"Tento týden publikovala charitativní organizace Oxfam zprávu, podle níž má 26 nejbohatších miliardářů stejný majetek jako nejchudší polovina lidstva, tj. 3, 8 miliard lidí. Projektový ředitel Oxfamu Matthew Spencer si nebere servítky, když obscénní a stále se prohlubující nerovnost mezi obyvateli této planety klade za vinu politickým a ekonomickým elitám, jež každým rokem mudrují v Davosu:
„Způsob, jakým jsou organizovány naše ekonomiky, vede ke stále větší a neférovější koncentraci bohatství v rukou několika privilegovaných, zatímco miliony lidí sotva přežívají. (…) A nemusí tomu tak být - na světě je tolik bohatství, aby měl každý v životě spravedlivou šanci.“"

(...) Každý francouzský známý vám potvrdí, že jeho kupní síla za poslední roky spadla. Inflace je podle statistik minimální, kolem jednoho procenta, ale zdražují hlavně základní věci: nájmy, elektřina, plyn, potraviny. To že zlevnila letenka do Abu Dhabí nebo elektronika, jim moc nepomůže.
(...)
Na druhou stranu v posledních letech enormně vzrostly zisky bank a finančního sektoru. Zase se ukazuje, jako za poslední krize, že se dnes vydělává daleko víc finanční spekulací, než prací, než výrobou a tvorbou hodnot.
(...)
Macronova reakce může vyrazit dech: navrhuje celonárodní debatu o tom, kam by země měla jít dál a s jakými změnami se obyvatelstvo ztotožní. V pondělí 15.ledna s ní má seznámit obyvatele, navrhne jim zřejmě čtyři okruhy témat, jež pokrývají celou společnost a týkají se i požadavků protestujících: co dělat pro ekologii, aby se zabránilo přehřátí planety; jak a kolik platit na daních; jaké mít veřejné služby a jak je platit; jakou demokracii mít, jaký typ voleb, jaké referendum, včetně otázky přistěhovalectví.

Na Macronově metodě je třeba obdivovat demokratičnost jeho nápadu, obrátit se ve chvíli nepokojů k obyvatelům, zeptat se jich na názor, projevit jistou pokoru, a celou věc svěřit do rukou starostům, tedy zvoleným představitelům národa s místními kořeny. Zatím postupoval spíš opačně, mnoho kritik, které padají na jeho hlavu, mluví o jeho údajné aroganci, o válcování oponentů, o nedostatku pokory a trpělivosti.

Žádný politik v Evropě ani ve světě s takovým řešením politické krize zatím nepřišel, v tom je Francie zase jako už vícekrát první a jedinečnou laboratoří. Nejde o referendum, kde by se rozhodovalo mezi ano a ne, ale o debatu, jakýsi celonárodní brainstorming, znovunalezení národního porozumění. Pokud Macronovi vyjde, byla by to i pěkná lekce o tom, že krizové situace lze řešit i jinak než Brexitem, který v národě vykope nepřekonatelnou propast.

Petr Janyška - Názory Aktuálně
http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-janyska.php?itemid=33209
(...) diplomat, mj. velvyslanec ve Francii a při Unesco (...)
Petr Janyška - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Petr_Jany%C5%A1ka

http://www.cityam.com/269339/danske-bank-whistleblower-says-he-offered-hush-money
Obří skandál: Deutsche Bank měla přes Dánsko vyprat v přepočtu tři a půl bilionu – Novinky.cz
https://www.novinky.cz/...al-deutsche-bank-mela-pres-dansko-vyprat-v-prepoctu-tri-a-pul-bilionu.html

Časopis The Economist vyjadřuje naději, že finanční trhy dokáží „zkrotit“ odbojnou vládu. Nebylo by to poprvé. Je pěkné, že časopis, který v posledních číslech „bojuje o zachování liberálního řádu“, tak hezky na rovinu napíše, jak tomuto „liberálnímu řádu“ intenzivně vadí takové volby.

