MADCAT: připomíná mi to problémy s mým tříletým synem (mladšímu je 7 měsíců... psa teda nevedeme). Poslední dobou bývá agresivní a neovládá se, přechází to až do cílené agrese jak fyzické, tak, že prostě křičí (ale není to obyčejný křik, spíš hysterický ryk na efekt). Vůči sourozenci se přitom chová velmi pěkně, tedy fyzicky, i si s ním hraje a tak, naopak ten křik je právě projev agrese vůči němu v tom, že ví, že tim mladšího budí. Už tři týdny dumám(e), co s tím. Ono je to teda trochu nahoru a dolů, někdy je v pohodě, někdy nezvladatelný.
U nás je to naopak tím, že měl vždycky pozornosti hodně, a to i po narození mladšího, protože problémy s přijetím sourozence jsme čekali. Podle mě se v tom projevuje víc věcí, jednak si ventiluje tu nejistotu stran mladšího sourozence, i když ne přímo, jednak zkouší, jak z nás (rodičů) vyždímat emoce. Jsou i další důvody (oba děláme full time, děti chodí do jeslí [hodně pozornosti = v čase mimo jesle], do toho musí zvládat tři jazyky a teď je už ve věku, kdy se nad tím asi začíná zamýšlet).
Řešíme to jak snahou o pozitivní motivaci (odměny za dobré chování), tak i restriktivně (odebírání hraček, ale má jich tolik, že to tak moc nefunguje), plus nějaké ty experimentální metody jako sezení na schodu a rozjímání o tom, proč se doma nebudeme navzájem bít a podobně.
Konkrétní radu nemám, píšu to spíš proto, že to podle mě v tomhle věku (období vzdoru) a situaci (mladší sourozenec) neni až tak neobvyklé.