• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    IJACZEKOtcovský cit... když dva... býti rodičem, bezpečný domov a hračky, kočárek, autosedačka a v neposlední řadě miminko ...
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    _AMBRA_: u nás to bylo to stejný, vyčůral se do záchoda a 5min na to mi nešťastně hlásil, že je počůranej...možná je to nějakej mezistupeň mezi čůráním do plíny a čůráním bez plíny :) ostatně i teď si aris na záchod říká každých 15min když hodně pije...podle mě si prostě ještě úplně neuvědomují, že nemusí jít na záchod pokaždé hned jakmile mají pocit, že se jim chce, že to prostě dokážou i vydržet a jít až je toho víc a je to opravdu potřeba...ono jim to časem dojde, jen to chce trpělivost (což teda není zrovna má silná stránka) :)
    _AMBRA_
    _AMBRA_ --- ---
    ORIKA: tak to mám radost s tebou :)
    Dejv si tak 5x denně řekne "mamika zachod" z toho se tak 3x skutečně vyčurá, a i po té, co do wc udělá pár kapek, je schopný se za 5 minut počurat...trošku mám strach, jestli nemá problém s močákem nebo tak něco :/
    teď je nastydlý, tak možná i proto je tak učuraný, ale měl to tak i před rýmou :(
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    _AMBRA_: knížku nemám, tudíž neposoudím, nicméně u nás se to zlomilo až teď v létě, když běhal převážně dole nahatej...a nejvíc poté, co jsme strávili týden na chatě u přátel, kde bylo dalších 5 dětí a mladej měl tak možnost vidět, že ostatní děti už jednak plínky nemají a jednak sami čůrají venku/na záchodě...doma už si pak říkal úplně sám, cca 2 týdny jsem řešila to, že jakmile dostal trenýrky/tepláky, tak se přestal hlídat a počůral se, ale už pochopil, že i když je oblečenej, musí si říct....ruku v ruce s tím si začal sám od sebe říkat i na kakání...takže doma už nehody nemá vůbec, venku se ještě občas zapomene (když se do nějaké činnosti příliš zabere)...a k mému velkému údivu se hlásí o čůrání i v noci, což jsem vůbec nečekala :)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    MOTYLEK: vždyť můžeš dítě strčit do kouta, jak píše Lubar, nebo já jsem třeba dávala děti do hluboké postýlky, dokud se jim z ní těžko vylézalo, prostě vždycky se to dá nějak vymyslet. Ale prostě řešit to, že tě dítě tluče, tím, že ho budeš na oplátku tlouct taky, je absolutní pitomost.
    _AMBRA_
    _AMBRA_ --- ---
    nemáte někdo tuhle "naučnou" knížku :)?

    myslíte, že opravud může pomoci při učení na nočník?

    LUBAR
    LUBAR --- ---
    MOTYLEK: já tenhle typ provinění dost často řeším postavením do kouta... je to jiný způsob izolace, ale podle mě taky dost účinný, a navíc máš dítě pořád pod kontrolou. Odvedu dítě do rohu, řeknu, že se mi jeho chování nelíbí a ať chvilku přemýšlí, co se mi nelíbí a pak ať přijde s návrhem, co s tím uděláme. A funguje to už od nějakých dvou a půl, i když samozřejmě na začátku jsem jim dávala návody, co by asi tak mohli udělat.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    ORIKA:
    Byt máme docela malý, můžu ho eventuálně poslat do izolace jedině do ložnice nebo do kuchyně a u oken máme v ložnici postel a v kuchyni rohovou lavici, takže si tam může vylézt. Přemístit se to vpodstatě nedá, není kam. A nevěřím si natolik, abych si myslela, že než by si otevřel okno a vyskočil, tak bych si toho všimla, zvládla to odlišit od jiných zvuků -jinak bych do toho pokoje musela chodit každou chvilku, viz níže) a zastavila ho.w
    Můj syn, když ho zavřeš do jiné místnosti, tak tam začne otevírat dvířka od nábytku, šuplíky, vytahovat věci apod. Jednou jsem ho nechala chvíli nehlídaného v ložnici, on otevřel skříň a za chvíli mi přinesl sáček s mýma lékama, který k němu spadl z horní přihrádky té skříně, kde jsem je měla, aby na ně nedosáhl.
    V kuchyni se zase zvládl pořezat o struny kráječi na vajíčka. To je jedna věc, že si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli všechno zajistil tak, aby se dítěti nemohlo nic stát. Druhá věc je, že když ho chci izolovat, tak nechci, aby mi tam udělal velký nepořádek, navíc to pak pro něj není žádný trest, když se mu to vlastně takhle líbí.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MOTYLEK: nevím jak máte řešený byt ani jak velký je, každopádně když já šoupnu syna do vedlejšího pokoje aby se uklidnil, ta za sebou ty dveře pouze přivřu, takže slyším co se vedle děje a mám možnost případně zasáhnout...je ale pravda, že syn je mladší (2,5roku) a většinou to oddělení ode mě nese těžce, takže se od těch dveří nehne, max si jde sednout na gauč/křeslo
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    SINSEMILLA: V principu je jedno, jestli kniha nebo počítač. Když má něco rád, tak to, že mu to občas zakážu, mu nezmění jeho pozitivní vztah na negativní.

