Klára Tasovská: Půlnoc

ČT 22. ZÁŘÍ 2011 V 20:00



Esej o zdrojích světla, významu tmy a světelném znečištění má několik vzájemně propletených rovin. V jedné z nich autorka popisuje své zážitky během experimentu, při němž je zavřena v totální temnotě. Další vrstva filmu přibližuje činnost takzvaných „darkerů", kteří přerušují dodávky proudu a baví se zaznamenáváním spektakulárních důsledků svých „ekoataků". Polemická koláž upozorňuje také na hrozivou závislost lidstva na elektřině a na plýtvání při jejím užívání. K nejzajímavějším pasážím nápadité mozaiky o krizi současné civilizace, patří úvaha Václava Bartušky o mezích pokroku.

Klára Tasovská se narodila v roce 1980. Od roku 2001 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze obor „Monumentální tvorba a nová média“. Její diplomovou prací se stal na AVU film s názvem Rekonstrukce (2007). Od roku 2006 studuje katedru dokumentární tvorby na FAMU, kde již natočila řadu krátkých filmů.

Půlnoc, r. Klára Tasovská, ČR, 2010, 40 min

Filmografie:
Vračka (14´, ČR, 2007)
Strom (14´, ČR, 2007)

No Time for Heroes

Martin Janíček, Martin Zet, Danilo Capasso, Christian Costa, Jaro Dufek, Dominika Skutnik, Krzysztof Topolsk

VERNISÁŽ PO 19. ZÁŘÍ V 18:00
20. ZÁŘÍ – 5. ŘÍJNA 2011



Ideou projektu Není čas na hrdinství je představit skupinu umělců, kteří pracují a vyjadřují se intervencí v konkrétním veřejném prostoru. Není čas na hrdinství spojuje evropská města: Kladno-Prague, Neapol, Gdańsk. Přetrvávající problém privatizace nábřeží a globálního plýtvání vodou stimuluje potřebu analyzovat možnosti využití říčních toků v rámci přepravy a komunikace. Dříve byla industriální zóna důležitou součástí výroby, nyní jsou tyto lokality někdy nebezpečné a zapomenuté, jinde si tato místa bere zpět příroda. Cílem projektu je upozornit na nutnost výzkumu, zaměřeného na konfrontaci a prezentace evropských průmyslových oblastí, vodních cest a moří, dále hledání strategií, jak pečovat o tyto zóny, lépe je využít, nebo uchovat.

Bývalý areál Vojtěšské huti Kladno Koněv - pozdější Poldi Kladno SONP je jeden z nejzajímavějších průmyslových komplexů v České republice. Tato historická průmyslová soustava objektů spočívala na velkých cementových nádržích, které uchovávaly vodu a další látky používané při výrobě oceli. Za zmínku stojí architektonická rozmanitost města Kladna zdůrazněna secesními vilami postavenými kolem továren od významných architektů jako byl např. Josef Hoffmann.

Český umělec Martin Janíček prezentuje zvukovou performanci a instalaci s reprodukovanými zvuky z industriálních zón v Kladně a v Gdaňsku. Martin Zet recykluje městské objekty a transformuje jejích funkci a smysl do jeho osobní vize naši současné společnosti. Podle známé italské čtvrti "Spacca Napoli" je město rozděleno na dvě části. Východ Neapole je chudou čtvrtí okolo přístavu, kde byly v 80. letech postaveny obrovské továrny, které byly po deseti letech opuštěny. Západní oblast Neapole je zcela jiná. Jsou tam postavené luxusní vily s výhledem na moře nedaleko slavného parku Virgilio poblíž ostrova Capri. Italští umělci Christian Costa a Danilo Capasso se zabývají úvahami o urbanistické historii východní Neapole a volí umělecké strategie intervence do periferních oblastí a jejich degradace. Fotografická a video instalace Danila Capassa zkoumá “hraniční prostory” východní Neapole a odráží “stav mezi existencí v minulosti a budoucími identitami”. Dokumentární video a cyklus fotografií Christiana Costy představuje kritický pohled na degradaci neapolských industriálných zón Cirio, Vela, Ponticelli, a na oblast přístavu.

