taky takovej. A snazily se me s babickou prevychovat. Marne.

A okoli (muj muz, tech mych par pratel, rodina) taky reagovali negativne. Ze se vymlouvam. Muj muz zacal menit nazor az kdyz videl, ze se dejou zmeny. Jak proste najednou vis, co to je a muzes s tim pracovat a zmenit neco k lepsimu. A i on casem pochopil, ze to nedelam naschval a ze jsou veci, ktery nikdy zmenit nemuzu.

A naucila jsem se vysvetlovat bez pouziti pismenek adhd. Nekdy je to jako hadr na byka. Hlavne rodicum/kolegum neurodiv. deti. A tem “vsichni jsme trochu adhd”. Mam takovej primer s kulhanim a docela to funguje. Ale chtelo a chce to cas.

PAKOBYLKA_: Mna hodne vyskolilo rozbite zdravie. Musela som si priznat, ze to proste nie vzdy ide. A ze si musim vyberat, co je dolezite a co proste pocka, alebo vobec nebude. A ze sa fakt svet nezbori, ked veci nebudu tak, ako by sa "patrili". A ze je jedno, co si myslia a hovoria ostatni. Dolezita som ja.

A ked som potom cca pred 2 rokmi zacala mat tusenie, co asi ma na svedomi vsetok ten chaos a divnost okolo mna, tak sa s tym uz potom zmierovalo vyrazne lepsie. Teraz mi to uz vlastne ani nevadi. Naucila som sa tie tazkosti s tym spojene brat co najviac pozitivne. Len ma trochu mrzi, ze vediet to skor, vela veci by dopadlo inac a mala by som ten zivot teraz vyrazne lahsi.

Len teda musim priznat, ze vela ludi to nevie. Ok to prijala snad jedna kamoska, par malo trochu divne reci o tom, jak je ADHD teraz "moderne" a tak a zbytku som to proste neveseala na nos. Ked na to prijde rec, tak to netajim (rovnako ako ine potencialne kontroverzne veci), ale sama s tym nezacinam. Poslednu dobu sa mi nepochopenie od par ludi v okoli viac krat skaredo vratilo, tak nechcem prilievat olej do ohna.

Akurat mam v plane sa casom spytat mamy, ci ich nikdy nenapadlo riesit, preco som taka "divna". Len sa trochu obavam, ze to skonci rovnako a s tym zdravotnym problemom, ktory proste uz pred rokmi odignorovala a tvari sa, ze mi proste nic nie je a musim fungovat, ked to aj ona, ako starsia, zvlada.

MART1NKA: Prijmout, ze jsou veci, ktery na sobe nikdy nezmenim i kdybych se snazila sebevic, byla jedna z nejzasadnejsich veci v mym zivote. To pujde, uvidis. :)

MART1NKA: lol dokopat.

Inak pred týždňom mi kamarát povedal: “ešte nikdy som nevidel nikoho tak unaveného “vlastne z ničeho”.” Lol, to je asi neprenositeľná skúsenosť, ktorú normálnym ľudom nevysvetlíš.

SHARKIE: Súcitím, ja som teraz týždeň pobrekávala medzi krabicami a dnes ráno som sa zobudila s nejakým dopamínom, tak som jednu vybalila.
Na balkóne bordel, neviem kde mám oblečenie, je toho moc. Smaller parts… už som pár dní zaseklá na prioritizácii. Akože smaller som schopná dať ale neviem ktorou začať, aby som to v polke nevzdala. Nemám to ešte kam dať.
Na úklid mám uklízečku, to už som vzdala dávno. Terapia pomáha s tým bitím sa za vlastnú neschopnosť a prijatím sa ako som. Nespasí vás, ani “nevylieči”.

ALONSY: Ja teda uz mam horici termin, takze jedu, ale mela jsem tendenci to znova odlozit. A pomohla mi kolegyne v podobne situaci (obe dopisujeme diplomku). A vidina klidneho leta. Takze jsem napr. dnes vstala v 6:22, po snidani usedla k pc a mam nastaveny soustredeni s 5minutovymi pauzami ve 27minutovem intervalu. Mezi tim telefon na letadlo. A jsem na sebe primerene prisna. Ne kruta, ale ani prilis laskava. A proste musim, tak pisu.

WOLFGAR: Kiezby to u mna boli len 2 dni. Som sa nejak zasekla na prestavbe bytu a vsade su teraz (hlavne) knihy a nie je si ani moc kam sadnut. Buduci mesiac snad konecne vyhodim stary nabytok a zavesi sa rozsirenie knihovny, tak by sa to mohlo konecne pohnut. Ale ono je to stejne jedno. Ti, co by som ich ku mne domov pustila, su zdaleka a ani sa tam teraz nedostanu.

Inac zase rozmyslam, ze sa vratim k vymene stvrtka a soboty. Jak nie som uplne zdrava, tak vo stvrtok vacsinou uz padam unavou na hubu a strasne sa zhorsuje vsetok chaos okolo mna a produktivita aj na piatok rapidne klesa. Vcelku dost v minulosti pomahalo robit ten stvrtok uplne ine veci a nesadat vobec za komp. Takto sa tie dva dni snazim nejak zvladnut, vysledok je mizivy a este potom na vikend uplne odpadnem.

