POZITRON: Dospělí to mají v INEPu zadarmo (ale je potřeba žádanka od psychiatra, bez toho tě nevezmou). Za děti se platí?

MAR_TINA: ano, ale prave protoze bez razitka klinicky psycholog si s tim papirem pak muzes akorat vytrit prdel, za to tyhle organizace typu Inep a Nautis vybiraj ty hrozny castky. navic za to, ze ti dg stal stejnej psycholog jako tamhle v poliklinice, ale proste tady na to nekdo, kdo te nikdy nevidel, da razitko, tak zaplat.

POZITRON: na druhou stranu, tohle se dělá v mnoha a mnoha razítkových oborech. člověk s razítkem to garantuje, ale maká samozřejmě celý tým, jinak by se už chod celý země posedlý bumážkama zastavil.

ELLIE: mne se jeste vracej situace, kdy chybelo malo, aby se neco stalo. a vcera jsem si zrovna vsimla, ze to mozna zmirnuje atomoxetin. videla jsem z tramvaje obri ruzove auto, ktere mi asi 3 roky nazpet malem prejelo prostredniho syna. chybelo tehdy podle me tak 15 centimetru. vzdy, kdyz jsem to auto pak videla, pohybuje se tady po okoli, tak mnou projel uplnej paralyzujici des a vcera ne. samozrejme jsem si vzpomnela, to ano, ale nenastal ten chvilkovej paralyzujici stav, kterej ani neumim poradne popsat.

Tréner ma učí myslieť na jednu vec.
Dnes sme počítali do 100.
Vyzerá to asi takto:
34
35
Mala som to včera písať na nyx?
36
Nebola to blbosť?
37
Random pesnička od Zary Larsson
38
39
Ty brďo ten týpek na treťom poschodí strašne vzdychá, to pri tom musí hrotne trpieť
Aké bolo posledné číslo? Tak nič no.
1
2
Achjo

Ale teda ako mentálne cvičenie to je fakt dobrá aktivita toto.

Taky mám takovou věc, že zpětně rozebírám rozhovory, rozhodnutí a situace a přehrávám si je v hlavě, abych zjistil jestli jsem něco neudělal špatně a jestli něco co jsem řekl někdo nemohl špatně pochopit. Taky se třeba 2krát vracím jestli jsem zamknul dveře, vypnul sporák i když jsem zrovna nic nevařil a někdy i když to zkontroluju a nedávám u toho pozor abych si v hlavě poznamenal explicitně, že kontrola proběhla, tak pak když jsem jinde tak se užírám co když jsem nechal sporák zapnutý a dveře otevřené.

ELLIE: já mám už od puberty takovou věc že cokoliv dělám, tak mi pak naběhnou v hlavě i "zlé" myšlenky - prostě v dané situaci se mi vybaví to nejhorší co se může stát. Nejdřív jsem si to vyčítal a měl jsem období kdy jsem si myslel že je se mnou něco špatně a že jsem zlej sám nebo tak něco, ale pak jsem prostě vyhodnotil, že je to projev mého strachu kdy se bojím o lidi kolem sebe a nechci aby se ty strašné věci staly, tak je mám v hlavě abych o nich věděl. Někdy je to otravné, ale snažím se to nebrat tragicky.

ELLIE: není to na mě, ale byl jsem v podobném stavu (a taky mám nějakou potřebu to že sebe vyblejt, tak se omlouvám).
Antidepresiva teda neberu kontinuálně, ale už dvakrát mi pomohly se rozkoukat a trochu zjistit kde je problém. A teď (aktuálně jsem zase ve vysazování fázi) jsem zjistil nepříjemnou věc - ano, adhd dělá tok myšlenek a bordel v hlavě, ale aby se stal paranoidním (nebo hypochodrickým apod), jsou potřeba ještě další podmínky, zejména okolního světa. Že to nejsem já, je na jednu stranu úleva, ale na druhou jsem musel přistoupit k dost radikálním životním změnám, které teda docela bolely a nemusely dopadnout dobře.

Vlastně tím chci říct, že možná s naší diagnózou máme sklony na to házet úplně všechno, ale adhd hyperaktivní mozek není automaticky paranoidní nebo úzkostný - to někde nabral, někde se naučil. Jo, někdy v dětství (člověk byl furt buď málo nebo moc), ale někdy v něčem uvízneme do pozdní dospělosti (vztahy rodinné, partnerské, pracovní) a furt hledáme vinu v sobě, i když tam není. A to žádný léky nespraví, jen zametou pod koberec..
Třeba ty výčitky a úzkosti vůči dětem.. měl jsem to HROZNĚ, a už nemám, ale je to díky letité terapii, odhalení, odkud se ten hlas bere a jestli ho náhodou něco/někdo neustále neživí zvenku pořád (spoiler: ano, živilo). A během toho procesu jsem léky různé měl / neměl / tohle tamto.

TOTALLYDIZZIED: Jj, já funguju jen s kombinací antidepresiva + methylfenidát. Prostě to zastaví ten proud myšlenek, který, když je ti 37 a máš rodinu, produkuje zejména paranoidní strachy. Mně je 43 a bez léků mi jede nonstop hlavou, jak a kdy jsem děti poškodila a co dělám blbě... Nemáš to taky tak? Případně paranoidní myšlenky o práci a sebehodnotě.

Ahoj skupino, dal jsem si test celkem nedávno s podezřením na ADHD, v Adicare... nakonec mi na základě mých odpovědí a předchozí konzultace diagnostikovali aspergera (nově tedy kompenzovanou poruchu autistického spektra prvního stupně) a úzkosti, což jako sedí dost, ale nevysvětluje to ten nikdy nekončící proud myšlenek.

Dost jsem pojal dojem, že ten test a ta konzultace byla primárně o externích projevech a spíš se soustředili na nějakej kontext a bohužel jsem tam asi příliš mluvil o dětství, takže moje popisovaný prožitky připsali spíš asi nějakejm traumatům a tak vůbec a pak mi došla spousta věcí, co jsem za tu hodinu neřekl a sepsal na to téma několik mailů, který jsem pak samozřejmě neodeslal....

Anyway, diagnózu ADHD nijak nevyloučili, jen doporučili terapii na úzkosti, přičemž čím víc si o tom načítám, tím víc začínám chápat že úzkosti v AuDHD fungujou úplně jinak...
No ale proč to píšu, jsem tu naschvál, včera jsem si poprvý dal ritalin, abych zjistil co to se mnou udělá a... Takový ticho v hlavě jsem nikdy nezažil, to bylo něco neskutečnýho, rozhodně nebudu tvrdit že jsem doma nějak uklidil, nebo se naučil něco novýho, jen prostě... ticho, mohl jsem svoje myšlenky dost jednoduše směrovat kam jsem chtěl a neměl okamžitý vizuální triggery z čehokoliv.. wow.. dokonce jsem si postavil balíček na hraní magiců, aniž bych od toho pětkrát odešel a nedokončil.

For the record - 37, otec dvou dětí, diagnóza čerstvá asi měsíc a vysvětluje to fakt kotel věcí, ale plánuju se o to ADHD ještě jít pohádat dál... protože jestli takovýhle ticho v hlavě a možnost se normálně rozhodnout co děláš a jít to udělat zažívaj normální lidi, tak to je fakt šílený