V gdaňských loděnicích propukly dělnické stávky, inciující politické změny a hnutí Solidarita. Město je zajímavé tak tím, jak je využito nábřeží, které je příkladem konverze architektury - změně její funkce (z průmyslových výrobních hal na umělecké lofty). Pomocí metafory záběru na hypnotický let mořského racka polská umělkyně Dominika Skutnik rozlišuje originálním způsobem vztahy mezi světem snů, městských zvuků a hrou asociací. Jaro Dufek kombinuje různé druhy vody z Prahy, Gdaňska a Neapole v interaktivním projektu výuživající mobilních telefonů. Krzysztof Topolski aka Arszyn zkoumá různé strategie jak zachytit městské zvuky ve finální minimální hudební instalací.

Kurátorky: Aleksandra Grzonkowska (pl) Susanna Horvatovičová (it) Dagmar Šubrtová (cz).

Prezentace projektu Heroes: 19. září 2011 - 17:00 hodin, vernisáž 19. září 2011 - 18:00 hodin

Spolupráce: MEMENEST Associazione Culturale, Naples Communication space Školská 28, Prague 6. bienále Industriální stopy 2011 (Praha-Kladno). Projekt No Time For Heroes je součástí programu 6. bienále Industriální stopy 2011 (Praha-Kladno) pořádaného Výzkumným centrem průmyslového dědictví při ČVUT v Praze (www.industrialnistopy.cz). Ve spolupráci s Výzkumým centrem průmyslového dědictví ČVUT v Praze.

Podpora: Rezidence Krzysztofa Topolského je podporován Visegrádským mezinárodním fondem, Visegrádský umělecký rezidenční program - VARP. Polská část je podporována také Institutem Adama Mickiewicze.

Lovci hub a houbaři
Tradiční výstava a oslava hub

7. září – 13. září 2011
vernisáž po 12. září v 18:00

Výroční výstava věnovaná houbám, plísním, lišejníkům a dalším parazitujícím lesním organismům.
Všechny návštěvníky lesa, parků a další zájemce o lov hub a houbaření, či mykology vyzýváme, aby donesli své úlovky do Śkolské, kde budou zařazeny do stávající expozice. V pondělí 12.září od 15. do 18. hodin proběhne kulinářská dílna, kde pod dozorem specialistů budou napřed vědecky posouzeny a posléze do chutných pokrmů upraveny různé druhy hub.

Akustická místosloví severních Čech
Václav Cílek a Hugh Livingstone

út 6. září 2011 v 18:00

Geolog, cestovatel a spisovatel Václav Cílek a hudebník, cestovatel a zvukový umělec Hugh Livingston procházeli společně místa severních Čech, která pokládá Cílek za pozoruhodná. Livingston zaznamenával na video a audio akustiku krajiny i Cílkovy komentáře. Václav Cílek bude mluvit o proměnách krajiny v souvislosti se zvukem, včetně dějin hudebních slavností v otevřené krajině. Video dokumentace jejich cesty po Severních Čechách, včetně záběrů z mesolitických jeskyní, opuštěných vojenských újezdů kolem Ralska a románských krypt.

Improvizovaný a neformální podvečerní program kombinuje mluvené slovo, hudbu a videodokumentaci.

Školská 28: Komunikační prostor / Akustická místosloví severních Čech
http://skolska28.cz/page.php?event=496

Prázdninový provoz

Oznamujeme prázdninový provoz, na jehož přípravě úsilovně pracujeme. Nastane po ukončení výstavy "Odchody" Karla Cudlína 22.července. Program podzimní sezóny bude oznámen během července. Nicméně kurzy češtiny pokračují přes léto. Vaše případné dotazy prosíme směřujte na emailovou adresu milos@skolska28.cz.

Barvy ženské duše
Závěrečný koncert sezóny hlasové dílny Zuzany Vlčinské

PO 20. ČERVNA 2011 V 18:00



Lidové písně v úpravách Zuzany Vlčinské. Zpívají Načechrané Labutě

dnes vecer

From different points
Koncert nové hudby a audiovizuální performance

ČT 16. ČERVNA 2011 V 20:00



Během večera budou uvedeny nové skladby několika českých a amerických autorů tvořících na pomezí klasického instrumentáře, zvukového software, robotiky a audiovizuálních médií.

