CYBERWOLF: fakt nevidíš rozdíl mezi tím, když se dítě naučí, že při vhodných podmínkách "na to má", a tím, když už odmala je mu dáváno najevo, že "na to nemá"?

CYBERWOLF: přečteš si to prosím znova? Není to o tom, že se máš naladit na vlnu zbytku, ale udělat si svojí. Třeba tím, že vymenis lidí okolo sebe, třeba tím, že si s nimi dáš "the talk." Ty musíš stavět svojí realitu, nikdo jiný to za tebe neudělá. Je jen na tobě, jestli si za to budeš boxovat nebo půjdeš s davem. Ano, stojí to úsilí, za dva roky budu mít brzy nejspíš třetí práci, ale každá z nich je blíž a blíž tomu co potřebuju. Akorát mi přijde líto, že jsem na to potřebovala 30 let, protože jsem nevěděla co a že vůbec mít něco jinak potřebuju.

CYBERWOLF: v životě je to o tom, že to, co za tebe ve škole udělají (aka dají ti asistentku, neřeknou automaticky, že jsi hloupý, vyjdou ti vstříc,...) Si ty musíš už sám udělat v životě. Je dobrý být připraven na to, že tam to pro tebe není přizpůsobeny a musíš si to v rámci možností udělat sám, to je určitě legit argument. Ale - zároveň je dobrý mít už trochu nějakou "půdu pod nohama" v podobě toho, že vím, co potřebuju, že to jde, že existují lidi, co mě respektují a tak to chci i teď a tak dál. Tak si, myslím, že mít ve škole asistenta, nějakou poradnu, učitele,co respektuje, pro budoucí život je dobře. Ne proto, aby za mě dělal všechno, ale abych viděla, že realita pomoci je možná. Vyboxovat si tu pomoc, respekt a pochopení v reálným světě je samozřejmě těžký a častěji než jiný kamarádi, kolegové, partneři, budeš říkat, hele sorry, tohle pro mě nefunguje, protože máš potřeby prostě jiný, je to občas dost turbulentní proces změn. Někdy je k tomu ještě potřeba si to vyříkat s lidma, co ti tvrdí, že máš zatnout zuby, nebýt padavka, nebrat si věci osobně a tak. :)

CYBERWOLF: Nevím, proč by mě nemělo šokovat, že mi nikdo nepomůže. Já se snažím pomáhat, když můžu. Lidi s Aspergerem, ale i s ADHD, bývají často naivní. Neustálá nepřiměřená důvěra k ostatním lidem je jeden z mých největších problémů.

Pointa té výuky s pomocí je přece připravit člověka na život a na to, že právě žádného asistenta mít nebude. Já jsem na to nebyla připravená nikdy a podle toho taky můj život vypadal. Po diagnozách jsem byla schopná si dát život maličko do richtiku. Ale to neznamená, že bych to nějak zázračně zvládala. A už vůbec ne, protože jsem dostala "školu života".

Další věc je to, že ve škole se máš naučit věci, v životě máš spíš pracovat. Vzhledem k tomu, že právě to učení je dost náročné pro neurodiverzní lidi, tak dá rozum, že když jim trošku pomůžeš, tak se to líp naučí.

Tahle debata mi přijde podobná jako argumentovat, že chromí lidi by neměli používat berle, protože jim je může někdo vzít nebo se můžou rozbít.

CYBERWOLF: třeba v tom, že jednak část těch problémů se časem zlepšuje, aka i když pomaleji, tak přesto dítě získává nutnou sebekontrolu?
že hned do začátku není zaškatulkované jako "zlobivé, neschopné a nemožné"?

Školy nemám, děti taky ne, ale jsou nějaké "jiné" školy a asistentky dobré řešení v dlohodobém horizontu? I když budu počítat s ideální variantou, že ta "jiná" škola je nějak lepší nebo že přidání asistentky nezapříčiní, že se zbytek dětského kolektivu bude o přestávkách bavit tím, že na ratolest bude pokřikovat "mentále" a tak... co jako potom?

Těžko čekat, že člověk projde vzděláním, nedej bože životem, v podmínkách zohledňující jeho potřeby. Střet s nadřízeným, kterého to prostě nezajímá nebo kolektivem co nemá rád vybočování, je jenom otázka času a kdy se dítě naučí s tímhle vypořádat? Tj. jak se zařídit v neideálních podmínkách. S přechodem na jinou školu, do zaměstnání, nebo při nějaké další významné životní změně mi to přijde jako dost blbý moment. Domnívám se, že pokud se soustředíme jen na úpravu podmínek, tak střet s realitou (aka podmínkami, které se prostě neupraví), bude o dost bolavější.

LWEEK: Monte je pro kohokoliv, adhd jedinci se v nem muzou bajecne rozvinout, blby ovsem je, ze kdyz rodice slysi na individualni pristup a sejde se ti v trojroci par dys deti, dve tei hadata, nekdo s pas a tak podobne, je to brutalni fuska utahnout a kazdymu tu individualni peci opravdu dat. Jako jde to, ale obcas az na krev. Kdyz mas naopak stesti na statni skolu (a na ucitelku) a dite ma asistentku, muze se rozvinout i na ty klasicky zakladce.

LWEEK: Já moc nevím, jaká je situace ve školství, protože se tam nepohybuju, ale i tak bych řekla, že není tak jednoduché do takové školy dítě dostat. A i kdyby jo, tak pořád mohou být problémy s dojížděním a dalšími věcmi. Navíc to podáváš tak, jakoby to byla chyba rodiče. S tím nesouhlasím. Chybu udělal ten učitel, ne Eclectica.

ECLECTICA: Budu moc ráda, když sem pak napíšeš, jak se to vyvíjelo. Díky! Jo a držím palce! ♥

ECLECTICA: Nekutecny! Res, kdyz nam letos nejaka psycholozka poustela na prednasce komspiracni videa a jako zdroj dala pochybnej web, taky jsem to resila a jeji nasledujici prednaska byla o dost lepsi. Ac se k tomu staveli pomerne alibisticky. U deti je to fakt hnuj ale.

Dceři (9 let) její třídní učitel sdělil, že ADHD neexistuje a je to jen hloupá výmluva, kterou omlouvá svou lenost. Hned v pondělí se to chystáme začít řešit.

AXTHEB: Myslis youtube kanal Rex Krueger? :-D