Střet italské vlády s Komisí není střetem mezi neodpovědnými populisty a skvělými hospodáři, kteří mají na mysli jen dobro eura (dokonce i Wall Street Journal v této souvislosti píše o tom, že je to chybně zvolený boj za chybnými cíli). Je to střet, který se se vší pravděpodobností bude opakovat u britské Labour (když se vší pravděpodobností vyhraje další volby).

Střet mezi těmi, kteří byli zvoleni a chtěli by vládnout (ergo realizovat program, kvůli kterému dostali důvěru lidu) a mezi těmi, kteří skutečně vládnou, ač je nikdo nikdy nevolil.

Ilona Švihlíková: Itálie není Řecko. Proč Brusel opakuje stejnou chybu? - Euro.cz
https://www.euro.cz/...italie-rozpocet-1427292?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Europe’s Growth Problem in Italian - WSJ
https://www.wsj.com/articles/europes-growth-problem-in-italian-1540336936?mod=djemMER_h

Conjuring Up the Next Depression - Truthdig
https://www.truthdig.com/articles/conjuring-up-the-next-depression/
překlad: https://a2larm.cz/2018/09/kdy-bude-dalsi-financni-krize/

* Světové centrální banky včetně Federálního rezervního systému Spojených států během krize roku 2008 vypustily do globálního finančního systému biliony dolarů uměle vytvořených peněz.

* Ty posléze vytvořily světový dluh ve výši 325 bilionů dolarů, což je trojnásobek světového HDP.

* Banky a korporace tyto peníze shromažďovaly, banky je vypůjčovaly se zlodějskou úrokovou sazbou, vytvářely se z nich úroky z nesplatitelných dluhů anebo se za ně odkupovaly akcie, ekonomické elity z nich získávaly miliony v kompenzacích. Zkrátka se tyto peníze neinvestovaly do skutečné ekonomiky. Nevyrábělo se ani neprodávalo zboží. Pracovníkům nebyl umožněn návrat do střední vrstvy s dostatečnými příjmy, benefity a penzemi. Nevznikaly žádné infrastrukturní projekty.

* Tyto uměle vytvořené peníze opět nafoukly obrovské finanční bubliny vzniklé z dluhů a obalily finanční systém odsouzený ke zhroucení.

* Ekonomka Nomi Prinsová podotýká, že finanční krize 2008 udělala „z centrálních bank novou elitu tvořenou mocnými makléři“. Ti rozkrádali státní pokladny a nasyslili si miliardy, aby tím získali politickou a ekonomickou všemocnost. Ve své knize Collusion: How Central Bankers Rigged the World (Tajná dohoda. Jak centrální bankéři zmanipulovali svět) popisuje, jak bankéři a největší finanční instituce na světě podvodným způsobem ovlivnili globální trhy a používali uměle vytvořené (anebo, jak přímo říká, „falešné“) peníze, kterými nafoukli bubliny aktiv pro krátkodobý zisk a tím nás hnali směrem k „nebezpečnému finančnímu srázu“.

* (...) O bankéřích zase prohlásila, že „tito lidé zmanipulovali systém. Na vrcholu se vyrábí peníze. Ty se pak používají k vypumpování finančních aktiv včetně akcií. Odněkud ale musejí přicházet. Protože jsou peníze levné, v korporátní rovině se více půjčuje. Ve vládní rovině je více půjčených peněz“. „Jak je ale potom půjdete splatit?“ zeptala se. „Obrátíte se na stát. Jdete do ekonomiky. Peníze vymámíte ze základní ekonomiky, ze sociálních programů. Zavedete úsporná opatření a škrty.“

kandidát na prezidenta USA SCHWEPZ:

* Je prostě nepřijatelné, aby jedno procento světové populace vlastnilo polovinu pozemského bohatství, zatímco sedmdesáti procentům lidí v produktivním věku připadá jen 2,7 procenta světového bohatství.

