MADCAT: Mám menšího syna, ale řekla bych, že by potřeboval něco, co bude dělat jen sám. Bez sestry. Přijde mi to jako žárlivost na mladší sestřičku, které se maminka věnuje víc než jemu, on se cítí odstrčený a protože ví, že na sestru si dovolit nic nesmí, tak si to vybíjí na psovi.
Podle mě by to chtělo nějakou pravidelnou činnost, kterou bude dělat jen s maminkou (nebo i s někým jiným), aby prostě věděl, že např. ve středu ve čtyři se jde cvičit/plavat/jezdit na kole, cokoliv. Že je to chvíle jen pro něj. Nemusí určovat co přesně se bude dělat (a teď budeš tati dělat tohle, protože já to chci), protože tam by zas mohlo docházet k nadvládě nad rodičem, ale bude to jeho pravidelný program.
A to zadržování stolice bude nejspíš psychické. Pere se v něm to, že je ještě malé dítě (což v jeho věku je), ale je po něm požadováno aby se choval jako velký, protože přeci je velký a má malou sestru (proto i vyžaduje to krmení, on to umí, ale chce aby se o něj někdo zajímal jako o sestřičku). Měl by mít stejně prostoru a příležitostí být jen s rodiči jako jeho sestra. A opačně si myslím, že bude jen dobře, když se jeho sestřička naučí, že maminka se taky stará o brášku.
Ber to všechno jako mé názory. Ale vidím to u svých synovců, kdy ten starší musel být rozumný a bráškovi ustoupit (což se taky stalo, protože on je obecně klidnější dítě) a naopak jeho mladší bratr je tím trochu rozmazlený a zvyklí, že mu starší brácha ustoupí. A to podle mě není dobře.