SHARKIE: Šéf: neverím, že pracuješ viac ako 6 hodín denne.
Bwahaha - ja buď pracujem moc, alebo takmer vôbec, nič medzi tým. V poslednej dobe teda moc, lebo mi nabehol ten preddeadlinový stres a trvá už pol roka (musím splatiť rekonštrukciu).
Nikto sa nevydrží sústrediť dlhšie, než xy minút, sú na to výskumy. Bwhaha, miláčku, ja keď sa nadchnem, vydržím sa sústrediť niekoľko dní v kuse, nejem, nespím. Prvýkrát som si to vyskúšala v puberte, keď som sa namotala na onlinovku a sedela som pri nej s pauzami na wc niekoľko dní v kuse, keď naši neboli doma. Na čo spánok? Kto ho potrebuje? Naši majú teóriu, že všetko sa dá silou prevychovať, tak to skúšali restrikciami no. Niet divu že som ušla do zahraničia len jak to šlo. Inak tiež vás tak štve, keď si ľudia v práci nepamätajú veci? Môj mozog neudrží informáciu, kde mám pas a kam pokladám brýle, ale čo bolo na meetingu v prosinci ukladám dosť spoľahlivo.

TILIO: Jo este.. nedavno sme sa s kolegami bavili, ze im hodinky hlasia, aby vstali od kompu. Tak hovorim, ze som si to vypla, lebo ma to vzdy vyrusilo z hyperfocusu. Ze si tie pauzy riesim sama, ked su vhodne. Tak ma vysmiali, ze hyperfocus je blbost a ze predsa nemozem vydrzat programovat par hodin bez pauzy. A to som tam ani nespomenula nic viac, ziadnu "diagnozu".

A dalsi znamy, ked som sa zabudla a nadsene sa pochvalila, ze je fajn jedna ADHD skupina na FB a je super pocit najst inych stejnych "mimonov", len poznamenal, ze nemusim patrit vsade. :)

PAKOBYLKA_: Temdle “vsichni jsme trochu adhd” se mi osvedcilo rikat, ze je to otazka miry. Ano, kazdej ma nekdy vypadek; ano, dneska je takova doba, ze vsichni chtej vsechno hned; ano, rika se, ze dneska ma prumernej clovek attention span akvarijni rybky (dalsi kravina mezi nama). Akorat ze dokud to jde "ovladat" a neleze jim to negativne do zivota, tak je to hovno adhd. Vetsinou to funguje, a kdyz ne a trvaj na tom, ze se jim to deje prece taky, tak jim navrhnu, jestli teda nemaji nejakou nediagnostikovanou lehci formu sami, protoze to je klidne mozny - vetsinou reknou "ehm no to asi ne" a je to :D Cest vyjimkam.


SHARKIE: Ano ano, argument "ja to zvladam, tak ty musis taky", muj oblibenej... lidi jsou nemozny. Pokud te to ale "potesi", deje se to vsem, nejen ND lidem. Napr. neslysici kamaradka, lidi se hrozne divi, proc neodezira a nemluvi, ze prece oni treba znaj jednoho neslysiciho co mluvi? Na to ona vetsinou rekne jenom "no to ma dobry, ze mluvi, ja nemluvim" a pomysli si cosi o prdeli. Podle toho, co rikala, se ji podobny veci dejou furt. Pritom teda tohle je mnohem "viditelnejsi" nez adhd, nikdo nezakeca, ze ten clovek proste opravdu objektivne neslysi...

SHARKIE: Mne treba mama rekla, ze to brala tak, ze jsem se “potatila”. Jsem jedina z rodiny jina, divna a on (muj biologickej otec) byl prej taky takovej. A snazily se me s babickou prevychovat. Marne.

A okoli (muj muz, tech mych par pratel, rodina) taky reagovali negativne. Ze se vymlouvam. Muj muz zacal menit nazor az kdyz videl, ze se dejou zmeny. Jak proste najednou vis, co to je a muzes s tim pracovat a zmenit neco k lepsimu. A i on casem pochopil, ze to nedelam naschval a ze jsou veci, ktery nikdy zmenit nemuzu.

A naucila jsem se vysvetlovat bez pouziti pismenek adhd. Nekdy je to jako hadr na byka. Hlavne rodicum/kolegum neurodiv. deti. A tem “vsichni jsme trochu adhd”. Mam takovej primer s kulhanim a docela to funguje. Ale chtelo a chce to cas.

PAKOBYLKA_: Mna hodne vyskolilo rozbite zdravie. Musela som si priznat, ze to proste nie vzdy ide. A ze si musim vyberat, co je dolezite a co proste pocka, alebo vobec nebude. A ze sa fakt svet nezbori, ked veci nebudu tak, ako by sa "patrili". A ze je jedno, co si myslia a hovoria ostatni. Dolezita som ja.

A ked som potom cca pred 2 rokmi zacala mat tusenie, co asi ma na svedomi vsetok ten chaos a divnost okolo mna, tak sa s tym uz potom zmierovalo vyrazne lepsie. Teraz mi to uz vlastne ani nevadi. Naucila som sa tie tazkosti s tym spojene brat co najviac pozitivne. Len ma trochu mrzi, ze vediet to skor, vela veci by dopadlo inac a mala by som ten zivot teraz vyrazne lahsi.

