TRISSIE: jako bys popsala mne! Obviňování chyb okolí se již odnaučuji (nebo měním formulace), ale je to na výrazně lepší cestě třeba ve srovnání před třemi lety. Hrozně pomáhá vědomí, že nejsem dement a že s tím lze pracovat. Radost z každého posunu je pak nevyčíslitelná (a to nemám medikaci a stále jsem se nedostal k odborné pomoci)

QUANTI: Šel bych někam jinam. O to víc jestli v tobě vzbuzovala takové pocity.
Jsou doktoři a doktoři. Souhlasím s tím co napsala Tilio, hlavně s tou částí o vzdělávání.
Ani placená péče není zárukou toho, že doktor bude profesionál. Je to jak s řemeslníkama :D
Osobně jsme měl na paní doktorku velké štěstí. Nepíše jen recepty, ale pomáhá. Když mě posílala na testy, aby měla druhý názor, tak k doktorům co se specializují na dospělé. Když mi doporučovala terapie, tak mi rovnou vytiskla seznam těch, kteří mají volné kapacity na pojišťovnu a zakroužkovala mi ty u kterých si myslela, že pro mě budou nejlepší. Zdravotní péče je u nás sice dostupná, ale člověk se v tom objemu musí pohrabat, aby našel někoho kdo mu opravdu pomůže, ale i na pojišťovnu je to reálné. Držím ti place :)

TILIO: Ja uz nemam disregard rules, nejsem prvni modrej radek a misto calm jsem spis rezignovana, jinak nejak sedi vsechno ostatni, zalezi na okolnostech.

Rudou stránku znám taky velmi dobře. Modrou občas, když se zadaří.

TILIO: znám jednoho rudo rudeho :/ a trpí tím.

TILIO: Já toho mám hodně z té modré části, ale ne pořád. Co rozhodně nejsem je energická, vtipná, nadšená, life of the party :)))

TILIO: Za mě je modrá dobrej den, a červená špatnej. Běžný dny jsou nějak namíchaný...

TILIO: Hezky popsáno!

K doktorům obecně mám takový přístup - důvěřuj, ale když se ti něco nezdá, sháněj second opinion. Protože přesně, jsou doktoři zaseklí někde ve svém a nemusejí mít pravdu, to jsem zažila hodněkrát a u nejrůznějších specializací.

TILIO: muž je ADHD a většinu svých tendencí přetvořil v něco konstruktivního. Díky hyperfocusu a perfekcionismu ví, že on to blbě nedělá, takže může s klidem z chyb obviňovat ostatní :-) Jen to "calm" mu ve stresových situacích teda nejde a nedokáže operativně přehazovat priority oproti "obvyklému nejlepšímu postupu".

jestli za pomoci psychologa a rodinné terapie dokážeme syna dostat taky do tohohle stavu, budu to považovat za hodně velký úspěch!

IOM_NUKSO: Dostala jsem testy. Testy doktorka vyhodnotila. Nepochybuju, že je vyhodnotila dobře, tedy že kdybych v nich neskórovala, tak to poukazuje na poruchu pozornosti. Jen jsem si doteď myslela, že schopnost soustředit se pár minut v kuse na jeden test (a pak na jinej) nutně nedokladuje schopnost soustředit se na život, abych tak řekla.

TRAFO: ordinace klinického psychologa na pojišťovnu? nenech se vysmát. doporučila mi terapii a na povzdech, že nevím, kde nějakou sehnat, se zasmála, že jo, že to je těžký.

IOM_NUKSO: já to nezpochybňuju, přijala jsem to. Ale přijde mi to divný, že by se člověk s ADHD neuměl soustředit nikdy na nic, to je všechno. Já mám na testy hyperfocus a vím to o sobě. Ale tak asi to tak je, no.

Po pravidelném čteni toho to auditka, sem s dovolením vložím jeden obrázek. Snad to nikoho nepohorší.

PAKOBYLKA_: To zni divne, ze je mi lito, ze to nevyslo. Ale chapeme se? Ze jo?

QUANTI: Mne kdysi rikali, nebo teda mame o mne, ze jsem labilni, uzkostliva, precitlivela a kdesi cosi. Pak nekde nekdo mavnul lehkou mozkovou dysfunkci a jelo se dal. Nez me pustili na papiry, ptali se na detstvi. Dneska jsem mnohem vic kompenzovana, az tak, ze obcas dokazu neodejit od rozdelany prace protoze impuls zaveli. Pak dve noci poradne nesoim a ohlala, deji se veci. Nase mama, ultimatni sprtka. Jsem si jista, ze je na spektru jeste dal nez ja. Moje dite zase nemuze o asi 4 body do Menzy. Je pomalej. Peclivej az tak, ze mu to zere cas a tim prej i IQ body. Tabulky. Nevim, co rict. Zalezi asi, na co ten papir clovek potrebuje. Ja to chtela pro sebe. Abych pod vsema tema nalepkama nasla sama sebe. A abych si dokazala, ze nejsem hloupa, ale jen jina. V tom mi to pomohlo, odrazila jsem se a za tech asi 7 let jsem se posunula az hanebne. A presto jsem porad jelito! Je mi lito, ze to nevyslo. Mozna bych sla jinam, ale to uz je na tvym zvazeni.

(Zrovna dneska ráno jsem doprovázela dceru na odjezd na adaptační kurz na nové škole. Co jsem zapomněla doma? Bezinfekčnost a další papíry, bez kterých by ji nepustili do autobusu. Naštěstí jsme jely s velkou rezervou a vzpomněla jsem si "už" na první stanici v MHD. Jestli nemám ADHD, tak jsem prostě jen dementní.)