KOIRA: a ta jiná škola nebo asistentka ti k tomuhle uvědomnění pomůže jak? Já si třeba nedokážu představit, že na základce budeš nějak vyměňovat lidi kolem sebe. Můžeš tak maximálně měnit školy, ale hádám že to není to o čem se tu bavíme.

TRISSIE: když to vezmu podle sebe, tak v prvním případě mi časem dojde, že jsou to jenom kecy protože tady mám důkazy, že něco dokážu (vyzkoušeno v praxi). V druhém případě to bude nejdřív dobrý, pak narazím na to že nemám asistentku, dělá se to nějak jinak než mi vyhovuje atd. a zjistím, že nic nedokážu, jsem odkázán na milost druhých a vůbec jsem naprostá nula a přítěž (asi, to jenom hádám). To na co se ptám je, jak to udělat aby ten druhý případ nedopadl takhle.

KOLLUCHA: Nevim, myslim, ze casto sjem pokorny, ale nekdy, kdy mi je fakt zle, tak si potrpim na profesionalitu z jejich strany, coz myslim, ze mi to nejak vraceji... Mozna. Jsem docela prisny na lidi kolem sebe, ja jsem i na sebe, i kdyz to nepusobi. A pak proste ten muj zivot... No, mel jsem docela velke ambice, resp. ja to tak nebral, ale spolecensky se to tak vnima a dle mne je docela snadne si rypnout, kdyz se to nepodari, a nebo to nejde, casto vnimam, ze lekari se radi trefuji do tohoto meho tematu tech ambic, pricemz jaksi jen znaji ten status te profese, ale nemaji informace, co jsem pro to delal a cim si prosel. Dost mne proste ty deprese poslali k zemi a jaksi nejake ambice jsou pak do hajzlu a nyni to je i bolestne, ze potkavam lidi z toho oboru a divi se, ze jsem na nizkem postu nebo se uz nikam neposunul.

Pro mne to hledani je fakt psychicky narocne a jsem desne demotivovany, plus ja tech zkusenosti mam fakt hodne, nehledal jsem jen jednou, proto jaksi jsem se zasekl u toho soucasneho psychiatra, jelikoz ten opravdu nema zle kecy jako jini. Ale jaksi nevim, kam jit nemam silu naslepo, takze asi zkusim nejaky Fokus nebo Eset znovu kontaktovat. Zatim jsem nemel stesti na moznost setkani se s tou organizaci.

POZITRON: ty mi mluvíš z duše, tohle říkám své ženě, ať mi řekne, když mám nepříjemné kecy, moje komunikace je podobným stylem. na vše mám odpověď. ne vždy příjemnou, mám rychlejší pusu než hlavu a nedomýšlím důsledky, schovávám to za upřímnost... nejsem zlý, ale na nic si nehraju, takže ta upřímnost není úplně od věci :-)

dneska jsem byla u doktorky a hned po vstupu do ordinace zazertovala, ze jsem tam uplne vlitla a ze by mela dat za dvere zatarasy. a kdyz jsem si pri odchodu brala bundu a tasku, tak mi rekla, ze jsem uplne rozjeta. aby se neposrala, fakt miluju tyhle debilni kecy. :/ a nebyla to psychiatrie!