VON_GILOTINE: Ono to uplne neni by choice, me to dost sere ale proste nejsem schopnej to udrzet. Spis az budou nejake free finance tak je v planu sehnat nejakou pani na uklid co mi sem proste jednou za tyden dojde.

VON_GILOTINE: Ja to tu uplne nemam ve stavu abych sem mohl nekoho pustit bez aspon dvou hodin uklidu pusit vetsinu casu nemam. Porad ale dost upgrade oproti starymu bytu kde to byly tak dva dny.

WOLFGAR: ja uplne automaticky bezděky uklizim behem pritomnosti navstevy zatimco si povidame. Klidne i nadobi umyju..

Rozvrhy, terapie a ruzne metody s komplikovanymi nazvy u me taky totalne narazi, nejspis na hranici meho vlastniho skepticismu. Treba tolik doporucovane rozdeleni prace na mensi kusy pro me moc nema ten efekt donutit me zacit. A jakmile zacnu tak neni problem se u toho zaseknout na nekolik hodin vetsinou. Ale ten odpor k tomu zacit vetsinou neni ovlivneny tim jestli je to cinnost na 5 minut nebo 3 hodiny. Jedine co to ovlivnuje je jestli to je neco co umim dostatecne dobre aby ten proces byl alespon castecne automatizovanej. K vecem kde dopredu netusim jak je budu delat definitivne je tezssi se dokopat nez k rutinni praci i kdyz v okamziku kdy to delam, tak ta kreativni vec kde musim neco vymyslet me bavi vic. Jen jen je tam proste vetsi odpor. Ale u cinosti co fakt nesnasim, treba uklid, to nefunguje :D Na uklid mi funguje vicemene jen zvat si domu kamarady. A pokud mam nejakou seslost naplanovanou za 14 dni tak je 95% sance ze budu surovat od peti rano v den akce.
Prijde mi, ze jediny progress jsem ucinil ve smireni s faktem, ze proste jsem takovej a nema cenu se kvuli tomu deptat. Ale je fakt, ze ten brutalni syndrom vyhoreni ktery pracovne mam uz celkem dlouhodobe jakekoli snahy o nejaky progress stejne zabiji naprosto spolehlive.

ALONSY: Já bych si zas řekla, že super! Udělala jsem něco, co má deadline AŽ v průběhu tohoto týdne a ne dnes :D občas uz se ani nesnazim něco zkoušet dřív. Naposled jsem na sebe byla hrdá, že jsem práci s deadline 23:59 odevzdala UŽ v 22:00 :D většinou je to 23:45 totiž.

TILIO: Jo, říkám tomu cíleně tříštěná pozornost - něco načítám, odpadám, jdu si pustit Elden Ring, dostanu na držku, jdu si zase číst atd.
Veškeré rozvrhy a podobné legrace u mě nemají šanci, vede to přesně jenom k poklesu efektivity někam pod mrazu, zato hodně rychle.

TILIO: Tak takový přeskakování jsem taky zkoušel. Celej den jsem něco dělal, ale nakonec jsem neudělal vůbec nic. Já potřebuju přesvědčit mozek, že neexistuje žádná možná činnost mimo aktuální práce, a pak se začne chytat.

Mezi nama, zkousela jsem pomodoro (mirne upraveny na 24/6 protoze fakturuju po 6min units) a bylo to hrozny. Vydrzela jsem to tak 3 cykly, kdyz to slo dobre, tak 4. Zbytek dne naprosty vycerpani, a uz ve stredu jsem nebyla schopna pokracovat do patku.

Co se mi celkem osvedcilo je delat nekolik veci naraz, ano blba rada, ale hear me out - zacnu jednu vec, nasere me, zacnu dalsi vec, nasere me, vratim se k prvni veci, nasere me, zacnu treti vec... a tak dokolecka jak u blbejch. Jakoby je to bordel, no, ale jsem takto schopna dokopat veci. Hodne tomu teda pomaha, ze v mym oboru prosvihnout deadline muze bejt chyba za nekolik milionu (dolaru nebo euro, as applicable).

Samozrejme netvrdim, ze tohle bude fungovat komukoli jinymu nez mne. Uprimne, ja to na plnej uvazek taky uz nedavam, uz mi neni 20...

ALONSY: 90 minut je pro cvičeného neurotypika, to tě imho musí odpálit. Mně poslední dobou relativně funguje povypínat všechny socky (mám to udělané tak, že musím zadat heslo a upravit soubor než můžu na nyx, jinak mám *.nyx.cz přesměrováno do nikam), pak pár minut dělat něco pracovního (ale ne téma bloku), a pak až se pustit do skutečné práce. Ten panický strach se pak tolik nespojuje s vypínáním socek a jde to snáz.

Když je mi hůř, dělám 20 minut + refocus + 20 minut + 10 minut pauza.

Refocus je kratičký cvičení, kdy nejdřív si dám ruce k obličeji (asi jako bych měl knížku) a chvilku (asi 10-20 sekund) soustředěně pozoruju prsty, pak natáhnu ruce a opět pozoruju prsty (podobnou dobu) a nakonec chvíli zkoumám nejvzdálenější barák, který je vidět z okna. (To je taky z Hubermana)