No vono je ohledně toho maskování potřeba najít nějakej zlatej střed a neblbnout víc než je bezpodmínečně nutno.
jinak jeden dostane nálepku exota jen to lupne ...

Ja teda vacsinu maskovania robila bez toho, aby som o nom sama vedela. Takze teraz si moc neviem predstavit, jak by som sa k nemu vracala zase naspat.

CNV: Tak umět se rozhodnout, že teď budu maskovat a na konci scény to zase shodit by bylo boží.

ALONSY: Já se to tu na starý kolena horko těžko odnaučuju a ty se to chceš naučit, neblbni :)

BOD: ADHD ked "rozblaznis", to sa hovori na SK ked mas decko co je takze po hre ukludnit..., tak ten najety dopamin sposobi, ze nevies prestat...
no a ked niekoho bavia debilne vtipy (znam to sama na sebe), tak sa aktivujes a nevies prestat, nez to zajde do nejakych uplnych zhovadilosti co nie su work appropriate...

KROPUCHA: ve spojeni s rejection dysphoria je to smrtici kombinace.
Mam.to stejne a nahic muj mozek jakoby ma.ze sranda se prece muze kdykoliv. Takze celej zivot me skrtaj z zivota lidi co neco vezmou nak osobne nebo vetsinou uplne jinak nez to bylo mysleno ci receno a bez sance na vysvetleni me rovnou skrtnou z komunkace

Jen pro zajímavost, k tomu maskování. Mě životem provázely problémy s tím, že "nevím, kdy je konec srandy".
Musela jsem se naučit krotit a poznat ten okamžik, když se rozjíždím. Protože u mě je to jako alkohol - když se rozjedu s vtípkama, padnou všechny ochranný mechanismy a zábrany. Hodněkrát už jsem se musela omlouvat za to, co jsem v tom rauši řekla. Takže vědět, kdy mám přestat mluvit, je pro mě to samý jako vědět, kdy přestat pít.
Nemyslím si, že je to maskování, spíš znalost sama sebe, kterou využívám k tomu, abych si zbytečně víc nekomplikovala situaci a neubližovala sobě ani ostatním.

ALONSY: já taky nemaskuju, jsem obvykle označována za "legrační", ale taky za "divnou", ale když jsem že sebe dělala někoho, kdo nejsem, tak to dopadlo hůř.

VITEX: No, pozor na to, ze ruzny veci v ruznych firmach (a asi i oborech) funguji ruzne :) Kdyz jsem delal v semi-koproratu, tak bylo zvykem o vecech spis mluvit osobne, rict nahlas nektery myslenky cimz ostatni overili jejich pripadnou spravnost a tak.

Zmenil jsem uplne vsechno, delam jinde a jiny veci a uz jsem si vyslouzil dost idiotu, kretenu a dementu, protoze "nemuzu rict kurva ano nebo ne" (nebo cislo). A ruzny napady mam pry napsat mailem (kterej, jak jsem si overil, si stejne nikdo neprecte).

ALONSY: Mne urcite ten rezim dany z externa prospieva.
A ja som do cca 30 maskovala nonstop, az poslednych par rokov som sa na to vysrala a je mi psychicky omnoho lepsie.
Proste nemozes byt cely zivot people pleaser, tiez sa musia ludia naucit ako komunikovat so mnou…

MART1NKA: já to právě nedělala nikdy a často jsem byla dost odstrkovaná.
Ale nevím, do jaké míry pocitově a do jaké opravdu. 🙄

Hlavní je nemít výpadky a dělat dobrou práci. Třeba na to pomůže struktura zaměstnaneckého života.

Naposledy jsem byla zaměstnaná tak dávno že ty hrozné zkušenosti jsou jiného člověka. A ve skutečnosti mám i dost pozitivních vzpominek.

VON_GILOTINE: Jj dnes som zistila, ze je fajn sa dopredu omluvit ludom, ze som vystresovana tak drmolim do telefonu a hovor bol nakoniec ok. Musela som volat do pozicovne… fuj.

A je uplne v pohode nemaskovat. Ja na to uz kaslem a setrim si tym energiu. A kupodivu to ma pozitivnu spatnu vazbu.

Naštěstí to tam vypadá celkem dost lidsky a že by lidi mohli být divní tím správným způsobem.
Máš pravdu, lepší být sama sebou.
Ale současně sama sebou nemusí být rychleji mluvit než přemýšlet. :)

Hele nova prace je super. Jak ses tam new tak se nemuzes zapsat spatne, lidi jsou hodny a vstricny. Lidskost a otevrenost stran sve "srandovnosti" mi vzdy byla dpbrym pruvodcem. Naopak maskovani na zacatku je kopani si hrobu. Prijde mi ze lidskost je nejlepsi a nejcennejsi deviza. A kde ne, tam bejt nechces (vetsina korporatu)

KROPUCHA: Ukládám si pro budoucí použití. :-)
Nastupuju v pondělí, tak uvidím :)

ALONSY: Můžeš to zkusit pozorovat a experimentovat s tím? Třeba je to horší, když je s tím spojená nějaká emoce? Jaká? Je to horší třeba na obědě s kolegy? Jsou nějaký konkrétní situace, kdy se mi podařilo překonat? Někdo si dává ruku před pusu, aby se fyzicky zastavil, někdo si řekne, že mu pomůže, když se třikrát nadechne, než něco řekne, někdo se těm situacím radši vyhne. Někomu může pomoc třeba z tý situace na chvíli odejít, když to vypadá, že se "rozjíždí", třeba si odskočit. Nemáš nějakej podobnej nápad, co bys mohla vyzkoušet?