    MADIETTA: Když něco provede, tak zakazuju vždycky to jeho oblíbené, co je časově nejblíž, jinak to pro něj myslím nemá význam. Protože když mu večer zakážu počítač (ten má nejradši), na který má jít druhý den, tak to na něj má efekt až ten druhý den, když má jít na ten počítač a zjistí, že nesmí.


    ORIKA:
    MADIETTA:
    Izolování se docela bojím. Nedávno byl v TV případ, kdy matka přebalovala mimino a mezitím její starší, tříletá, dcera si otevřela okno a vypadla z něj. A my máme kliky od oken v synově dosahu. Plus další věci (které mě momentálně nenapadají), které se eventuálně můžou stát, když necháte dítě v místnosti samotné bez dozoru. Můj syn je tedy docela všetečný a velmi často má nápady, které ani při své nejlepší fantazii nejsem schopná předvídat.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MOTYLEK: jak říká madietta, já bych to řešila izolací...prostě pokud tě plácne, tak "zaslzet" a říct, že ti ubližuje a tím pádem s ním teď nechceš být a jít pryč/odvést ho do jiného pokoje a říct, že se může vrátit až se uklidní a přijde se ti omluvit
    a fakt bych eliminovala používání hrubších výrazů v situacích, kdy se to bez nich obejde (ano, když zakopnu a padám ze schodů, tak mi nějaký ten peprný výraz taky ujede, ale pokud mě "otravují" naše pesy, tak je pošlu do pryč/do háje a ne do pr...), děti jsou v tomhle věku jako houba a sama vidíš, že právě ty nejméně vhodné výrazy si zapamatují hned :)
    plus teda v těch 4 letech bych řekla, že už má dost rozumu na to, aby se mu dalo lecos vysvětlit, jako např. to, proč se mu něco zakazuje (je to nebezpečný apod), proč něco není po jeho, že se musí naučit trpělivosti, popř. mu s tím co mu nejde pomoct nebo mu ukázat jak na to (stavění lega)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    MOTYLEK: já souhlasím s TERRYNKOU, že oplácení je opravdu nevhodné. A myslím, že čtyřleté dítě už dobře ví, co říká. Záchvaty vzteku, které nedokáže ovládnout, si může dovolit dvouleťák, čtyřleťák už je používá mnohem cíleněji. Než plácáním bych situaci řešila spíše izolováním - jdi za dveře, přijít můžeš, až budeš v klidu a omluvíš se, plus nějakým trestem, který pociťuje jako nepříjemný (zákaz oblíbené činnosti). Na rozdíl od SINSEMILLY se teda nedomnívám, že by to s tím zákazem večerní pohádky bylo tak tragické, já to u svých dětí taky používám a čtou si pořád rády, ale je to pro ně citelný trest, protože o čtení pohádek od nás velice stojí.
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    NMOTYLEK: no ale kniha je trochu neco jinyho nez pocitac, ten muzes jakkoli zakazovat a stejne bude atraktivni, jestli nechces aby mel kladny vztah ke kniham, tak mu je zakazuj, pro me za me.. a napsala jsem, co bych delala ja, vysvetlovala a popripade odesla.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    SINSEMILLA: To je podle mě hloupost. Jinak bych mu nemohla zakázat žádnou jeho oblíbenou činnost, protože bych mu ji mohla znechutit. A už jsem mu mockrát zakázala jeho nejoblíbenější činnost - počítač, a přesto se k němu vždycky velmi rád vrací. Takže takhle to tedy nefunguje.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    TERRYNKA: V tom bych problém neviděla. Když ve školce někoho plácne, ten mu to taky vrátí. Musí vědět, že na jeho akci je nějaká reakce.

