Z_RYBY_KOST: Presne. Mam rada vylety do prirody, milujem lesy, ale dokopat sa do toho, aby som dvihla zadok a vypadla von, je strasny boj.

UNREALONE: no, tohle zní logicky, že ano. No, akorát, že na mě to třeba vůbec neplatí. I po několikaletém návyku jsem to pak klidně přestala dělat. Jen tak. Nevím. A to mám za sebou i vrcholový sport. A jo, endorfiny, adrenalin, dobrá kondice, pěkné osvalené funkční tělo, to je všechno super, ale na to se zvednout a jít, na to to prostě stejně někdy nestačí. A úplně nejhorší pro mě vždycky bylo si něco předplatit nebo víc investovat do vybavení, to je skoro jistota, že s tím sportem/cvičením brzy seknu ://
Celoživotně bojuju s problémem se zvednout a jít na to, a to ikdyž se jedná o aktivity, které dělám moc ráda a dobíjí mi to baterky... Je to padlý na hlavu.

FRAKIRA: Ja mam teorii, ze budou zavisli na necem jinym (socialni site, fitness kultura) a/nebo maji ppp a cviceni je neco, co jim pomaha k ty jiny zavislosti. Cvicila jsem vzdycky, ale vzdycky pro radost a sklony k zavislosti mam velky. Nikdy jsem ale do toho nezahucela. Navic to vyzaduje preci jen nejakou disciplinu, zvednout se a neco delat. Neni to hned zabavny, boli to. Pro nemoc dva tydny vynechas a zas je to na hovno chvili. A z toho pohybu mas endorfiny, ale takovy jako mild, ne? Ze bych byla ze cviceni vystrelena jako z nejakych chemickych zalezitosti, to se mi nikdy nestalo.

UNREALONE: Hele já párkrát něco cvičil i víc než rok, a nemám pocit, že bych si nějak specálně zvykl. Nejdýl jsem chodil posilovat do Arény, a jakkoliv jsem si tam nikdy s nikým nepovídal, tak jakmile odpadl poslední z těch lidí, se kterýma jsem začínal, tak už jsem se nepřemluvil.

FRAKIRA: na prvotní vytvoření zvyku je potřeba vůle a pravidelnost. Jakmile z toho je zvyk, tak už se pak nemusíš tolik přemáhat. Ta závislost imho přichází až potom co si zvykneš na ty endorfiny. Asi to teda nemusí platit univerzálně. Myslím, že ale pozitivní motivace by pak mohla taky být, že máš radost z výsledků (svaly, nebolí té záda, atd.).

KOTENCE: Jen takova poznamka - nemyslim si, ze si na sport kdokoliv udela navyk. Zkousela jsem to nekolikrat, nejdyl to bylo par let, ale jakekoliv cviceni podstupuju porad se stejnym odporem. Fakt zavidim kolegum, co "bez cviceni nemohou zit", myslim, ze to musi byt supr - ale pripada mi, ze cviceni ej snad jedina vec na svete, na ktere nejsem schopna ziskat zavislost. Ale kdyz te tak ctu, rikam si, ze meditace by mozna byla druha :-D (ty dlouhe taky ukrutne nedavam, po kazdem pokusu jsem byla vystrsla na kost)

PAKOBYLKA_: Mne hovorila psychiatra, ze podzim a jaro su vzdy najhorsie

Mna by zaujimalo, preco tie hyperfocusy chytam vacsinou o 11 v noci. Jako bud tu budem este par hodin poletovat a budem spokojna. Alebo skusim ist spat, ale to zas nevypnem hlavu. Tak ci tak, stejne budem nevyspata. Len v prvom pripade s lepsou naladou ale zase s hrozbou, ze zajtra nespravim absolutne nic.

Tak to slapalo. A uz dva tri tydny jsem marna, zapominam planovat, zapominam si zapisovat, pak jsem za kravu. Ztracim veci, nedavam pozor, utikaji mi myslenky, skacu do reci, neposloucham. Pletu terminy, vrsi se mi prace. A nevim proc se to zhorsilo, co je jinak.

MAJKA: jj, ja si pučila a čtu tu knižku od Carolla a zní to opravdu dobře. A na pinterestu jsem našla hodně vizuálů, tak asi netřeba sdílet, ale děkuju.

