KROPUCHA: Asi neporadím nijak racionálně, ale zlatá zásada "minimálně 24 hodin na rozmyšlenou" a většinou se mi pak vyplatilo dát na převažující pocit. Týkalo se to hodně ne/přijímání konkrétních velkých zakázek. Pokud byl převládající pocit s časovým odstupem stále "jo, tohle mě láká", i když třeba smíšené se strachem a adrenalinem, ale přistihla jsem se, že vymýšlím, jak a kudy by se to dalo udělat, abych si to mohla střihnout, tak jsem řekla ano. Pokud jsem se přistihla, jak se sama sebe snažím nepřesvědčivě přesvědčit, že "to nějak půjde", protože "bych měla", tak jsem řekla ne. Zatím jsem žádného z těch rozhodnutí nelitovala, spíš naopak.