TRAVIX: Ja chapu to otázku, ale nejsem si jistej tím jestli demokracie má co dělat s tím že se momentálně nedá kapitalismu vyhnout. Mužeme se spíš ptát, může demokracie, nebo vůbec jakejkoliv systém vlady něco dneska dělat s kapitalismem?

Jsou tady podle mně dva velký problemy. Zaprvé jsme moc produktivní. Pokud tí stačí například 10% lidí, aby zařídíli zákládní životní potřeby pro všechny, tak zbejvájících 90% produktivních lidí prostě udržuje vyší životní standard a vytváří kapital. A ač se nám daří zaměstnávát spoustu lidí uplně zbytečnou prací, tak prostě nejsme schopný utopit ten kapitál co vytváříme a musíme ho nasměrovat k inovaci, což opět zvyšuje naší schopnost generovat kapital. Druhej problém jsou donucovácí pravidla konkurence. I kdyby jsme se chtěli začit flakat, tak když ostatní firmy/staty/civilzace investujou do inovace, my musíme taky, abyjsme s nima udržely krok. A když to děláme my, tak to musi dělat i oni. Prostě se vzájemně držíme v šachu.

TRAVIX: To je asi jako kdyby jsi se mne zeptal jaktoze statisice lidi zili staleti pod vladou jednoho cloveka ci dynastie, umoznujici mu rozhodovat kolik z toho co vyrobi si muzou nechat, na zaklade tvrzeni ze pracujou na jeho uzemi, ktere mu Buh dal do spravy. I presto ze to pro ne nebylo vyhodne.

Nebo proc dneska statisice lidi zijou ze svy prace pro jednoho cloveka ci skupinu lidi a umoznuji jim rozhodovat kolik hodnoty z toho co vyrobi si muzou nechat, na zaklade tvrzeni, ze pracujou na jeho vyrobnich prostredcich, ktere chrani posvatnost sourkomeho vlastnictvi, ktera je asi dulezitejsi nez pravo na dustojny zivot. I presto ze to pro ne neni vyhodne.

Proste spolecenska zmena je komplexni vec, nenastava automaticky ve chvili kdy jsou pro ni ve spolecnosti prostredky, nebo spolecenska vůle, nebo technologie, nebo nove myšlenky... potřebuješ souhru vice momentu a i tak je to většinou boj, protoze v tu samou chvili jsou porad ve spolecnosti podobne silne tendence, ktere chteji aby veci zustaly pri starem.

Rád bych se teď vrátil k původnímu tématu: Je možné mít (liberální) demokracii bez kapitalismu? (Nebo přesněji, je možné odstranit kapitalismus a zachovat demokracii?)

Tohle poměrně dobře vystihouje můj pohled na demokracii (převzato z posledního Respektu):

Váha hlasu

Mít hlas je dobrá věc, ale ne tak úplně dobrá. Problém je, že jiní lidé ho mají taky a mohou mě přehlasovat. Mohou si myslet, že Jana by byla pro mne dobrá manželka, a já bych si ji proto měl vzít.

Jenže já nechci. Mohu žít s tím, že jsem přehlasován v některých veřejných záležitostech, ale nemohu žít se ženou, kterou jsem si sám nevybral. (Jistě, není to jen můj absolutní hlas – i Jana musí souhlasit nebo mít právo říct „ne“.) Já i Jana musíme mít právo říct „ne“ věcem, jež se nás zvláště týkají.

Veto je důležitější než právo hlasovat pro, a i když mít hlas je dobrá věc, samo o sobě to nezaručuje proměnu vládnutí v demokracii, jakou bychom měli obdivovat. Tyrani zpravidla popisují svoje režimy jako „demokratické“ a také organizují volby. Když v minulosti imperiální mocnosti Západu obsadily cizí státy, pokusily se jim vnutit západní styl demokracie se skutečnými volbami, jenže výsledky byly skličující a zpochybnily oprávněnost dobytí těchto států. Takto charakterizované demokracie tudíž nejsou o nic spravedlivější než králové.

Pokud chceme opravdu vážně obhajovat demokracii, musíme uvažovat o lidech jako o množině individualit, a i když je důležité, co si lidé kolektivně přejí, je také důležité, co potřebují jako individuality – a v některých případech je to dokonce důležitější. Vláda zákona, respekt k životu a svobodě jsou na prvním místě. Je také dobré být uznán jako účastník na záležitostech státu, ale z přirozenosti takové účasti vyplývá, že musí být omezena na některé případy. Aby měl člověk možnost naplnit svůj smysl jako sociální bytost, musí mít svůj hlas v menších skupinách, kde je slyšet a má svou váhu. Jistě, voličský hlas je jistou variantou vyjádření i tehdy, když brání obecné dohodě. Ale skutečný a trvalý význam má jen ve společenské atmosféře, která si cení konsenzu a hledání cesty k možné dohodě, pokud je každý připraven naslouchat a všímat si argumentů těch, kdo s ním nesouhlasí.


autor: John Lucas (82)
je britský filozof a matematik, emeritní profesor Oxfordské univerzity, kde přednášel 36 let na Merton College. Proslavil se filozofickými knihami o matematice, zejména prací s názvem Mysl, stroje a Gödel.

FEMUR: Nechám se podat :)

Demokracie versus kapitalismus - Kapitalismus versus demokracie - Demokracie a kapitalismus u nás

Kapitalismus, demokracie a svoboda nejsou synonyma — Jiří Pehe
http://www.pehe.cz/zapisnik/kapitalismus-demokracie-a-svoboda-nejsou-synonyma