KOTENCE: Co sa tyka spania, tak jedine, co mi funguje zarucene je udrziavat si pravidelny rezim, vstavat kazdy den v rovnaku dobu a chodit spat v rovnaku dobu a mat cvicici rezim cca obden, tzn. dat telu moznost sa regenerovat, ale nedostat sa do stadia, ked mam tolko energie, ze by som o 11 vecer ubehla polmaraton. Nepit alkohol, nefajcit, jedina “droga”, co mi nenarusuje spanok je CBD. Plus spankova hygiena, po 10 vecer ziadne nove impulzy. Nesmiem si rozsvietit hlavu, nesmiem zacat nakupovat cokolvek, nepracovat, neflejmovat na nyxe, neplanovat dovolenku :)))
Boze, to je pravidiel aby sa clovek nerozpadol… hlavne pomaha fixny start prace 8:30 dany z externa… ked som mala volnu pracovnu dobu, tak bola anarchie.
Co sa tyka meditacie, mna ju naucil az teraz trener. Predtym mi to na kurzoch neslo. Zvladam sediet 30 min i bez bolesti. Ide o spravny posed. Inak dychy nepocitam vobec, tam by som to nevydrzala, myslienky nechavam plynut, ono ked sedis dost dlho bez vonkajsich vnemov, tak uz hlavou prejdes vsetky tie myslienkove clustery co tam jedou. Sustredim sa pri tom na spravnost sedu viac, nez na svoj dych. Zo skusenosti cim viac messy den, tym viac nad 15 min potrebujem. Ale 15 min je taky dobry cas pre mna. Ked som meditovala 30 min po navrate z trojdnovej vysokohorskej tury, tak som z toho mala uplne uzasny zazitok, ale to sa po beznom dni plnom shitu nepodari. To sa stihnem akurat tak trochu uzemnit. Inak prekvapivo je super si kupit svihadlo a pocitat sustavne skoky. Velmi rychlo zistis, ze ked sa na to nesustredis, tak sa ti to mota pod nohami. Na momenty ked je clovek nabity uzkostou a ma restless legs to pomaha hodne.

KOTENCE: existují rychlé meditace na desítky způsobů, které jde dělat i za chůze nebo při věšení prádla.
Třeba různé druhy počítání kroků (od zadu v násobcích apod, aby se ten mozek zaplnil), sledování krás okolí v detailu - jako jdu pro kafe do kavárny a chvíli zírám na lístěček růže za plotem, dýchání v chůzi atd. Opakování si dobrých zážitků dne v hlavě ve sprše. Nic pomalejšího a náročnějšího můj mozek nedá.

Třeba tu techniku: ležím a myslím na prst na noze a pak lýtko a pak..., já nedám vůbec, jak mě sere. Tak ji nedělám.

https://www.alza.cz/media/rychle-meditace-pro-zklidneni-tela-a-mysli-jak-meditovat-kdykoliv-a-kdekoliv-d5176307.htm

MART1NKA:
AXTHEB:
Takže říkáte spíš ten mozek zaměstnat něčím jiným, co ho zabaví a nedovolí usprostřed prádla odskočit k špinavýmu umyvadlu/nezaplacený složence/whatever?

Sport mi jde pravidelně. Vnímám tam teda trochu závislost, ale lepší, než drogy. Jídlo taky. Spánek je těžkej, ten mi rušej myšlenky, což by asi mohla řešit ta meditace...

Meditace mám teď čerstvou zkušenost. Byla jsem 5 dní na akci, kde byly každý ráno a večer pulhodinovy společný meditace. Kdo to ještě neumí, tak může ty nádechy počítat... Prvni meditace 195 nadechu. Všechno me bolelo, nedokázala jsem sedět v klidu. Dalších několik meditací jsem se zdokonalovala v násobeni a dělení - 19 nádechů, jsem v desetině, 39 nádechů pětina... a mezitím jsem měla vztek na ostatní, že jim to jde a sedej klidně a co se jim sakra děje v hlavě, že netrpěj :-)
Musím teda uznat, že ke konci pobytu už jsem to měla jen na 138 nádechů, vymyslela jsem polohu, ve který jsem nějak střídavě vydržela, a třeba do dvou třetin času to začínalo být i příjemný a uvolnujici.
No, ale tím to haslo. Jsem doma a tady mě každej den žádnej týpek neposadí na polštářek a nezazvoni na tibetskou mísu a já si ten čas neudělám, protože pořád je to víc otrava, než radost.
Předpokládám teda, že je to jako ten sport, a když člověk vydrží, udělá si i na meditaci návyk a pak to chce...

