MOTYLEK: Já Ti nevím, zdá se mi, že máš tu realitu nějak posunutou ... jiným směrem než mám já a moje okolí.
Víš jak mi to Tvoje "trestání obejmutím na dvě minuty" zní?
Jakoby jsi říkala, že když Tě Tvůj muž znásilňuje dvě minuty, tak je to pochopitelný a oprávněný trest za spálenou večeři, ale když Tě bude znásilňovat hodinu, že to už je špatná věc.
Ne nesměj se!
Příjde mi, že u obou těchto aktů jde o stejnou věc. O ponížení, o zlomení vůle oběti.
Rozhodně z Tebe mám pocit, že Tobě jde prvotně o zlomení osobnosti syna.
Ty neřešíš proč Tě nerespektuje, Ty nepátráš po tom, proč zlobí, ty normálně plánuješ akt pomsty, vymýšlíš jak nejlépe jej potrestat, protože to se "synu můj" prostě nedělá, ty poslouchat budeš.
Vždyť je to dítě!
Dětí zlobí, někdy proto, že jsou smutné a bojí se, někdy testují svoje okolí a své možnosti, někdy tím dávají najevo nedostatek pozornosti a lásky a někdy se prostě jen nudí.
Existuje jedna veliká pravda o rodičích a dětech.
Nejsou špatné děti, vždy a všude jsou jen špatní rodiče a jejich výchova.
Jestli můžu, poradil bych Ti, abyses pořádně zamyslela sama nad sebou a nad svojí rolí matky.
Jak probíhá váš den? Co spolu děláte, jak to děláte?
Kolik času věnuješ synovi? A teď tím nemyslím vaření mu obědů, praní mu prádla a podobně.
Jak a o čem si povídáte? Povídáte si dlouho a bavíte se o tom jak se má, na co myslí, co by chtěl?
Jak si spolu hrajete? Jak tráví on svůj volný čas? Víš na co se kouká v televizi, jaké hry hraje na počítači?
Jak se k němu chováš?
Nepeskuješ ho náhodou za každou hloupost? Samé nedělej tohle, nedělej tamto, ikdyž vlastně o nic nejde a kdyby to dělal dál, tak se vůbec nic nestane?
Nejsi náhodou moc úzkostlivá a nebrzdíš ho v přirozeném vývoji osobnosti?
Tak úzkostná, že mu ani nedovolíš, aby si odřel koleno a ušpinil ruce?
Samozřejmě také hraje důležitou roli, jak je to s tátou.
Jak se k němu chová on a jak se hlavně chová k Tobě.
Jak tu naznačila
ADD, pokud se doma hádáte a sprostě na sebe křičíte, je naprosto logické, že syn převezme vaše vzorce chování a aplikuje je na vás.
Pokud Tě Tvůj muž nerespektuje a dává Ti to najevo a ty se chováš jak ublížená husička, nebo naopak agresivní a hysterická kráva, nedivím se, že pro syna nejsi autorita.
Respekt si člověk musí zasloužit, ten nezískává titulem: "Jsem Tvá máma a ty mě budeš ctít!"
Také je samozřejmě důležité, v jakém prostředí žije.
Má pokojík, který je jen jeho? Má se kam uchýlit, když chce být sám? Má si kam dát své věci, aniž by ho někdo okřikoval?
Viděl jsem na Nyxu fotky, jak to u vás vypadá a pokud ten čurbes nebyl jen náhoda a on žije v neuspořádaným bytě stále, je trochu logické, že bude neuspořádaný i on, uvnitř duše.
Píšeš, že nemáte v bytě jediný kout, že jsou všude skříně a v nich věci.
Jasný, nic mi po tom není, ale proboha co tam máte?
Nejsi náhodou ten typ, co má chorobnou schraňovací mánii a vše schovává, nic nevyhodí?
Možná když nebude mít co "vyhazovat" ze skříně, nebudeš ho muset trestat.
A hlavně! Začni mu projevovat důvěru, dej mu vědět že mu věříš! Pokud mu nic nedovolíš, protože by Ti vše zničil a vyházel, nedosáhnete spolu vůbec nic.
Jen se v pubertě dá na drogy a Tebe bude celý život nenávidět.
Abych to tedy nějak ukončil, radil bych Ti, bys přestala vymýšlet, jak ho trestat, ale začala přemýšlet, jak být lepší matkou.
Nezlob se na mě za moje (možná až moc silná) slova, ale jsi v klubu pro tatínky a smiř se s tím, že tatínkové si na nic nehrajou, nenasazují si masky a řeknou si to vše pěkně od plic, když už je naštveš.
A nehraj na mě hru: "Jak mě můžeš odsuzovat, když o mně nic nevíš" a uvědom si, jak moc jsi toho na sebe zde na Nyxu už prozradila.