    Má někdo nějaký nápad, co mám dělat, ne pouze co nemám?
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    MOTYLEK: MOTYLEK: já neporadím se vztekáním, ale teď jsem si se sedmiměsíčním synem začala číst říkačky a tak jsem si hledala něco o čtení. a tam v radách zdůrazňovali, že se kniha/čtení nemá používat jako trest, cituji: "Nepoužívejte knihu k výhrůžkám ("Pokud si neuklidíš pokoj, nebude večer povídka!"). Jakmile dítě nebo třída vycítí, že jste z knihy učinili zbraň, změní svůj postoj ke knihám z kladného na záporný."

    a to oplácení, to bych rozhodně nedělala, i když tak daleko ve výchově ještě nejsme. myslím, že nastane situace, kdy dostane malej přes ruku nebo přes zadek, ale mělo by to být vyjímečně, ne v takovémhle případě (třeba když se vrhne do silnice nebo tak něco). já bych vysvětlovala nebo odešla do jiného pokoje s tím, že když mě biješ, nechci si s tebou hrát..
    TERRYNKA
    TERRYNKA --- ---
    MOTYLEK: rohodně bych mu to nevysvětlovala oplácením. Začarovaný kruh - on tě praští a ty mu dáš najevo, že tě mlátit nesmí tím, že ho taky bouchneš? To je divný, ne?
    Když mě flákne Honza, nasadím ublížený obličej, řeknu, že se zlobím a že jsem smutná, protože mi ubližuje a bolí to. Většinou chvilku ječí a dělá na mě naštvané "hu Huuu!", ale pak přijde a "ceš dát mamince puťu".
    Pokud si s ním nevíš rady, vyhledej dětského psychologa, od toho jsou, ale oplácení mlácení mi přijde jako cesta do pekel.
    A tatínek je tedy taky výchovná opora - já neříkám, že dítě nikdy nesmí slyšet sprosté slovo - i ta k životu patří a když se opařím při vaření, tak taky necituju Gutha Jarkovského. Ale používat taková slova před dětmi v situacích, kdy nejsou nutná (viz. kocour), to je fakt smutný
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    Ahoj rodičové. Zajímal by mě váš názor na můj "problém".
    Mám doma čerstvého čtyřleťáka, teď v září začal chodit do školky. Ten problém je vztekání se. Začne se vztekat, když není po jeho, když mu něco zakážeme, nebo když si třeba staví něco z Lega a něco se mu nepodaří. Když se vztekne, mrští hračkou nebo přijde za mnou a bouchne/plácne toho, kdo ho zrovna hlídá. Když mě plácne, snažím se mu to vrátit, aby viděl, že se nenechám bít, on mě pak znovu plácne, já jeho, on zase mě atakdále... Když jsme se takhle "pomlátili" naposledy včera, začala jsem mu naštvaným hlasem vysvětlovat, že maminku nesmí nikdy bít, protože maminka ho má ráda. A on mi na to řekl: "Já tě nemám rád, jdi do pr****!" (Ty výrazy má od tatínka, ten tam občas posílá našeho kocoura.) Načež ho pokáral tatínek a za trest šel malej spát bez pohádky.
    I ze školky máme echo, že se tam vzteká, a to tam byl zatím jen 6 dní (zbytek byl nemocný).
    Možná bych z toho tolik nedělala, myslím si, že ještě nemá moc rozum z toho, co říká, ale co když se to bude časem stupňovat a až bude velký, bude si myslet, že mě může kdykoliv zbít, když se mu něco nebude líbit? Ne, už teď mu musím dávat důsledně najevo, že bít mě nesmí. Ale dělám to správným způsobem? Máte nějaké návrhy, jak mu to vysvětlit?
    IJACZEK
    IJACZEK --- ---
    HAWKS: nápodobně
    HAWKS
    HAWKS --- ---
    ILLUZE:
    to bych musel ten den nafouknout
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    HAWKS: není nadto mít dobrého maséra ;-)
    ten můj se v tom období nadřel dost...
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    HAWKS: a ty bicepsy...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam