MAARISTAAN: to je hezky, ze to mas takhle, na druhou stranu si ale myslim, ze bys mohl pochopit, ze ne kazdej tatinek na to ma a ne kazda matka si ho tam preje. ja napriklad mam za sebou porody dva - jeden s muzem, druhej bez, protoze to nestihl, tak muzu srovnavat a muzu zodpovedne prohlasit, ze ten bez muze byl taky dobrej. ja tam partnera chtela, protoze jsou to taky jeho deti, ale taky poroto, ze ho znam a vim, ze nehysterci a ze me spis podrzi, kdyby neco. taky vim, ze by za me bojoval, kdyby se mi neco nezdalo, neboji se ozvat, ale zaroven mi do toho nebude moc kecat a zasahovat.
ale jsou muzi, kteri takovi nejsou. pohled na jejich trpici zenu je rozhodi a to ta zena v tu chvili zrovna nepotrebuje. nekteri zase maji treba tendenci moc tu zenu utesovat a objimat ji a to ja bych ho klidne z toho salu vyhodila :)
MEDOULKA: mozna to chce jenom cas. ja treba uz vim, ze az druhy ditko trosku povyroste, budeme fakt rovnocenny rodice. u prvniho syna to tak bylo - prvni asi rok jsem se starala hlavne ja. o jidlo, o prebalovani, hrani, koupani, ale jak zacal chodit a da se s nim jednat uz vic jak s clovekem nez jako s miminem, tak se do toho muz vic vlozil, takze to mame krasne rozdeleny kdyz jsme doma oba - muz ma starsi dite, ja mam mimino :)