SUK: z toho co psal Patislav jsem viděl jistou podobnost s tím, co jsem si prožil, tedy zhoršený prospěch (co mne nebavilo nebo učitel neuměl téma pojmout, to mi prostě do hlavy nelezlo), zlobení a snížená známka z chování, nulová tolerance od okolí, neschopnost cokoli dokončit, úzkosti a panické ataky z toho, zmatek a stres (hlavně u testů - opět, věděl jsem to ale ta obava že to bude blbě přemohla racionální uvažování). Takže taky třídní šašek, šikanovaný za to, že jsem byl jiný. No a okolí a především rodina si to neuměla vysvětlit jinak, než že jsem i přes své nadprůměrné IQ zkrátka retardovaný kretén, což na sebevědomí přidá, že jo. Takže jsem místo drog začal fetovat svoje koníčky a dospělý život podle toho taky vypadá (např. nevydržím u jedné práce). A pak jsem díky dětem zjistil, že asi mám adhd. Něco si o tom načetl a po diagnóze add se mi ulevilo, že když mi celý život říkali, že jsem retardovaný kretén a já vnitřně cítil, že nejsem, že se mýlili. Ta úleva, proč jsem zlobil, horšil prospěch, nevydržím u jednoho dlouho, že to je ve mne a můžu si dovolit být jiný, než kam mne společnost tlačí. Že ten retardovanej kretén, jakým jsem byl celý život, je jen nepochopení. V tom byla myšlena ta úleva.... Posunout to dál je navazující práce s odborníkem (který mu tu diagnózu potvrdil).