MAR_TINA: Ja uvidim co sa stane. Neviem co mi dala do spravy neurolozka ale ta plotynka asi tiez zdvihne cenu. Psychiater presiel ok. Kazdopadne ta hromada papierov co som odovzdavala, trvalo mi 3 mesiace sa k tomu dokopat. Fuj.

MART1NKA: zkoušela jsem to nedávno a na základě vyžádaných vyšetření mi udělali sadu výjimek (například všechna onemocnění plic a hlavy) a zvedli cenu. Tak jsem to nepodepsala.

Decka nesnazte sa zalozit si zivotne poistenie… to je neverending saga.
Chceli po mne obehat vsetkych doktorov s ktorymi som za poslednych 5 rokov nieco riesila. Papierovaciek viac nez ked si clovek vybavuje hypoteku. Hrozne…

Jsou nejméně tři odlišné činnosti, které jsou nazývány úklid nebo uklízení.

První je prosté odstranění špíny. Do toho spadá zametání, vytírání, odstranění prachu, umývání oken,mytí vany, odstraňování vodního kamene z konvice a nesčíselně dalších partikularit. Přesto se jedná o druh že všech nejjednodušší, neboť na něj se nechá někdo najmout a hlavně nevyžaduje nevyžaduje tolik rozhodování.

Druhým druhem je umísťování věcí na jejich náležité místo. Například hrneček do správné poličky a zimní boty do příslušné krabice ve skříni.

Třetím a nejtěžším druhem je nachlazení náležitých míst pro věci. Zase jsme podlehli a koupili si tašku knížek? Kam je dát, když všechny čtyři knihovny jsou plné? Do tohoto druhu úklidu patří i rozhodování, zda něco vyhodit respektive poslat dál.

Z hlediska mentální námahy je nejtěžší ten třetí druh. Fyzicky nejnáročnější je ten první. Všechny však spotřebovávají naději (motivaci), jejíž zásoby jsou aspoň u mne velmi omezené.

FRAKIRA: už jsou lidi a služby co se na to taky zaměřují. Ale.. Přesně, když sama nevíš...
Můj největší pain point jsou teď skříně a šuplíky.
Rozhodnout co vyhodit, prodat, swapnout, vymyslet kam ten zbytek...
(ale na nafocení a prodej tech par kousků prodeji už bych někoho najala. To je bez šance a blokuje mě to)

Mne teraz strasne pomohlo, ze mala prist mama na navstevu a tak som musela aspon ten viditelny bordel dat nejak do poriadku. Jako jo, vznikla mi jedna hodne velka doom pile, ale zbytok bytu je konecne pouzitelny a mne sa uz ten bezny provozny uklid robi teraz vyrazne lahsie. A kazdy den si vezmem maly kus z kopy, alebo nieco, co nebolo navonok vidiet a vyriesim to. Jak to nie je uz nutne vela veci naraz a ani mi to tak sialene nehori, tak opadol ten stres a mozem presuvat hyperfocus, jak sa mi zrovna dari.

WOLFGAR: Taky bych chtela pani na uklid, ale k tomu bych potrebovala mit... uklizeno. Pani na uklid nemuzu zavolat do bytu, kde se vsude valeji veci, kere sama nevim kam dat.
Na druhe strane se ale rika, ze dokud clovek neztratil nadeji, tak neprohral - a ja jeste porad doufam, ze jednou tu bude uklizeno tak, aby to pak stacilo jen udrzovat.

(tu appku na gamefikaci uklizeni teda potrebuju.. uz sbiram kolecka na hodinkach, v kalorickych tabulkach, snazim se o kolecka za spani... cim vic koelcek, tim vic adidas ;-))

Z_RYBY_KOST: No proto dava i ekonomicky nejvetsi smysl si fakt na ten vetsi uklid jednou za tyden/14 dni fakt sehnat nejakou pani/sluzbu/servis protoze kdyz vezmes svoji hodinovku, cenu te sluzby a srovnas kolik casu by zabralo tobe to, co ostrilena uklizecka zvladne za hodinu tak ani nemusis moc vydelavat aby se to vyplatilo.

PATISLAV: Jo! Pořád je kolem milion jiných nutností.
Plus teda pro mě je v tom ještě to, že jsem u toho úklidu zoufale pomalá a neefektivní, takže se vynaložené úsilí vůbec nerovná nějakému odpovídající výsledku, čímž u toho chybí nějaký následný dobrý pocit.

Takže jediné, co mi tak trochu jakože funguje je to, že se každý den snažím udělat jednu úklidovou věc nad rámec běžného procesu (nádobí, prádlo) jako třeba setřít prach, vysát a vytřít, umýt vanu, záchod, zalít kytky,apod, prostě jeden jediný úkol navíc. No žádná velká sláva to není, ale snad to bude fakt dlouhodobě udržitelné.

Podle mě ten základní problém s uklízením je, že to není jedinej problém. kdyby byl, tak se na něj dá soustředit. Ale teď přece nemůžu uklízet, když mám resty v práci. Ok, víkend, teď ale nemůžu uklízet, musíme na zahradu a na nákup a slíbil jsem dětem bobovou dráhu. Kde jsou sakra ty lístky? Jo, úklid, no tak to teď nejde, musím vařit, uklidím pak. Proč je toho nádobí tolik? Aha, ta schůzka je už teď?...

