Poslední dobou máme problémy s 3,5 ročním synkem, kterej se asi neumí srovnat s tím, že není středobodem vesmíru, nýbrž má ještě roční sestru, a taky že máme doma psa (kterej je o dva měsíce starší než on, takže by na sebe měli být zvyklí). Samozřejmě chápu, že žárlí, ale člověk by řekl, že si to nějak sedne, ale ono je to spíš horší a horší, a poslední dobou se to nějak podezřele stupňuje - na psa furt řve, že smrdí (ačkoliv to je pravda jen výjimečně), šlape po něm, kope ho, kde si pes stoupne, tak tam syn jako naschvál chce být taky, přičemž ho samozřejmě pošlape (jezevčík). Přitom mu furt bere jeho hračky a háže mu je - a pes jak blbec mu je furt nosí a chce si hrát, jenomže tím si vyslouží jenom další kopance. A že bere hračky sestře, kdykoliv si ona nějakou vezme, to už je jenom "bonus", strká ji, že kolikrát spadne, protože tam zrovna chce stát on, atd. Příjemný návdavek je ještě to, že jídlo a pití stále víc odmítá jíst sám, ačkoliv to umí, stojí 20 cm od talířku, chrčí, řve, rudne, ruce má za zádama (jakože je nemá) a dožaduje se krmení. Chápu, že to je asi další projev závisti a žárlivosti, ale stupňující se frekvence výskytu a intenzity mně klidu nepřidává.
Je to na dětskýho psychologa, nebo je to ještě furt "normální"? Něco jsme zanedbali/podcenili/neumíme vysvětlit...?
Díky.