* Vlády celého světa musí společně ukončit absurditu stavu, v němž nadnárodní korporace schraňují na účtech v daňových rájích jednadvacet bilionů dolarů, aby se vyhnuly poctivému placení daní, a současně vyvíjejí tlak na vlády svých zemí, aby seškrtaly sociální rozpočty.

* Je zcela nepřijatelné, aby těžba ropy a uhlí nadále vydělávala nehorázné sumy, zatímco uhlíkové emise likvidují planetu našim dětem a vnoučatům.

* Je nepřijatelné, aby hrstka nadnárodních mediálních gigantů kontrolovala, jak po světě proudí informace.

* Není přijatelné, aby pokoutně psané obchodní dohody prospívaly čistě velkým nadnárodním korporacím, podporovaly závody ke dnu a současně škodily lidem po celém světě.

* A není přijatelné, takovou dobu po konci studené války, aby země celého světa marnily bilion dolarů ročně ve výdajích na zbrojení, zatímco miliony dění umírají na snadno léčitelné choroby.

Our new international movement will fight rising fascism and globalists | Yanis Varoufakis | Opinion | The Guardian
https://www.theguardian.com/...r-new-international-movement-will-fight-rising-fascism-and-globalists
překlad: https://blisty.cz/art/92605-yannis-varoufakis-vola-po-vzniku-nove-pokrokove-internacionaly.html

* Fašisté se nedostali k moci v období mezi dvěma světovými válkami tím, že by slibovali násilí, válku či koncentrační tábory. Dostali se k moci, protože začali oslovovat dobré lidi, s nimiž, po vážné kapitalistické krizi, bylo příliš dlouho zacházeno jako s dobytkem, který přišel o svou tržní hodnotu.

* Tato injekce sebedůvěry byla doprovázena varováními proti číhajícím "cizincům", kteří ohrožují jejich obnovenou naději. Zavládla politika konfliktu "my proti nim". Byla definována čistě v rámci totožnosti. Strach, že přijdu o svůj společenský status, se proměnil v toleranci vůči porušování lidských práv, nejprve lidských práv podezřelých "jiných" a pak lidských práv všech jinak smýšlejících.

* Důležitou otázkou je nyní: co je nutno udělat? Taktická aliance s globalistickým establishmentem je vyloučena. Tony Blair, Hillary Clintonová, sociálnědemokratický establishment v kontinentální Evropě jsou příliš zkompromitováni svými finančními vazami na rozkládající se financializovaný kapitalismus a jeho ideologii.

* Desítky let spoléhají na populismus volného trhu: na falešný příslib, že všichni se budou moci mít lépe, pokud se všichni podrobíme komodifikaci. Chtějí, abychom všichni věřili v nekonečný eskalátor, který nás odveze do nebe spotřebitelské spokojenosti, jenže on neexistuje.

* Mají-li být schopni se postavit účinně proti této moci, pokrokoví aktivisté musejí velmi přesně specifikovat příčiny a podstatu nepokoje lidé a jejich nespokojenosti: přesněji řečeno, intenzivní třídní válku globální oligarchie proti zvětšujícímu se prekariátu, proti tomu, co zbývá z proletariátu na Západě a všeobecně proti slabším občanům.

* Globalizovanému kapitálu už nesmí být dovoleno, aby dál trhal naše společnosti na kusy, ale musíme vysvětlit, že žádná země není izolovaný ostrov. (...) Máme-li být schopni ukázat, že zavádění pohraničních cel není nejlepším způsobem jak ochránit naše zaměstnance, protože to většinou obohacuje jen místní oligarchie, musíme prosazovat obchodní dohody, které donutí vlády chudších zemí, aby zaručily minimální mzdu pro své zaměstnance a garantovaly ve svých zemích pracovní příležitosti. Tím způsobem dojde k obnovení komunit zároveň v chudších i v bohatších zemích.

