Tohle poměrně dobře vystihouje můj pohled na demokracii (převzato z posledního Respektu):
Váha hlasu
Mít hlas je dobrá věc, ale ne tak úplně dobrá. Problém je, že jiní lidé ho mají taky a mohou mě přehlasovat. Mohou si myslet, že Jana by byla pro mne dobrá manželka, a já bych si ji proto měl vzít.
Jenže já nechci. Mohu žít s tím, že jsem přehlasován v některých veřejných záležitostech, ale nemohu žít se ženou, kterou jsem si sám nevybral. (Jistě, není to jen můj absolutní hlas – i Jana musí souhlasit nebo mít právo říct „ne“.) Já i Jana musíme mít právo říct „ne“ věcem, jež se nás zvláště týkají.
Veto je důležitější než právo hlasovat pro, a i když mít hlas je dobrá věc, samo o sobě to nezaručuje proměnu vládnutí v demokracii, jakou bychom měli obdivovat. Tyrani zpravidla popisují svoje režimy jako „demokratické“ a také organizují volby. Když v minulosti imperiální mocnosti Západu obsadily cizí státy, pokusily se jim vnutit západní styl demokracie se skutečnými volbami, jenže výsledky byly skličující a zpochybnily oprávněnost dobytí těchto států. Takto charakterizované demokracie tudíž nejsou o nic spravedlivější než králové.
Pokud chceme opravdu vážně obhajovat demokracii, musíme uvažovat o lidech jako o množině individualit, a i když je důležité, co si lidé kolektivně přejí, je také důležité, co potřebují jako individuality – a v některých případech je to dokonce důležitější. Vláda zákona, respekt k životu a svobodě jsou na prvním místě. Je také dobré být uznán jako účastník na záležitostech státu, ale z přirozenosti takové účasti vyplývá, že musí být omezena na některé případy. Aby měl člověk možnost naplnit svůj smysl jako sociální bytost, musí mít svůj hlas v menších skupinách, kde je slyšet a má svou váhu. Jistě, voličský hlas je jistou variantou vyjádření i tehdy, když brání obecné dohodě. Ale skutečný a trvalý význam má jen ve společenské atmosféře, která si cení konsenzu a hledání cesty k možné dohodě, pokud je každý připraven naslouchat a všímat si argumentů těch, kdo s ním nesouhlasí.
autor: John Lucas (82)
je britský filozof a matematik, emeritní profesor Oxfordské univerzity, kde přednášel 36 let na Merton College. Proslavil se filozofickými knihami o matematice, zejména prací s názvem Mysl, stroje a Gödel.