MART1NKA: Mna strasne stvu vsetky otravne zvuky. Do chvile, kedy ich vyrabam ja a vtedy ich naopak milujem. :D

WOLFGAR: Ja neznasam vysoke zvuky :(
Tramvaj, zvonenie telefonu, deti… no takto nas priroda nuti, aby sme sa moc nemnozili.

Respektive cokoli na skale ADHD/AuDHD/ASD samotne ADHD sensory issues mit muze ale nemusi. Tohle vzdycky rozebirame s kamoskou ktera ma hromadu ruznych zajimavych sensory issues barvy/zvuky/hodne hmatovych podmetu a ja skoro vubec ale zase je vyrazne produktivne funkcnejsi. Vzducky ty debaty kdyz si takhle sedneme treba ctyri mi prijdou jako skvela demonstrace toho jak siroka je ta skala protoze tam mas vzdycky nejake prusecniky kde se sejdeme vsichni ale zaroven hromadu individualnich aspektu.

ALONSY: to je jen kombinace sensory overload s overstimulation. Stale suverenne adhd. Je mi lito

ALONSY: jen schizu zas vetsinou nemas nonstop a ty simulatory ukazuji akutni fazi a nektere tipuji, ze to prehaneji respektive to je tak, ze clovek ma ty emoce, ktere ti ta simulace vyvolava, ale emoce ve videu nezobrazis, musi tam byt audiovizualni slozka a ta v atace nemusi byt zas az takova, jak je v tech simulacich. Treba vizualni halucinace jsou spise vzacne.

wohoo, hudba, 4 lidi mluví přes sebe a mě vytryskly slzy a musela jsem pryč. Jenže to bylo všude stejný. :-))
Jako žádný psycho, jenom exploze hlavy.

To se mi nestávalo. Podle mě fakt nemam tolik ADHD jako exekutivní dysfunkci + RSD + dyspraxii a zmatenost + neustálé klepání se a... no nic :D

Často jsem ale spíš schopná zvuky na pozadí filtrovat, spíš než že bych je slyšela tak, jak to popisují jiní ADHD lidi.

btw. na IG mi začaly vyskakovat "simulátory schizofrenie" a svatá adhd, to je fakt... těžký :(

TMA: Proto jsem psala, ze jsem z nekterych neoblibenych proste udelala cinnosti oblibeny. Naucila jsem se to v korporatu a pri peci o deti (cizi, pote vlastni). Myslim, ze to byl coping mechanismus, abych mela minimum nezazivnejch cinnosti. Uklid jde (u nas doma) resit dohodou a rozdelenim cinnosti. Mam privilegium, ze muzu varit jen kdyz chci. Muj muz nemusi nikdy vysavat a tak. V praci udela hodne veci studentstvo a jeste je to rozvoj mekkejch dovednosti, nebo uz dneska AI nastroje. Ale treba jsem jen lina vychcana mrcha, co si usnadnuje praci, aby mohla vic jezdit na kole a cist. Premyslim nad tim cely odpoledne, ale myslim, ze to tak vazne mam. Kdyz neco delat nechci, nedelam to. A snazim se to jasne komunikovat (nestekat prikazy/nevymyslet, ale normalne to rict, vysvetlit.)

TMA: GTD říká ,že je třeba vidět cíl, znát cestu a mít jasný první krok.
Čili se podívám na hromadu nepořádku, představím si to místo uklízené, zhruba odhadnu kam co patří a nakonec si vyberu jednu věc, se kterou přesně vím, co udělat (většinou teda zhodnotím, co z té hromady je odpad nebo špinavé prádlo a řeknu si "začnu tím, že támhlety dvě věci hodím do koše". Často mě to rozhýbe dost na to, abych pak v uklízení pokračoval.

PAKOBYLKA_: V jistém smyslu to nejde jinak. "Chtít" je jen jiné pojmenování pro motivaci, která způsobí, že něco uděláme.

Ale můžeme mít konfliktní tužby: můžeme chtít mít uklizeno, ale nechtít uklízet. Můžeme chtít být na zajímavých místech, ale můžeme nechtít cestovat na ta zajímavá místa.

Gratuluji ke štěstí, že můžeš neoblíbené činnosti delegovat. Osobně musím některé neoblíbené činnosti vykonávat sám, protože delegovat je nemůžu, není na koho. (Např. uklízení na uklízečku, ale kde ji sehnat? Sehnat uklízečku delegovat na osobního asistenta. Kde sehnat osobního asistenta? Nelze delegovat shánění osobního asistenta na osobního asistenta, kterého člověk nemá.)

WOLFGAR: Jo, tohle mne také štve s tím odhadem času. Víc mne na tom zaujala pasáž "It's not good enough to pull everything out of your garage and not know what you're going to do with it. If you don't mentally plan, then you're not mentally organized." Když se podívám na hromádku bordelu, že si musím představit (naplánovat) ten proces/postup, kterým se dostanu k představě uklizeného místa.

Ta knížka není pro neurodivergenty, ale pro neurotypiky. Nicméně ten pohled "potřebujete si připravit scénář pro postup, vidět jen výsledek nestačí" mi před pár dny připadal jako velmi inovativní. Nějak jsem si myslel, že "vidět cíl" magicky způsobí, že na správný postup přijdu, jen co se začnu v dané věci angažovat. A přitom vím, že to není pravda, že třeba pro lepší komunikaci s lidmi bylo potřeba přečíst mnoho knih o psychologii, magicky se to nezlepšilo. A žádná kniha či člověk mi takovou věc neřekl, asi je to moc očividné a samozřejmé. Tohle je nejexplicitnější vyjádření toho principu, které jsem potkal.