Program:

Laurence Sherr - Four Short Pieces
Laurence Sherr složil Four Short Pieces během studií na University of Illinois. Jeho cílem byl výzkum možnosti partitury pro solové housle. Skladba byla oceněna na soutěži Top Prize in the Association for the Promotion of New Music Composition Competition v New York City v roce 2009. Hraje: David Danel, housle

Ivan Boreš - Pocta Aloisi Hábovi
Ivan Boreš - čtvrttónová kytara

Tomáš Svoboda - Confession, Op. 122
Premiéra, Jan Mach - klarinet

Skleněné světlo, Michal Rataj
Akuzmatická hudba se zvuky světla

Ivan Boreš a Michal Rataj - Sonic Situations
Zvuková skladba pro čtvrttónovou kytaru a živou elektroniku.

Dan Senn - Mumma's Incredible Sinking Violin
Pro hlas, perkusivní činel, housle a zvukový pás. Hrají Diana Aivia - soprán, Lydia Janickovicova - housle; Dan Senn - perkusivní činel (premiéra). Práce, která byla dokončena až v nedávné době v Praze, začala už před několika lety v Portlandu nahrávkami improvizací na tělo houslí. K tomuto partu byly dopsány hlas a housle v Praze, později byl přidán perkusivní činel. Tato autobiografické práce zachycuje zpěváka, který pluje na potápějících se houslích, právě svržených ze skalnatého pobřeží.

Dan Senn - Knocking Heads with Kafka
Premiéra, pro kinetickou skulptury a video
Dílo sestává ze čtyřech kyvadel spojených se zrcadly. Hudební pohyb kyvadel vyvolává chvění zrcadel, jež je současně ovlivňuje projekci. Videoprojekce zachycuje kafkovského zeleného brouka, který se probere z dřímoty, rozhlédne, čůrá a hledá úkryt. Práce s kyvadly byla uvedena ve formě instalace v galerii Ve sklepě (2011), video natočeno v roce 2008.

Laurence Sherr - Midnight Dance
Houslista Piotr Szewczyk si objednal pro Violin Futura Project „krátké, živé a inovativní“ houslové sólo. Tyto pokyny a další průzkum jeho techniky z videozáznamu vedly k mnoha kompozičním možnostem. Protože Szewczyk i Laurence Sherr mají stejné polské kořeny (Szereszewski bylo rodinné jméno před otcovou emigrací) jsou rovněž ovlivněni východoevropským folklorním tanečním stylem. V této skladbě kontrastují asymetrické taneční s barioláží, kde témbr tvoří noty hrané v rychlém sledu na různých strunách. David Danel - housle.

Zvuky na mapě města

8.6. -19:30

Večer v rámci doprovodného programu akce Zvukové prahy. Představení projektu, přednáška – performance Pavla Klusáka a zvuky měst ve vystoupeních Stanislava Abraháma, Michala Kindernaye a Filipa Jakše.

Ora pro Nobis a Oldřich Janota

ČT 9. ČERVNA 2011 V 19:30



Já jsem si podle toho popsal svoji úlohu - průvodce v oblasti malého pohraničního styku.Ten, kdo převádí lidi přes nějakou hranici, ale neví, jaké je jejich poslání, ani kam jdou. Neví ani, proč a kým je takovým úkolem pověřen. Cena, kterou člověk za takové zjednodušení platí, nebo možná ten vyšší smysl, je to, že každá ta cesta je i příběhem lidského setkání. O.J.

hrají a zpívají: Lubica Christophory, Tereza Podobská, Nika Janotová - zpěv, Romana Šilhavá - zpěv, housle, Sebastián Janota - klarinet, Oldřich Janota - akustická kytara, zpěv.

Janota v 70. a 80. letech patřil mezi inovátory a hledače nového hudebního výrazu. S Jakubem Nohou hrál v pražské skupině Pentagram, nezvyklé nástrojové obsazení měla skupina Mozart K., experimentální rock a minimal si vyzkoušel při spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem. Na přelomu 70. a 80. let vystupoval s Vojtěchem a Irenou Havlovými a jeho hudba měla blízko k new age. V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Komorní hudbě zůstal věrný i v novém tisíciletí, nejčastěji vystupuje sám s kytarou. Ale Janotovo působení není jen spjaté s hudbou, koncem roku 2009 vyšla v nakladatelství Malvern knížka krátkých próz nazvaná Neslyšící děti. Janota zde přináší postřehy na lidi a události kolem něj, nepopírá inspiraci Erbenem nebo ruskými pohádkami.

