HAWKS: jak kdy, to není obecně platná rada (přemoci).
JAsně, jde se ven (kam dítě chtělo!) a ono najednou chce od jednoho jednu ponožku, od babičky druhou, táta dá jednu botu, dědeček druhou ... no tak to nejde (jediný kdo se baví je dítě, i když u toho řve :-) )
Ale vem to jako UČENÍ se dítěte, kde jsou hranice, kde je moc, že taky nějakou má, ale má limity, co je "tón přes který nejede vlak" (a užívat v těch skutečně nutných situacích, u mě třeba "tenhle lék polkneš" - neudělá-li dobrovolně, užiju fyzickou převahu. Jinde pomáhá mluvit, vysvětlovat proč je nutné teď dělat to nebo ono, proč právě teď není legrace honit dítě v pyžamku, protože už nestihnete bus... prostě tohle je to období, kde dítě se musí učit hranicím a pokud je to necháme pouze "odzírat" dojde k chybám, zbytečným. A spoustě řevu (mnohem víc, než je nutno).
Pak se dítě naučí i to, že je rozdíl mezi tím, jak může manipulovat tatínkem a babičkou (a že nejsou stejný je právě dobře, tohle ho uvede do reálného světa :-) ) a další nutné triky...
Fakt je, že důslednost+láska je dobrá kombinace :-)

HAWKS: asi bych teď nezáváděla žádné změny.

HAWKS: Naprosto normální i u jedináčka. Že se to eventuálně hrotí neboť přijde konkurent je možné - ale nevyhla by ses tomu, takže si nedělej hlavu (respektive, čekej to i u posledního kousku).
Šéf (takto psycholog) toto nazývá "ty ne, ty!" - dítě zkouší sílu - kdo tady velí :-) Kdyby u vás byla ještě babička, zapojí ji do her taky (neber si to tedy ani osobně).

výborná knížka: Uwe Rogge "děti potřebují hranice". Nebo cokoli od Roggeho a hranicích (a prima se to čte, stuyl popsané příběhy + poučení)

HAWKS: Druhý důvod může být, že se snaží činnosti protahovat a prostě remcat. Naši kluci mamanáci nejsou a dělají to spravedlivě všem - vždycky chtějí, aby jim pomohl ten příbuzný, který zrovna není k dispozici. :-)

HAWKS: jo. a jestli te to uklidni po porodu zacne ten poradny mindfuck. zatim to mas jeste v norme.