VELMI DŮLEŽITÝ GRAF PRO POCHOPENÍ SOUČASNÉ SITUACE GLOBÁLNÍHO KASÍNOVÉHO KAPITALISMU

How Capitalist Utopia Became Everyone Else’s Dystopia
How American Elites Ruined Their Society in a Way the World Hasn’t Seen Since Weimar Germany
https://eand.co/how-capitalist-utopia-became-everyone-elses-dystopia-a25a88713956

Václav Bělohradský: Vítejte v plethokracii! Od signálů trhů k demokracii bez démos  – Novinky.cz
https://www.novinky.cz/...hradsky-vitejte-v-plethokracii-od-signalu-trhu-k-demokracii-bez-demos.html

(...) Jak dokazuje imperativní věta eurokomisaře Günthera Oettingera „Trhy naučí Italy volit správně!“ (...) Odkaz na „vůli lidu“ je v očích německého eurokomisaře jenom podvratným populistickým gestem, které trhy a ratingové agentury v roli nejvyšší instance právem potrestají. Jediný legální a legitimní směr vývoje je stanoven právě trhy a ratingovými agenturami.

(...) Globalizace přinesla lokální ekonomické nerovnováhy, závratné prohloubení nerovnosti, proliferaci symetrických a nefiltrovaných forem komunikace, záplavy fake news. Sociální dopady delokalizace ekonomických aktivit, prekarizace práce, oslabení „normotvorné“ energie národních států a nemožnost definovat meze (bio)technologické moci pak vyvolaly identitární paniku a následně návrat politických extremismů

(...) Všechny politické projekty postkatechistických názorových většin podléhají v poslední instanci soudu finančních trhů a hodnocení ratingových agentur. Evropská banka a manažeři eurozóny mají impérium (svrchovanou moc), vynucující univerzálně platné normy, zatímco zvolené vlády mají jen potestas (lokální moc), jejíž představitelé nemají právo klást odpor normám s posílenou platností, které ve svém celku tvoří globální neosuperlegalitu.

(...) Přijmout neosuperlegalitu coby nepřekročitelné hranice legálního řádu znamená přijmout představu, že politický i morální odpor proti tomu, co nám jeho normy přikazují, bude nelegální. Jak dokazuje závratný pokles důvěry v politiku v demokratických zemích, takové pojetí legality vede k delegitimizaci demokracie jako systému konsenzuálních změn.

(...) Aparát neosuperlegality například označuje preventivně každý pokus změnit pravidla eurozóny referendem za ilegální (ohrožující mezinárodní závazky), populistický (pohrdá institucemi, a připravuje tak půdu pro návrat fašismu), iracionální (je v rozporu s principem reality jako vše, co ohrožuje neoliberální rámec ekonomického růstu) a antipolitický (vymyká se institucionalizovaným formám politiky).

Greece was never bailed out – it remains a debtor’s prison and the EU still holds the keys | Yanis Varoufakis | Opinion | The Guardian
https://www.theguardian.com/...led-out---it-remains-a-debtors-prison-and-the-eu-still-holds-the-keys

Capitalism Killed Our Climate Momentum, Not “Human Nature”
https://theintercept.com/2018/08/03/climate-change-new-york-times-magazine/
Cestu k ochraně klimatu nám nezkřížila „lidská přirozenost“, ale kapitalismus | A2larm
https://a2larm.cz/.../08/cestu-k-ochrane-klimatu-nam-nezkrizila-lidska-prirozenost-ale-kapitalismus/

(...) vznik globální architektury, jež měla osvobodit kapitál od všech omezení (...)

Kroky nutné pro snížení emisí jsme nepodnikli proto, že by byly v podstatném rozporu s deregulovaným kapitalismem, tedy vládnoucí ideologií celého období, v němž se snažíme najít cestu z této krize. Uvízli jsme, protože úkony, které by nám daly nejlepší vyhlídky na to, odvrátit katastrofu – a šly by k duhu valné většině –, představují velikou hrozbu pro elitní menšinu, jež pevně svírá naši ekonomiku, politické procesy a většinu našich médií.