Na stránkách www.oldrichjanota.com najdete řadu pozoruhodných dokumentů, textů, fotografií a odkazů k tvorbě autora, jehož hudební a literární tvorba je zároveň vzácně aktuální i mimočasová.

Martin Blažíček – Sky blue

vernisáž čt 2. června v 18:00
3. června – 29. června 2011



Audiovizuální instalace pro šedý pokoj. Projekce, senzor, zvuk, PureData.

Sky blue je monochromní projekční instalace zachycující průběžné změny nebeské modré nad prostorem galerie. Aktuální odstín oblohy je pomocí jednoduché analýzy přenášen do statické projekce v galerii. Pozorováním přírodních procesů, jejich abstrakcí a přenesením na plátno tak vzniká film s pomalým tempem, který však během své existence vystřídá širokou paletu odstínů barev. Ty slouží i jako výchozí podnět pro zvukovou kompozici, která v každý okamžik odráží aktuální “modrost” oblohy.

Be Playful
Mezi obrazem a zvukem

vernisáž čt 2. června v 18:00
3. června – 29. června 2011



Koncepce výstavy vychází z širokého pojetí termínu komunikace. Počáteční motivací kurátorské dvojice Jana Matulová a Blanka Švédová byla fascinace grafickými partiturami Milana Grygara, Milana Adamčiaka a dalších československých konceptuálních umělců 60. a 70. let a obecněji položená otázka po možných způsobech přenosu informací mezi dvěma umělci. Pozváním několika mladých umělců pracujících s obrazem a zvukem byl nastolen obgenerační rámec pro vypořádání se s touto problematikou.

Východiskem výstavy jsou tři grafické partitury Milana Adamčiaka, instalace ostatních umělců vznikají v reakci na ně, na prostor galerie a na sebe navzájem. Základní princip těchto grafických záznamů hudebních akcí či návodů k nim - převod jednoho média do jiného - je běžným postupem současných audiovizuálních umělců. Výstava klade otázku jak interpretovat termín partitury dnes, jak se během doby proměňuje jejich původní význam a jak současné umění zachází se staršími schématy. Vizuální kompozici můžeme slyšet a zvuk vidět, hranice mezi světem zvuků a vizuálních, grafických schémat je rozrušena. 



Originální partitury Milana Adamčiaka jsou podkladem pro nástěnnou a interaktivní radio instalaci Richarda Loskota. Grafickým záznamem zvuku se zabývá Michal Kindernay a jeho počítačem generované kresby doprovázené videozáznamem jsou obdivným komentářem tvorby Milana Grygara. Radim Labuda uskuteční Lorem ipsum III, koncept formální hry s možnostmi videozáznamu podle předem daných pravidel. Pavel Havrda vystaví „kus štítu“, nalezený předmět, odkazující k hudební tvorbě Milana Adamčiaka. Spolu s Janem Pleslem na něj při vernisáži také zahrají.

Kurátorky: Jana Matulová, Blanka Švédová


Doprovodné programy k výstavě se konají v galerii Tranzitdisplay, Ditrichova 9, Praha 2

6. 6. / 19.00 Transmusic com

Beseda s Milanem Adamčiakem a Michalem Murínem, projekce filmu Muzikológ a tvorca, koncert Transmusic comp. Večerem provede Markéta Lisá

28. - 29.6. / 18.00 - 22.00 Tomáš Dvořák/ RGB

Interaktivní zvuková instalace umožňující skupině 5. diváků vytvářet společně s účinkujícími hudbu v reálném čase. Účastníci performance obdrží speciálně upravené baterky, kterými mohou vrhat tři základní barvy světelného spektra / RGB / na projekční plátno. Mícháním základních barev vznikají nové barvy. Světelná kompozice je snímána, ihned analyzována a převáděna do hudebních algoritmů. Výsledkem je neopakovatelná hudební kompozice.


