MART1NKA: Zkousel jsem i nejaky stranky nebo appky a software co ti tyhle tasky gamifikuje ale vzdycky to crashlo na neschopnosti dodrzovat delsi dobu jakoukoli rutinu. V zime mi to vykoleji na prvni nemoci kdy se vyseru na vsechno a v lete je muj program tak chaoticky a protkany festaky, cestovanim, akcema a vsim moznym ze za sebe vic jak tri "bezne" dny nemam sanci poskladat. I takove blbosti jako zrat kazdy den vitaminy je problem, natoz nejaky pravidelny uklid.

mne uklidit kazdy den aspon nieco. dnes som napriklad umyla vanu. nic ine, len tu vanu.
existovala taka ta appka, kde vam kazdy den vyskocila nejaka vec.
ak by som uklizela narazove, necham to zajst do humusu, v ktorom by som nehcela zit. ale na tieto narazovky mi chodi uklizecka a ja robim len to, co treba uklizet medzi jej navstevami.

TMA: Protoze delat cokoli prubezne je nemozne. Uklidim narazove v okamziku kdy ma nekdo prijit s tim ze to zabere cely den a totalne si na tom odrovnam zada, ani kdyz to vim treba tyden dopredu tak se k tomu nemam sanci dokopat driv nez na posledni chvili takze casto treba pak ulizim celou noc pred tim. Pak si rikam, ze budu uklizet prubezne a vydrzi to jen do doby kdy jsem nemocnej nebo se neco posere a zacne se to hromadit.
Nakonec jsem dosel k zaveru, ze jedine funkcni reseni je proste najit si nejakou pani na uklid. Ja toho proste nejsem schopnej a bydlet v totalnim bordelu je hodne neprijemny.

MART1NKA: u mě chlap vaří a uklízí
A to chodí jen na návštěvu. Cítím. Se u toho dost strašně.

Stejně jako přitom, jak se vyhýbám pomoci na těch návštěvách. Což je dané primárně tou nemotornosti.... To, že když se snazim pomahat, tak to dopadne opravdu blbě, nepomáhá.

ALONSY: Sa vzdy chodim domacich spytat, ci nepotrebuju pomoct.
Ja som teda typ, ze bud vobec alebo 150% a lupou by ste nenasli chybicku. Strasna vlastnost :D
Doma mam domnely seznam todos. Akurat ten zufalo nefunguje. Napriklad uz ten tyzden neodlozeny susak. Ja vas falt obdivujem tie, co mate na sebe domacnost a stereotypneho ceskeho chlapa co to nechava na zenskej, ze este nevisite niekde na lustri.

MARKYSHA:
QUANTI: já mám strašně nepříjemnej pocit dělat věci u někoho jiného.

Pamatuju si, jak ke mě šla jednou přespat kámoška a hned do kuchyně a začala tam vařit.

Já jsem přesně opak
Na návštěvách a akcích vypadám jako... Flákač. Jenže já mám hrůzu sahat na cizí věci.

A ohledně nádobí vím, že ho neumeju pořádně ani za nic na světě :////

ALONSY: kdysi jsem uklízela každý den a přesto jsem měla neustále pocit, že mám neskutečný bordel. A teď mám bordel doopravdy, ale ty pocity jsou stejný, i když samozřejmě ještě hlubší. Přítel myslel, že mi tím, že mi to uklidí, pomůže. Ale vůbec to nepomohlo. Akorát k jeho frustraci, že přijede a může začít znova. Tak teď to nedělá. Je strašně zajímavý, že když přijedu k němu, tak jako by do toho jeho pořádku vklouznu a udržuju ho. I když zase, to mě dost triggeruje, se směje, že to prý odbývám. Jako bych slyšela svoji mámu.

MARKYSHA:
MARKYSHA: jo, ty pocity znám, taky mě to strašně mrzí a úplně to nechápu.

Naštěstí se mi podařilo dostat se z nejhoršího. Jak ohledně těch zachvatů, tak bordelu (myslím, že by pár nyxáků, co mě znali před lety, mohlo o mém bordelu vykládat hororové příběhy.)

Na jednu stranu je to tím ale i trochu horší.

TMA: ono je to třeba něco, co trvá deset minut, jako třeba převléknout peřiny a já to odkládám a mám k tomu úplný odpor. Když si řeknu úkoly - udělám to, to a to, nepřeženu to. Tak udělám jenom to jedno to a pak si to vyčítám. Všechno mi připadá jako nesplnitelný úkol.

ALONSY: u mě ne vztek, ale zoufalství. Mám to v takovém stavu, že to nechce dvě hodiny úklidu, ale týden. Každá činnost je kapička v moři, není vidět. Před dvěma lety mi to pomohl uklidit přítel a je to zase stejné. Proč jsem taková? Takovým prasatům, co mívají takový bordel, je to jedno, já se trápím a stejně je to pro mě těžký se k té činnosti dokopat.

PAKOBYLKA_: Mezi živly

ALONSY: Hele, je to takovy vachrlatý reseni a neni asi pro kazdyho, ale mela jsem obdobi, kdy jsem nemohla sehnat terapii a nemela silu na dalsi telefonat a pripadny odmitnuti. A v ty dobe jsme zacali se synem procitat detsky knizky o emocich (kvuli ditku primarne) a nejak do toho vyslo V hlave (prvni dil) a pak Vlhos a Jiskra (nevim ted nazev filmu) a mne to ohromne pomohlo prave se vztekem, vybuchama. Zacala jsem vnimat a rozpoznavat trigger pointy a diky tomu predvidat a po case se to zlepsilo. Nasledna terapie, ktera potom prisla, to vsechno tak jako… usadila? Zpecetila? Nemam vyraz spravnej. Ted uz vcas poznam, kdy by hrozil meltdown a dokazu s tim pracovat.

Taky se vám stává, že když už se dokopete k TÉ činnosti (u mě typicky úklid a je to další důvod proč ho nesnáším), tak místo spokojenosti dostanete záchvat vzteku, protože...?

Úklid dvě hodiny, a jsem vzteklá, protože to není dokonalý, „byt je debilní protože se tu moc práší" (je celkem super a holt je u hlavní silnice a pár stovek metrů od kolejí) a poslední kapkou bylo pomackane povlečení, které samozřejmě nezehlim...

Spirála vzteku atd.

NAŠTĚSTÍ už nemám skutečné záchvaty vzteku, jako před pár lety, ale znechucení silné..

Nedej bože když si všimnu pak všeho, co jsem přehlédla, což s mou pečlivostí a smyslem pro detail může být... Cokoliv. :)

Moc bych si přála terapii.
Ještě s tou prací... Ale všichni terapeuti, co jsem našla (chtěla jsem naživo...) vypadají moc ezo.

A online z toho taky nemám kdo ví jak super pocit, už jsem za to utratila fakt strašně peněz, a nikdy jsem z toho nic neměla.