MART1NKA: Moj odchod z Matfyzu bol stylom, ze mi vtedy chybalo si uz len dat zapisat hotovy posledny zapoctak a doriesit uz len statnice. Ale uz som mala vsetkeho plne zuby, ze som sa na to proste komplet vykaslala. Posledne 2 roky, ked uz viem, kde bol vtedy hlavny problem, si casto hovorim, jak to mohlo dopadnut uplne inac.

Vztahy to same. Dnes som si prechadzala viacere problemy s roznymi ex a dost veci slo krasne riesit, vediet jak. Napr. jedneho som fakt moc vytacala skakanim do reci. Az tak, ze sa potom odmietal so mnou dalej bavit. Asi si myslel, ze ma to nauci a prestanem to robit. :)

VON_GILOTINE: high achieving parents "ak tu vysoku nedokoncis, tak si sklamanie celej rodiny"?

ALONSY: keby som vtedy vedela, co to je ADHD tak by ma mozno nevyrazili :D resp neodprokrastinovala by som tu diplomku a neskoncilo to silenou depresivnou epizodou sposobenou vycitkami z vlastnej neschopnosti.

SHARKIE: Tak mam pocit, ze RANDOM_NIGHT: neumyslne vynalezla nejrychlejsi diagnosticky test ADHD :D

WOLFGAR: Ja som si to ešte aj preložila 😁

RANDOM_NIGHT: Jenom s drobnou zajmenou v rodu jsem to zcela automaticky precetl hlasem sve maminky....

Ja poslouchal ze je to jeste horsi pac jsem chytrej takze to prece delam zj3vne este naschval..

SHARKIE: „Kdybys byla hloupá… jenomže ty jsi jenom lempl!“

VON_GILOTINE: Jojo, "ona by bola taka sikovna, keby nebola tak leniva" som si uz aj pred cudzimi vypocula asi milionkrat.

SHARKIE: jojo. To teda. Pomaly rozjezd, naopak ten klid mysli s prichodem noci, kdy muj mozek prestane byt pretezovan tim, ze furt lape po co nejvic podnetech odjakziva, coz je z jejich strany oznacovano jako zbuhdarma ponocovani.. nechapou ze ten rozjezd je uplne opacny a rano mi proste z principu zmateneho hemzeni lidi a individui nevyhovuje

RANDOM_NIGHT: Mě ještě dost pomohlo brát zároveň se Stratterou tabletku probiotik, doporučuju!)

Mne dnes doslo, preco mam tie rana cely zivot take narocne. V podstate som vzdy mala v blizkom okoli len "normalnych" ludi, vacsina navyse este ranne vtacata.

Ja zacinam rano fungovat fakt pomaly, hlava dost chaosi, kym sa trochu preberie a jak zacne odo mna okolie este vyzadovat funkcnu spolupracu, tak zacnem panikarit a chaos len dalej narasta.

U mamy este narazam na to, ze nic nespravim spravne, ani v spravny cas, tak je to rano u nej este plne poznamok k tomu, jak som neschopna. Dnes som to cele sledovala tak nejak z nadhladu a prehravala si poslednych 40 rokov a nechapem, ze som si to nikdy skor nevsimla.

Ale je fajn, si to cele uvedomit a konecne to dokazat prejst bez nejakych vycitiek voci sebe. :)