Vystavující:

Milan Adamčiak (1946) je významný představitel česko-slovenské experimentální tvorby 70. let. Hudebník, skladatel, muzikolog. Významně ovlivnil neoficiální slovenskou scénu a zasloužil se o její propojení s mezinárodní komunitou zabývající se vizuální poesií, performance a intermédii. Věnoval se experimentální poezii, kterou rozšířil i o hudební experimenty, grafickým partiturám a hudebně prostorovým akcím. Zrealizoval řadu koncertů experimentální hudby. V roce 1989 založil sdružení Transmusic comp., o rok později SNEH (Společnost pro nekonvenční hudbu). V letech 1991-1992 organizoval festival Intermediální tvorby v Bratislavě (FIT), v rámci kterého uspořádal i výstavu partitur Johna Cage, a v roce 1997 získal Danihelsovu cenu za hudbu. Jeho grafické partitury byly v poslední době podkladem k hudebním i tanečním vystoupením (např. taneční představení Petry Fornayové Diamondance: Reloaded z roku 2010).

Tomáš Dvořák / Floex (1978) se ve své tvorbě volně pohybuje mezi hudbou a vizuálním uměním. Zabývá se audio-vizuálními interaktivními instalacemi (RGB), často ve spolupráci s dalšími umělci (Live Score), a computer-artovými projekty (Geocit, Candyski). Od roku 1996 se aktivně zabývá elektronickou hudební tvorbou (v roce 2001 vyšlo jeho debutové album Pocustone, které získalo spoustu ocenění u nás i v zahraničí). Od roku 2008 tvoří hudební duo s Jiřím Libanským / Liba, vedle koncertů improvizují např. i hudbu k němému filmu Orlakovy ruce. Pro Amanita design vytvořil soundtrack k počítačové hře Samorost (2006) a Machinarium (2009).

Pavel Havrda (1984) studuje v ateliéru interaktivních médii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ve svých pracích zkoumá potřebu sbírání, následného třídění a strukturování, dále abstrahování a vytváření obecných vzorců, jejich přenos (mezi médii, obory, v čase) a jejich zpětné zkonkrétnění, aplikování, personifikování. Jeho práce jsou často prostoupeny utopií, ironií a rotací. Dohromady s Janem Pleslem tvoří elektroakustický tandem NoNo/EarIn.

Jan Plesl (1981) studoval v ateliéru interaktivních médií FUD UJEP v Ústí nad Labem. Vede internetový kulturní rozcestník Foodlab, dohromady s Pavlem Havrdou tvoří elektroakustický tandem NoNo/EarIn. Ve svých audio-vizuálních vystoupeních na pomezí koncertu, interaktivní instalace a pracovní dílny mísí akustické a analogové elektronické zvuky. Propojují tak zájem Pavla Havrdy o mechanické hračky a strojky a možnosti vytváření zvuku samočinnou mechanickou cestou a fascinaci Jan Plesla možnostmi zvuku nejjednoduších elektronických systémů a hracích konzolí.

Michal Kindernay (1978), absolvent FAVU Brno v ateliéru ak. mal. Petra Rónaie, jeho tvorba využívá možnosti interaktivního propojení zvuku, obrazu a dalších podnětů. Pracuje v prostředí interaktivních počítačových aplikací pro práci se zvukem i obrazem, jako je například MAX, nebo PureData. Ty využívá převážně jako otevřené a interaktivní kompoziční systémy, jejichž prostřednictvím definuje podobu díla ve formě algoritmu ovlivňujícího různé parametry audiovizuální kompozice v reálném čase. Jeho předchozí práce zahrnují jak videoperformance a instalace, tak interaktivní internetové projekty (It's fun to be bohemian 2007, spolu s Lenkou Dolanovou), často spolupracuje s belgickým zvukovým umělcem Guy Van Belle.

Radim Labuda (1976) pracuje dlouhodobě s médiem videa, které je pro něj prostředkem záznamu každodenních pozorování, vyprávění osobních příběhů, kritických komentářů společensky závažných témat i reflexe současných diskursů umění. Postprodukovaný pohyblivý obraz tvoří základ jeho vizuálních či audiovizuálních instalací. Zvuk chápe jako nedílnou součást obrazu a domýšlení vztahu forma - obsah ho vede k opakovaným návratům k natočenému materiálu a jeho reinstalacím, u kterých jedinečný kontext jejich prezentace nabízí mnoho možných rovin interpretace.

