Úplně na vrcholu je plutokracie a oligarchové. Není to horní jedno procento, ale jedna tisícina procenta. Jsme svědky historicky bezprecedentní situace, kdy k velmi malé menšině putuje většina příjmů a moci. Jsou skutečně nechutně bohatí a všechny své obrovské příjmy získávají z různých druhů renty a duševního (intelektuálního) vlastnictví. Jsou to globální občané, kteří dokážou manipulovat politikou a zároveň ji komodifikují.
Pod nimi je elita, kterou bychom měli odlišit od plutokracie. Elitu tvoří ředitelé firem, kteří vydělávají miliony dolarů ročně, a pokud to nejsou rovnou kriminálníci, pohybují se alespoň na hraně zákona. Jsou to sluhové plutokracie. Mají podíl na velkém balíku peněz v řádu milionů, nicméně plutokracie se pohybuje v miliardách. Pod elitami jsou stálí zaměstnanci (salariat) (...) Vedle stálých zaměstnanců existuje skupina, kterou nazývám profesionálové (proficians). Ztělesňují romantický model dnešní společnosti. Nechtějí zaměstnanecké jistoty a výhody, protože jsou na to příliš chytří. Všechny své výrobní prostředky a schopnosti mají v počítačové brašně a v kapsách u kalhot, musí se neustále síťovat s dalšími lidmi a pracují na krátkodobých projektech. Vydělávají hodně peněz a žijí život v neustálé zaneprázdněnosti. Jsou mezi nimi umělci, inženýři, někteří se věnují pokročilým technologiím, někteří používají své specializované schopnosti.(....)
Pod touto třídou se nachází starý proletariát, který hodně lidí označuje jako pracující třídu. Jsou to lidé, kteří ve dvacátém století akceptovali rutinní, disciplinovanou a stabilní práci na plný úvazek. Odpovídají klasickému leninskému modelu vykořisťované, disciplinované pracovní síly, která poslouchá své šéfy a na sklonku života za to dostane státní penzi. Tahle skupina se ale všude po světě ztenčuje. Když jsem se byl podívat v devadesátých letech v České republice, pořád tu byl onen starý lumpenproletariát, jak jej známe z východní Evropy. Ale víme, že dekády trvající tvrdá práce udělala z lidí zombie. Není to model, který bych považoval za lidsky a společensky žádoucí. Všichni známe tu sovětskou éru, která romantizovala a idealizovala takového dříče. Pro mě to ale není nic, v čem bych chtěl pokračovat. Pokud seškrábete z povrchu Bernieho Sanderse jeho nátěr, tak zjistíte, že se stále drží onoho modelu proletariátu a usiluje o další New Deal. (Ovšem pokud bych byl Američan, rozhodně bych ho podporoval.) Takže to je proletariát. Ztenčuje se, ačkoliv zároveň veškeré instituce naší společnosti byly vytvořeny právě pro něj. Ale to už nefunguje.
Pod proletariátem je pak prekariát. Pod ním už je jen lumpenprekariát, sociálně vyloučená podtřída.
Prekariát: práce a volný čas | A2larm
http://a2larm.cz/2016/06/prekariat-prace-a-volny-cas/
+
Prekariát: společenská třída v utváření | A2larm
http://a2larm.cz/2016/05/prekariat-spolecenska-trida-v-utvareni/