+ internet se spoustou možností kam každou vteřinu na vteřinu utéct k jiný bezcenný vteřině

KOTENCE: Pozvi si někoho, s kým si u toho prádla budeš povídat. Nebo někomu zatelefonuj, tam teda je třeba, aby dotyčný občas kontroloval, jestli děláš prádlo.

Plus teda takový ty knížecí rady jako pořádně a pravidelně spát, po probuzení jít na čtvrt hodiny ven, pravidelně a kvalitně jíst, denně aspoň deset minut meditovat a půl hodiny cvičit. Prostě pomáhají přesně ty věci, které jsou kvůli tomu stavu hrozně těžké.

KOTENCE: Mam v hlave zoznam veci ktore dopamin dodavaju a tych, kde to je porouchane. Da sa to bud prekladat, alebo zrovna u pradla kombinovat. Takze vesiam pradlo v obyvaku pred telkou a pustim si nieco hodne zabavne a koukam na to pri vesani. To ten mozog zabavi a vesanie sa premeni na drobnu fyzicku cinnost. Nesmie to byt jedina cinnost ktoru v ten moment robim, inak ma ten odpor paralyzuje.
Uz na strednej som sa ucila neoblubene predmety pri telke a rodicia nechapali, ako je mozne, ze to zvladam naraz. No zvladam. Ked ma natlakom nutili mat dobre znamky, tak som si vymyslela cestu. Ked mi vypinali telku, “aby som sa mohla ucit”, tak sme na seba parkrat narvali a potom pochopili, ze sa mi do toho nemaju motat.

cau, nevim, jestli jsem tu spravne. Nemam ADHD, mam komplexni trauma, ale v necem to ma priznakama prunik a ja jsem ze sebe fakt nestastna...
Nejsem absolutne schopna se soustredit na jednu vec a tu dokocit, nez zacnu dalsi. Umim se dostat do flow, kdyz me neco fakt zaujme, ale to neni ono (typicky si vyrabet nejakou kravinu, co k beznymu zivotu vubec nepotrebuju).

Je to ve smyslu: zacnu veset pradlo, povesim dva dratky na susaku a pristihnu se, jak meju umyvadlo, pak najdu napul zality kafe, kouknu na nyx, povesim kus pradla, vysypu suplik, co uz davno chtel prebrat, zavolam kamaradce, dodelam si to kafe, zacnu tancovat po pokoji... mezitim asi nejaky dlouhy minuty cumim do zdi nebo nevim co...
V praci nevydrzim delsi cas sedet u stolu a dodelat naraz task, doma mam standing desk, tak to je uplne marny, ale aspon u toho nemusim sedet. Jo a sedet je vubec problem, nevydrzim mit nohy dolu a porad si davam aspon jednu nahoru nebo do tureckyho sedu, kino je utrpeni.
+ mam tisic konicku, porad pridavam dalsi, nestiham to vsechno. Umim se fyzicky servat a to me na chvilku zklidni. Spani skoda slov.

Trauma resim (ted zacinam Somatic Experiencing v navaznosti na roky Gestalt terapie). Ale co mam delat s tim pradlem, do haje? Jsou nejaka cviceni, aplikace, rady specificky na tuhle cast problemu? Pochopitelne me ty rozdelany veci na zaver totalne zahltej a je z toho akorat vetsi chaos (a pocit neschopnosti), nez byl pred tim. Mam problem zachytit ten moment, kdy prechazim od jedny cinnosti k druhy

ANICASE: Neco jako tady: https://laureldenise.com/products/half-hour-time-washi-tape

ANICASE: No on je to dost ohybny system a kazdy to pouziva velmi jinak. Znamy si dal vyrobit vlastni razitko se sablonou pro myslim mesicni zapis a vzdy si to jen predtiskne kam potrebuje. ja zaze pouzivam jen tydenni zapisy, takze i kdyz popletu datum, tak nepopletu den, protoze s Bujo resim jen budoici tyden, na vse ostatni mam google calendar. Ldyby te to zajimalo, tak ti muzu zkusit najit a vyfotit jak to vypadalo. Ja od tech casovych pasek upustila pac se mi to hodne nelibilo vizualne, ale funkcni to bylo.