SHARKIE: některé zaberou pár minut, jiné třeba půl hodiny (těch je ale méně).
Tahkle vypadá skoro každý můj den a nevím, co dělám kde blbě.

ECLECTICA: Su to aspon nejake mensie veci? Pride mi to strasne moc. Nejde nic presunut?

Sepsala jsem si dnešní to-do list a mám tam (bez pracovních úkolů) 18 věcí, co dneska potřebuju udělat a nesmím na ně zapomenout.
Asi jsem fakt už stará, ale připadá mi, že těch požadavků, co se každý den na člověka hrnou, je prostě strašně moc. Nevěřím tomu, že dřív to bylo stejně zběsilý.

PAKOBYLKA_: To delam taky!

Já bych jenom chtěla říct, že jsem před nějakou dobou začala používat AI jako nástroj pro analýzu rozhovorů a sociálních situací. Opakovaně mi byla vytýkána "slovní agrese" - ať už je to cokoliv - v písemné komunikaci s rodiči (učím). Tak nejdřív za mě zprávy rodičům psala AI, teď mi pomáhá s tou analýzou a třeba dneska mi potvrdila, že jsem (jako jasně, má to limity, jsem si toho vědoma) sama už dovedla odkrýt pasivní manipulaci, znejišťování mých schopností a kompetencí a pomohla mi připravit nějaké věty, kdyby se to opakovalo. A vysvětlila mi, jak to mohla vnímat druhá strana (5 možností). Hrozně mi to v té sociální oblasti pomáhá. Cítím, že něco není ok, ale nedokážu to pojmenovat a hlavně NECHÁPU, proč to ta druhá strana dělá. Nenapadlo by mě, že je tam jejich projekce, pocit nutnosti kontroly, nejistota z mojí vnitřní jistoty... lidi jsou fakt divný.

MART1NKA: [RANDOM_NIGHT @ AD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez]

A doplnila jsem k tomu teda ještě 1/4 lžičky tyrosinu a 1 odměrku Alavisu a s těmi je mi ještě líp.

Hlásím, že když na pár dnů přestanu pít svůj lektvar, je to strašný průšvih. Ale po dvou dnech jsem zpátky, uklízím, dělám věci rovnou, nevadí mi někam zavolat, e-mail napíšu raz dva, dodržuju pitný režim, jím skoro dost, odpočívám a mám dobrou náladu. :)

POZITRON: presne.

Nicmene muj bypass na to je, ze ti lide me neznaji a ja jsem ten kdo je pozadat o neco slusne a nikdo na nikoho neni zly a nerve a vsichni maji radost ze nevolal dalsi psychopat. A nerval na nekoho kdo za nic nemuze.

Zato volat nekam s prosbou o novy termin pac minuly jsem zapomnel... to je na mlaceni hlavou o zed a absolutni disfunkci.

AXTHEB: Je to NT-snadná věc. Stačí začít být NT a bude snadná i pro tebe. ;-P

MART1NKA: Bolí mě i jen myslet na to, jak moc mi to nejde.
Protože to je přeci úplně snadná věc, vezmeš telefon, zavoláš, za dvě minuty vyřešeno.
Ale stejně například radši rozbitou věc vyhodím, než abych na infolince řešil reklamaci.

MART1NKA: ne, cizim lidem na infolinky volam v pohode, bez stresu. daleko horsi je to lidem, ktere znam tak trochu, treba objednat se k lekari, nebo objednat dite k lekari, protoze ve vetsine pripadu me po telefonu lide po par vetach zastavuji, ze mluvim moc rychle a ze mi nerozumi. u cizich je mi to u prdele, u blizkych mi to nevadi, ale u lidi, co znam trochu, mam chut studem zavesit. nejhorsi je zavolat na pediatrii, protoze tam je 50% sance, ze to zvedna sestra pica a ta se mi pokazdy jeste vysmeje. druha je v pohode.

MART1NKA: Objednávání k doktorům. Hlavně pokud je neznám (nebo je znám a vím, že jsou nepříjemní). Peklo, peklo, peklo. Ale naučila jsem se fintu, že občas prostě řeknu "Teď!", naklepu číslo a klepnu na zelené sluchátko, než nad tím začnu přemýšlet. Protože jak už to zvoní, tak už to nějak dopadne. Pak je teda blbý, když mi to nezvednou, nezvedenci. Podobně s mailem, ovčas ho prostě napíšu, prodýchám a stisknu "odeslat", než začnu překombinovávat (a ve velké většině to takhle stačí). A když volám, hodně pomáhá vtělit se do role "veselá držka" (konkrétně u toho trochu imituju tón hlasu a mluvu své kamarádky, jejíž rodiče vlastnili hospodu :-))