Richard Loskot (1984) je studentem ateliéru vizuální komunikace Stanislava Zippeho TU v Liberci a ateliéru Magdalény Jetelové ABDK v Mnichově. Ve své tvorbě se nejčastěji zabývá technickými (mechanickými i elektronickými), zvukovými a v poslední době též vizuálními (animovanými) instalacemi. Vytvářený pohyb, zvuk či obraz v sobě spojuje řízený mechanismus s momentem náhody a je výsledkem reakce na signály vysílané vnějším prostředím.

i dnes je instalace Przemysława Jasielskiho on-air
http://skolska28.cz/page.php?page=27

chcete vedet jak probiha instalace Przemysława Jasielskiho – The Opportunity ?

tak zde na tomto linku muzete sledovat jak instaalce probiha

jsme zive on-air

Školská 28: Komunikační prostor / Živě
http://skolska28.cz/page.php?page=27

dnes vecer 3.5. od 19:30

Derek Holzer – Tonewheels live - koncert

Derek Holzer je zvukový umělec vycházející z radioartu, webartu a enviromentálního zvuku. Jeho práce je inspirována kouzlem nečekaného zvuku rukodělných hudebních nástrojů vlastní výroby. Používá terénní nahrávky, analogové syntezátory a počítačové prostředí PureData. Vydává na značkách Nexsound, Mandorla, Sirr, a dal. Některé z jeho kolaborativních webových projektů jsou zveřejněny na Soundtransit.nl. V současnosti pracuje jako odoborný asistent na KHM-Kunsthochschule für Medien Köln.

Představení Tonewheels je experimentálním převodem obrazu do zvuku inspirovaná pionýrskou prací zvukových umělců 20. století. Průhledné tonální disky s opakujícími se vzorky a barvami jsou přehrávány jako gramofonové desky, na kterých místo drážek zvuk vytváří samotná kresba na povrchu. Jejich vizuální podoba je současně promítána pomocí meotaru. Tonewheels je jednou z možných variant otevřeného “black boxu” elektronické hudby a obrazu, kde je otevřena hranice mezi nástrojem, umělcem a publikem.

Představení bylo vyvinuto pro festival Passengers International Festival of Public Art (Varšava, 2007) jako systém dvou projektorů, z nichž jeden vytvářel zvuk a druhý obraz. V průběhu rezidence v Tesla Berlin a STEIM Amsterdam Holzer vyvinul Tonewheels jako unikátní synestetický nástroj, který umožňuje současně reprodukovat obraz i zvuk na základě jednoho barevného disku. Jednou z variant projektu i je interaktivní instalace, na níž mohou návštěvnící sami obrazy a zvuky vytvářet (Access Space, Sheffiled, 2008).

DNES VECER VERNISAZ A KONCERT

vernisaz: Audrey Ellis Fox – i have to wonder
koncert: Jorge Haro / Transport Puzzle od 19:30

Audrey Ellis Fox – i have to wonder

Video instalace

29. dubna – 27. května 2011
vernisáž čt 28. dubna v 18:00



here i am // here you are // here it is

Site specific video instalace "i have to wonder" se zabývá vztahem mezi prostorem lidské mysli a okolním světem. Audrey Ellis Fox se v práci, připravené během její studijní stáže v Praze pro Šedý pokoj, uvažuje, jakým způsobem myšlení a emoce ovlivňují naši koncepci "reality", naši percepci světa. Fox vychází z předpokladu, že okolní svět vždycky konstruujeme a vnímáme prismatem našich smyslů a "vnitřního oka". Když se zamýšlíme, jak naši osobnost ovlivňuje vnímání okolí, měli bychom se take ptát, jak obrazy, které lidská mysl vytváří a realitě ovlivňují naší osobnost.


Audrey Ellis Fox je mladá studentka a umělkyně z Los Angeles. Zabývá se hlavně performancí, zvukem a videem. Studuje na Brown University v Providence, Rhode Island hudbu a videoart a v Praze je na studijním pobytu na FAMU, v Centru audiovizuálních studií. Zaajímá se o psychologii video obrazu, píše texty, písně, skládá hudbu a performuje experimentální hudbu a pop. Zajímají ji také guerillové a intervenční formy divadla, poesie, zkoumá možnosti karaoke a ráda rozmlouvá se podivíny.

