KOTENCE: Pozvi si někoho, s kým si u toho prádla budeš povídat. Nebo někomu zatelefonuj, tam teda je třeba, aby dotyčný občas kontroloval, jestli děláš prádlo.

Plus teda takový ty knížecí rady jako pořádně a pravidelně spát, po probuzení jít na čtvrt hodiny ven, pravidelně a kvalitně jíst, denně aspoň deset minut meditovat a půl hodiny cvičit. Prostě pomáhají přesně ty věci, které jsou kvůli tomu stavu hrozně těžké.

KOTENCE: Mam v hlave zoznam veci ktore dopamin dodavaju a tych, kde to je porouchane. Da sa to bud prekladat, alebo zrovna u pradla kombinovat. Takze vesiam pradlo v obyvaku pred telkou a pustim si nieco hodne zabavne a koukam na to pri vesani. To ten mozog zabavi a vesanie sa premeni na drobnu fyzicku cinnost. Nesmie to byt jedina cinnost ktoru v ten moment robim, inak ma ten odpor paralyzuje.
Uz na strednej som sa ucila neoblubene predmety pri telke a rodicia nechapali, ako je mozne, ze to zvladam naraz. No zvladam. Ked ma natlakom nutili mat dobre znamky, tak som si vymyslela cestu. Ked mi vypinali telku, “aby som sa mohla ucit”, tak sme na seba parkrat narvali a potom pochopili, ze sa mi do toho nemaju motat.

cau, nevim, jestli jsem tu spravne. Nemam ADHD, mam komplexni trauma, ale v necem to ma priznakama prunik a ja jsem ze sebe fakt nestastna...
Nejsem absolutne schopna se soustredit na jednu vec a tu dokocit, nez zacnu dalsi. Umim se dostat do flow, kdyz me neco fakt zaujme, ale to neni ono (typicky si vyrabet nejakou kravinu, co k beznymu zivotu vubec nepotrebuju).

Je to ve smyslu: zacnu veset pradlo, povesim dva dratky na susaku a pristihnu se, jak meju umyvadlo, pak najdu napul zality kafe, kouknu na nyx, povesim kus pradla, vysypu suplik, co uz davno chtel prebrat, zavolam kamaradce, dodelam si to kafe, zacnu tancovat po pokoji... mezitim asi nejaky dlouhy minuty cumim do zdi nebo nevim co...
V praci nevydrzim delsi cas sedet u stolu a dodelat naraz task, doma mam standing desk, tak to je uplne marny, ale aspon u toho nemusim sedet. Jo a sedet je vubec problem, nevydrzim mit nohy dolu a porad si davam aspon jednu nahoru nebo do tureckyho sedu, kino je utrpeni.
+ mam tisic konicku, porad pridavam dalsi, nestiham to vsechno. Umim se fyzicky servat a to me na chvilku zklidni. Spani skoda slov.

Trauma resim (ted zacinam Somatic Experiencing v navaznosti na roky Gestalt terapie). Ale co mam delat s tim pradlem, do haje? Jsou nejaka cviceni, aplikace, rady specificky na tuhle cast problemu? Pochopitelne me ty rozdelany veci na zaver totalne zahltej a je z toho akorat vetsi chaos (a pocit neschopnosti), nez byl pred tim. Mam problem zachytit ten moment, kdy prechazim od jedny cinnosti k druhy

ANICASE: Neco jako tady: https://laureldenise.com/products/half-hour-time-washi-tape

ANICASE: No on je to dost ohybny system a kazdy to pouziva velmi jinak. Znamy si dal vyrobit vlastni razitko se sablonou pro myslim mesicni zapis a vzdy si to jen predtiskne kam potrebuje. ja zaze pouzivam jen tydenni zapisy, takze i kdyz popletu datum, tak nepopletu den, protoze s Bujo resim jen budoici tyden, na vse ostatni mam google calendar. Ldyby te to zajimalo, tak ti muzu zkusit najit a vyfotit jak to vypadalo. Ja od tech casovych pasek upustila pac se mi to hodne nelibilo vizualne, ale funkcni to bylo.

SHARKIE: nejhorší je to, že očividně toho jsem schopen, pomáhá to, cítím se jako funkční člověk a pak to najednou přestane a já ani nevím, co se vlastně stalo :)

PATISLAV: Podobne - s todo listom vydrzim tyzden, dva a tak zabudnem. Tak si po par tyzdnoch spomeniem, zacnem znovu a tak zase zabudnem. :D

Ale uz som sa celkom naucila, ze raz denne, vacsinou pred spanim, nieco kontrolujem pravidelne, tak to skusim do toho nejak zapojit.

TRAFO: denní to-do listy jsem zvládnul praktikovat 14 dní, bylo to hodně účinné, akorát jsem na to pak nějak zapomněl. Na lednici mám dva long-term seznamy, ale některé úkoly jsou už víc než rok staré a je to dost demotivující.

MAJKA: Zatím ne, mám to v záloze. Já se u toho bojím, že se tam přepíšu a přijdu někam jiný den nebo čas, to se mi stávalo u nedatovaných diářů, kde sem se třeba přepsala v datumu a přišla o schůzku a byl z toho dost problém. Teď si sice píšu schůzky do google kalendáře, ale i tak. Čím míň musím vypisovat, tím menší šance na chybu. Ale s těma páskama by to snad šlo. Musím si o tom víc přečíst. Dík :)

TRAFO: Mně se do těch kroužků hrozně špatně píše, navíc to má většinou velkou vazbu a nestrčím to jen tak do batohu/kabelky...
Google kalendář používám na časové bloky a schůzky, narozeniny a všechno, co potřebuje reminder.
Na papírky sem psala do teď ale už jich mám, že bych jima mohla tapetovat a mám v nich hrozný chaos.

