A ještě pár psychologických triků, co na sebe používám na zvýšení počtu opakování: počítám odzadu, ne 1-2-3, ale 3-2-1. Vypozorovala jsem totiž, že když jdu vzestupně a ocitnu se u vyšších čísel, cítím se unaveněji a demotivovaněji, než když začnu u vysokých čísel čerstvá a pak vidím, že už zbývají třeba jen tři opakování. Stejně tak nastřelím do začátku nízký cíl a přidávám po malých troškách. Dneska jsem si třeba řekla (zas nespavost, takže mám odcvičeno velmi časně zrána), že vzhledem k tomu osekání na minimum dám 6 cviků krát 4 opakování. A už při rozehřívání jsem se vlastně cítila celkem fajn, tak jsem si řekla: "O co, že dáš osm?" Ale úspěch už byl nastavený na ty čtyři. Takže stačí čtyři a splněno, těch osm už je hec. A pak jsem u cviku, který mi šel, udělala těch osm a na konci si říkám: "Tak ještě dvě." A pak. "Tak ještě další dvě" a pak ještě "další dvě". Ale splněno už je, takže tohle je navíc, mám to pod kontrolou a můžu přestat, kdykoli budu chtít ;-) Po těch "dvojkách" občas naženu třeba dvojnásobek původního počtu. A někdy ne a nevadí to. Prostě se v kostce snažím minimalizovat pocit tlaku na sebe a možnosti selhání (na čemž už moje snahy o pohyb klekly mockrát), najít věci, co nejsou moc velký výstup z komfort zóny, přidávat postupně a radovat se z toho, že dneska jsem se hýbala o šest minut déle a lépe než touhle dobou před rokem.

DR_NIKITA: Pomáhá mi začít pomalu (cíl není velký výkon, ale vytvoření návyku) dle hesla little goes a long way. Zjistila jsem, že čím víc kroků a přípravy to vyžaduje, tím je těžší se dokopat. Takže na mě onehdy na FB vyskočila nějaká úplně primitivní sestava tří cviků z pilates na posílení břicha, kterou jsem si natočila na foťák, abych si ji mohla kdykoli bez hledání nebo zapínání počítače najít. Párkrát jsem si to zkusila a podle videa upravila a postupně přidala dalších pár prvků. Základ je, aby byly proveditelné, jednoduché, a blbuvzdorné, nebolely špatně (tzn bolí jen ta námaha, ale neodpravím si přitom záda nebo klouby) a daly se odcvičit v krátkých časových oknech. Teď mám cca 8 základních cviků, které mě výrazně neštvou a stačí mít doma na zemi permanentně podložku, na kterou si lehnu klidně v pyžamu a prostě je udělám, a místo an zdi, kde se dá opřít a klikovat. Počet měním podle aktuální nálady a stavu (teď mám atb, takže to osekávám na minimum), trvá to okolo 5-10 minut. Aktuálně už držím víc jak měsíc (což je taky motivace), nějaké zázračné hustoproměny se nekonají, ale břicho jsem zpevnila a je to už poznat v zrcadle. No a jednou týdně chodím s dcerou na pohybový kroužek (rodiče s dětmi) a tím, že to "dělám pro ni", aby se hýbala, tak odpadl ten stres. A po malých dávkách se snažím přidávat pohyb, třeba když jdu z venku, vezmu to po schodem a v mezipatře si pokaždé udělám pár cviků vestoje nebo kliky o zeď a tak (blahoslavená YT videa, kde vysvětlují, jak ten klik udělat správně) - a jak je to nakrátko, tak to není pruda, ale hra. Hlavní asi je, že na sebe nekladu konkrétní nároky kromě "každý den se trochu hýbej" a zatím to, zdá se, funguje.

DR_NIKITA: Já mám teď na cestě “chodící pás” pod “stůl pro práci ve stoje”… Jsem zvědavý, jak moc se to dtane součástí denní rutiny.

Nebo jak rychle to skončí napořád pod postelí :)

VON_GILOTINE: měli jsme partu, každá středa kruhový tréninky v místní škole, každej hodil kilo do klobouku a byli jsme happy jak dva grepy. Jenže přišel kovid, škola se zavřela, parta se roztrhla a já nemám motivaci někam jít sám a aktuálně nemám ani čas navíc. Nicméně mít sparring partnera je pro nás, háďata nejlepší motivace a upozornění že už je čas si dát do těla :)

Mne pomahala dycky (taky sem to zjistil az loni...) ta hyperaktiv slozka kterou sem musel internalizovat do myriady krouceni prstu, drbani vlasu, protahovani rukou, naklepavani nohou, prorahovani chodidel nartu, furt nekde se neco propina a deje.
Dle vseho tim spalim udajne az 3k kalorii denne. K tomu takovej ten stres psycho telesna zuskostneni, filtr s 2shoty rano..

No a tuna chozeni pesky.
Ale pravidelnost je issue. Nejschudnejsi mi prijde rano nebo po praci chodit kazdej den plavat. Gym je mrdka na docasny fotosvaly

DR_NIKITA: platím si skupinový lekce, který nejdou přebookovat jinam. Takže mám pevně daný dva dny v týdnu, kdy jdu cvičit a když nepřijdu tak mám prostě smůlu. funguje to jenom v době, kdy mám relativně stabilní režim.

DR_NIKITA: Bez hyperfocusu prakticky nijak. Teraz jak hodne stupol stres a nasledne unava, sa strasne moc dokopavam do akejkolvek aj kratkej prechadzky.

Teraz uz napr. vyse hodiny sedim zbytocne sama v praci, miesto toho aby som vyrazila este za svetla a dosla domov nejak normalne.

Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jak zvládáte pravidelně cvičit.. Mám teď dost stresu jak v práci tak v osobním životě a začla jsem to zajídat. Takže jsem teď nešťastná a ještě ke všemu nejtlustější co jsem kdy byla.. Předtím jsem měla aktivní zaměstnání, nachodila jsem kolem 20 tisíc kroků denně a teď dám sotva 7k. Jak se motivujete nebo co vám pomáhá abyste se dokopali k tomu něco dělat? Už zvažuju i trenéra v posilce, ale jsem srab a taky si myslím, že mi to prostředí bude nepříjemný... Achjo...

DRABICZ: Taky používám toggl, ale mám stejný problémy jako kluci tady. Buď ho zapomenu vypnout, nebo se v myšlenkách odtoulám někam úplně jinam.

Jakmile zapnu tracker cehokoliv tak okamzite mozek panikari ze cas bezi a tim padem ma budto a) plno casu klikat vedle, b) nestiham = panika.

Nope.

DRABICZ: to jsem zkoušel a taky ještě jiné podobné trackery, ale často jsem to pak zapomněl pauznout/spustit ale asi dobrá věc

UNREALONE: já používám toggle, dělám = zapnu. Mám pausu, stopnu. Dají se tam nastavit jakékoli projekty, takže si můžu měřit čas jím věnovaný