A ještě pár psychologických triků, co na sebe používám na zvýšení počtu opakování: počítám odzadu, ne 1-2-3, ale 3-2-1. Vypozorovala jsem totiž, že když jdu vzestupně a ocitnu se u vyšších čísel, cítím se unaveněji a demotivovaněji, než když začnu u vysokých čísel čerstvá a pak vidím, že už zbývají třeba jen tři opakování. Stejně tak nastřelím do začátku nízký cíl a přidávám po malých troškách. Dneska jsem si třeba řekla (zas nespavost, takže mám odcvičeno velmi časně zrána), že vzhledem k tomu osekání na minimum dám 6 cviků krát 4 opakování. A už při rozehřívání jsem se vlastně cítila celkem fajn, tak jsem si řekla: "O co, že dáš osm?" Ale úspěch už byl nastavený na ty čtyři. Takže stačí čtyři a splněno, těch osm už je hec. A pak jsem u cviku, který mi šel, udělala těch osm a na konci si říkám: "Tak ještě dvě." A pak. "Tak ještě další dvě" a pak ještě "další dvě". Ale splněno už je, takže tohle je navíc, mám to pod kontrolou a můžu přestat, kdykoli budu chtít ;-) Po těch "dvojkách" občas naženu třeba dvojnásobek původního počtu. A někdy ne a nevadí to. Prostě se v kostce snažím minimalizovat pocit tlaku na sebe a možnosti selhání (na čemž už moje snahy o pohyb klekly mockrát), najít věci, co nejsou moc velký výstup z komfort zóny, přidávat postupně a radovat se z toho, že dneska jsem se hýbala o šest minut déle a lépe než touhle dobou před rokem.