WRNQ: Já se naučila dávat si otevřený diář na stůl vedle klávesnice, takže furt na očích. Nástěnný by fungoval asi stejně.

ANICASE: Bullet journal jsi nezkoušela? Koupila jsem si k tomu nalepovací pásku s časy (po těch půlhodinách) a lepila si to na stránku. Nic jinýho než BuJo jsem nikdy nedokázala udržet funkční

WRNQ: Třeba, ale je jich podle mě víc. To mám stejně s tím trháním. Nebo odškrtávání to-do listů. Tyhle "reward" triky na mě fungují.

ANICASE: Co si koupit kroužkové desky libovolného formátu a do těch si vytisknout náplň z PDFka, kterých je na netu dost? Případně se do toho dají kupovat hotové náplně. Nějaká česká firma to dělá, ale na jméno si teď nevzpomenu. Takhle tam budeš mít co budeš chtít. A je variabilní v tom, že to co nepotřebuješ můžeš vyhodit/založit a nemusíš to tahat s sebou. Můžeš si tam dát i prázdné papíry, kapsu a tak. Takhle mi to dávalo největší smysl než jsem to vzdal viz níže.
WRNQ: Mám to stejně. Kupoval jsem si několikrát Black Brick. Protože se tam daj psát půlhodiny a protože je české produkce. Udělal jsem si ho vždycky na začátku hezkej, napsal si tam ty motivační hlášky, nakreslil obrázky a nalepil nálepky. Vydržel jsem to vždycky tak tři měsíce :D Pak mi došlo, že to jsou v mém případě vyhozené peníze. Nikdy jsem nebyl schopný psát si věci jak do online kalendáře, tak do toho papírového. Takže teď jedu google kalendář a taky blbenky na papírkách.

Ale chci si zase pořídit nástěnný roční kalendář. Pomáhá mi to bojovat s time blindnes v rámci roku jako celku. Měsíce mi pak "nemizí" tak rychle. :D

Pardon, mě to rozesmálo:D Snahu o diář jsem vzdala už dávno. Cestou k úspornosti a jednoduchosti jsem zvolila kombinaci ukládání věcí do kalendáře v telefonu a papírků na stole, protože jak asi všichni známe: co nevidím, to neexistuje.

Pardon, vůbec neodpovídám na dotaz:)

Ahoj, měli byste někdo tip na diář?
Už jsem jich vyzkoušela hodně, ale zkouším dál. Co jsem zatím zjistila je, že potřebuju aby tam byly uvedené časy, nejlépe po půl hodině, a aby byl denní, aby tam bylo dost místa na hodně poznámek.
Vyhovuje mi víc papírový, ale smířím se i s elektronickým.
Díky za tipy!

Inak ja mam nedavnu zaujimavu skusenost s antidepresivami na uzkost. Cyklila som sa v jednej situacii, ktora mi ju sposobovala, psychiatra mi naordinovala setralin. Uzkost presla okamzite, bola som i menej zmatena ako normalne, ale co sa mi zhorsilo bola exekutivni dysfunkce. Zvlastna situacia ked viete, ze nieco mate urobit a nechce sa vam a je vam to jedno. Ako clovek je obecne stastnejsi, ale bez partnera, ktory tieto veci za vas vyresi je to dost nebezpecne. Skoro som nevratila do eshopu hadry za niekolko tisic….
Musela som to prestat brat kvoli fyzickym vedlajsim ucinkom, je to 10 dni a uz som naspat ja :) v utorok som si hodila kluce od auta do kanala, vcera som nakracala na trening ako boss s kalhotami naopak.

PATISLAV: Neni to jen znak toho, ze si proste sedel s lidma, mezi kterejma nemas co delat? Podle me je to jeden z nejefektivnejsich zousobu, jak blbum ukazat, ze mas/znas svoji hodnotu a svoji hloupost si muzou uzivat bez tebe. Pokud si jim nevylil piti do klina a neodesel s krikem, tak se podle me nemas za co omlouvat.

Já jsem někde na půl cesty mezi modrou a červenou, ale už se mi nedaří jít dál. Přijde mi, že mám teď "nejdospělejší" osobnost, co jsem kdy měl, ale na majoritní společnost je to furt málo. Když se dostanu do konfliktu, tak už ho dokážu ustát bez vzteku, ale třeba včera jsem se z večírku zvednul a odešel s tím, že osobní urážky si ke mně nikdo dovolovat nebude. Takže drama queen furt umím.

Taky je vám pak strašně stydno, když uděláte veřejně něco z toho červeného?

TRISSIE: jako bys popsala mne! Obviňování chyb okolí se již odnaučuji (nebo měním formulace), ale je to na výrazně lepší cestě třeba ve srovnání před třemi lety. Hrozně pomáhá vědomí, že nejsem dement a že s tím lze pracovat. Radost z každého posunu je pak nevyčíslitelná (a to nemám medikaci a stále jsem se nedostal k odborné pomoci)