Len teda musim priznat, ze vela ludi to nevie. Ok to prijala snad jedna kamoska, par malo trochu divne reci o tom, jak je ADHD teraz "moderne" a tak a zbytku som to proste neveseala na nos. Ked na to prijde rec, tak to netajim (rovnako ako ine potencialne kontroverzne veci), ale sama s tym nezacinam. Poslednu dobu sa mi nepochopenie od par ludi v okoli viac krat skaredo vratilo, tak nechcem prilievat olej do ohna.

Akurat mam v plane sa casom spytat mamy, ci ich nikdy nenapadlo riesit, preco som taka "divna". Len sa trochu obavam, ze to skonci rovnako a s tym zdravotnym problemom, ktory proste uz pred rokmi odignorovala a tvari sa, ze mi proste nic nie je a musim fungovat, ked to aj ona, ako starsia, zvlada.

MART1NKA: Prijmout, ze jsou veci, ktery na sobe nikdy nezmenim i kdybych se snazila sebevic, byla jedna z nejzasadnejsich veci v mym zivote. To pujde, uvidis. :)

MART1NKA: lol dokopat.

Inak pred týždňom mi kamarát povedal: “ešte nikdy som nevidel nikoho tak unaveného “vlastne z ničeho”.” Lol, to je asi neprenositeľná skúsenosť, ktorú normálnym ľudom nevysvetlíš.

SHARKIE: Súcitím, ja som teraz týždeň pobrekávala medzi krabicami a dnes ráno som sa zobudila s nejakým dopamínom, tak som jednu vybalila.
Na balkóne bordel, neviem kde mám oblečenie, je toho moc. Smaller parts… už som pár dní zaseklá na prioritizácii. Akože smaller som schopná dať ale neviem ktorou začať, aby som to v polke nevzdala. Nemám to ešte kam dať.
Na úklid mám uklízečku, to už som vzdala dávno. Terapia pomáha s tým bitím sa za vlastnú neschopnosť a prijatím sa ako som. Nespasí vás, ani “nevylieči”.

ALONSY: Ja teda uz mam horici termin, takze jedu, ale mela jsem tendenci to znova odlozit. A pomohla mi kolegyne v podobne situaci (obe dopisujeme diplomku). A vidina klidneho leta. Takze jsem napr. dnes vstala v 6:22, po snidani usedla k pc a mam nastaveny soustredeni s 5minutovymi pauzami ve 27minutovem intervalu. Mezi tim telefon na letadlo. A jsem na sebe primerene prisna. Ne kruta, ale ani prilis laskava. A proste musim, tak pisu.

WOLFGAR: Kiezby to u mna boli len 2 dni. Som sa nejak zasekla na prestavbe bytu a vsade su teraz (hlavne) knihy a nie je si ani moc kam sadnut. Buduci mesiac snad konecne vyhodim stary nabytok a zavesi sa rozsirenie knihovny, tak by sa to mohlo konecne pohnut. Ale ono je to stejne jedno. Ti, co by som ich ku mne domov pustila, su zdaleka a ani sa tam teraz nedostanu.

Inac zase rozmyslam, ze sa vratim k vymene stvrtka a soboty. Jak nie som uplne zdrava, tak vo stvrtok vacsinou uz padam unavou na hubu a strasne sa zhorsuje vsetok chaos okolo mna a produktivita aj na piatok rapidne klesa. Vcelku dost v minulosti pomahalo robit ten stvrtok uplne ine veci a nesadat vobec za komp. Takto sa tie dva dni snazim nejak zvladnut, vysledok je mizivy a este potom na vikend uplne odpadnem.

VON_GILOTINE: Ono to uplne neni by choice, me to dost sere ale proste nejsem schopnej to udrzet. Spis az budou nejake free finance tak je v planu sehnat nejakou pani na uklid co mi sem proste jednou za tyden dojde.

VON_GILOTINE: Ja to tu uplne nemam ve stavu abych sem mohl nekoho pustit bez aspon dvou hodin uklidu pusit vetsinu casu nemam. Porad ale dost upgrade oproti starymu bytu kde to byly tak dva dny.

WOLFGAR: ja uplne automaticky bezděky uklizim behem pritomnosti navstevy zatimco si povidame. Klidne i nadobi umyju..

Rozvrhy, terapie a ruzne metody s komplikovanymi nazvy u me taky totalne narazi, nejspis na hranici meho vlastniho skepticismu. Treba tolik doporucovane rozdeleni prace na mensi kusy pro me moc nema ten efekt donutit me zacit. A jakmile zacnu tak neni problem se u toho zaseknout na nekolik hodin vetsinou. Ale ten odpor k tomu zacit vetsinou neni ovlivneny tim jestli je to cinnost na 5 minut nebo 3 hodiny. Jedine co to ovlivnuje je jestli to je neco co umim dostatecne dobre aby ten proces byl alespon castecne automatizovanej. K vecem kde dopredu netusim jak je budu delat definitivne je tezssi se dokopat nez k rutinni praci i kdyz v okamziku kdy to delam, tak ta kreativni vec kde musim neco vymyslet me bavi vic. Jen jen je tam proste vetsi odpor. Ale u cinosti co fakt nesnasim, treba uklid, to nefunguje :D Na uklid mi funguje vicemene jen zvat si domu kamarady. A pokud mam nejakou seslost naplanovanou za 14 dni tak je 95% sance ze budu surovat od peti rano v den akce.
Prijde mi, ze jediny progress jsem ucinil ve smireni s faktem, ze proste jsem takovej a nema cenu se kvuli tomu deptat. Ale je fakt, ze ten brutalni syndrom vyhoreni ktery pracovne mam uz celkem dlouhodobe jakekoli snahy o nejaky progress stejne zabiji naprosto spolehlive.