Marold Langer Philippsen – Rádio ve veřejném prostoru
Radio workshop

29. dubna – 30. dubna 2011



Dvoudenni dilna je zamerena na seznameni s moznostmi, nastroji a strategiemi, ktere vyuzivaji napriklad umelci, nebo kulturni aktiviste, intervenujici do verejneho prostoru pomoci krakodobych komunitnich rozhlasovych medii. Pro ucast na dilne neni treba predchazejici znalost s vysilaci technikou, atd. Je urcena pro studenty, kulturni aktivisty,
umelce, hudebniky, pro kazdeho, kdo chce zasahnout do dialogu o verejnem prostoru a zajima se o to, jak se verejnost muze teto debaty aktivne
zcastnit.

Predpoklady: castecna znalost anglictiny, nebo nemciny.

Komunitni rozhlas, nebo media tzv, treti sektor, jako umelecka forma neni zavisly ani na statnich, ani komercnich institucich a luxusne vybavenych studiich. Naopak pouziva dostupnych, levnych technologii, je mobilni, zamereny lokalne a nema zamestnance, ale tvori jej otevrena komunita a sit umelcu a dobrovolniku.

Neziskova komunitni media hraji v zapadoevropskych zemich dulezitou roli prostrednika v procesu socialni a kulturni inkluze. Ceska republika se potyka s problemy socialniho vylouceni a s pasivnim vztahem obcanu k verejnemu prostoru a rozhodovani o obcanskych zalezitostech. Absence komunitniho, nebo umeleckeho rozhlasu je priznakem krize nasi verze demokracie. Soucasti dilny je i debata nad komuntnimi medii u nas ve srovnani se zapadni Evropou.

Pomucky:
Jakykoliv nastroj na nahravani zvuku, kaze\'tak, digitalni rekorder, digitalni kameru, mobilni telefon s moznosti nahravat zvuk.

Dilna je zakoncena koncertem spolecnym vystoupenim a internetovym vysilanim v sobotu vecer:

Streetmusicthree - Koncert pro Musique concrete, hlas & kytaru a videoprojekci

koncept: Marold Langer Philippsen

Presny program bude zverejnen:

prozatimni:

patek: 10.hod. setkani v Komunikacnim prostoru Skolska 28

0. uvod a ukazky nekterych z Philippsenovych radio intervenci
1. pribeh pro docasnou radiovou stanici ve verejnem prostoru
2. testovani nastroju na nahravani: rekordery, nebo mobilni telefony
3. diskuze nad mistem odkud vysilat
4 prvni cesta
5 editace / kompozice signalu pro rozhlasovou stanici

sobota, Komunikacni prostor Skolska 28 10. hod

6 feedback
7 druha cesta
8 vysilani s FM vysilac
9 archivovani
10 zivy prenos koncertu, oslava radio carodejnice, misto koncertu bude
upresneno behem prubehu dilny


prispevek na provoz dilny: 300 kc, studenti 150 kc


Marold Langer-Philippsen se narodil v roce 1964 v Mnichove.Pracuje v obasti time-based arts, zabyva se socialnim, sensorickym media designem, zajima se hlavne o verejny prostor. Je autorem rady divadelnich her, pise poezii a je autorem experimentalni tvorby pro rozhlas (napriklad ORF/BR/HR/NDR, Ars Electronica Linz (2002-10), spolupracuje s radou nezavislych radii v zapadni a stredni Europe. Jeho
projekty byly realizovany v Berline, Bochumi, Bordeaux, Bratislave, Desave, Haife, Halle, Ljubljani, Melbourne, Mnichove, Parizi, Rize, Rimini, Rime, Vidni, Wittenbergu, Curichu, atd.

Je iniciatorem a autorem rady projektu, kde ziva performance, internetove, nebo docasne fungujici FM rozhlasove vysilani hraje dulezitou roli. V poslednich letech realizoval naprikad: radiomaya (2010) rozhlasovy projekt pro transmediale 2010; “[funk]� (2009/10), kolektivni scena a rozhlasova hra o meste Desava, (pripraveno ve spolupraci s Bauhaus Dessau, Anhaltisches Theater Dessau a German
Federal Cultural Foundation); “RAETERADIO� (2008), vyhlaseni sovetske republiky 1918/2008 (oceneno Kurt-Eisner-Preis); “AN-GELA.DE�: participatorni projekt s mladymi lidmi o netradicnich formach politiky pro divadlo Thalia Theater v Halle.

ml-philippsen.org
http://www.ml-philippsen.org/