FARFELOO: Kdybych dostala pětikorunu pokaždé, když to slyším!!! :-D
Ne, vážně... Ono je to docela složité... těch příčin, proč to nejde je hodně. Některé jednoduché a jiné složitější / náročnější.
S těmi tekutinami se to má tak, že je to naprosto nejčastější příčina. Celkově se nízkým příjmem tekutin zpomaluje celý ten posun....takže jen zvednutí příjmu tekutin může stačit (často, často, často slyším, že "pije dost" a pak se ukáže, že fakt ne).
Další věc je, že špatná zkušenost (např. způsobená krátkodobým nízkým příjmem tekutin) zapříčiní blok: např. stolice je příliš tuhá, nejde ven, je to bolestivé... příště se toho bojím, nechci to opakovat, zadržuju, odkládám, co to jde, tím je to opět tuhé a bolestivé - celé se to krásně fixuje a vyměšování je pak problém.
Psychika hraje obrovskou roli... (měla jsem v péči holčičku, která se bála na toaletu, protože viděla, jak tam spadnul a spláchnul se František v kouzelné školce...než jsme na to přišli!!!)
A obecně děti mezi jedním a třetím rokem neomylně vycítí, co považuješ za důležité a na tom tě šponují... ;-)

V každém případě přeji pevné zdraví a hodně zdaru... :-)

MADCAT: Ne, neexistuje, a ano, je potřeba si to kontrolovat (i když na jednoho výrobce omezení být nemusíte, mám pocit, že 40x60 a 120x60/140x70 jsou ty nejčastější rozměry).
Ostatně, ani ty dospělácké varianty nejsou až tak ustálené, viz IKEA a jejich rozměry peřin (nebo Debenhams a jejich anglické).

SOLEI: to si nemyslím, u nás máme na to hračku a rozhodně se agresivita diametrálně snížila, kdežto kdyby to dusil, mohlo by to vyústit v nějaký horší psychosomatický problém, zvlášť když k tomu má sklony - viz zácpa. S ovládáním agresivity a vzteku mají problém dospělí, jak to mají zvládat děti - to je podle mě nemožné.
INUSHKA: taky jsem to tak řešila, než se to děti naučily - u nás je teda pes tabu, ubližovat psovi se nesmí se stejným důrazem jako vbíhat do silnice. Já mám jezevčíka a německého ovčáka a oni si děti nějak rozdělili, vlčák se vyhýbá Alence a jsou jedna ruka s Tondou, jezevčík vysloveně zbožňuje Alenku, ona mu hází míčky a chechtá se, že jí to jezevčík nosí, otravovat je nesmějí ani jeden. Maximálně pohladit. Psi netrestám, když zavrčí, je to varování, dávají tím najevo, že nemají náladu a spíš děti učím, že když pejsek vrčí, má se nechat na pokoji.

MADCAT: Já bych teda osobně v první řadě oddělila psa od kluka. Prostě aby vůbec neměl příležitost do něj kopat. A každý takový pokus okamžitě zastavit, třeba odnesením dítěte. Holt budete muset mít oči na stopkách a hlídat. Protože tohle je opravdu jenom otázka času, kdy tomu psovi rupnou nervy a začne se bránit sám, když ho neochrání páníčci. A pak to může mít pro dítě trvalé následky a psovi to těžko vyčítat... Nebo to začne ventilovat jinak, jak píše DALEEN. A babičce se nedivím, že jí vadí, když jí dítě do psa kope, kvůli něčemu takovému bych taky dělala dusno.
Jinak osobně mi taky přijde, že si žárlivost vůči sestře vybíjí na jediném dostupném slabším článku, u kterého mu to prochází.

DALEEN: to už je na majiteli, jestli pochopí proč zvíře zaútočilo a nebo ho zmlátí

SOLEI: Jenže v okamžiku, kdy se pes ohradí vůči dítěti, tak dostane nařezáno/vynadáno/cokoliv, že to nesmí. Ačkoliv je to naprosto normální, přirozená a očekávatelná reakce a jednou k tomu podle mě prostě dojde. Ten pes to nemůže vydržet dlouho. Ono taky to nemusí vyventilovat přes dítě, ale může začít ničit věci, kousat boty, schválně se doma počůrávat, útočit na jiné psy.
Takže z mého pohledu nejdřív bych dítěti razantně zatrhla mlátit psa a našla mu nějakou adekvátní náhradu vybití agrese (ať už polštářem, sportem, jógou, čímkoliv) a pak bych řešila aby nebyl důvod k takovému chování dítěte. Podle mě prostě žárlí na setřičku a schytá to pes, protože ví, že na sestru si nesmí nic dovolit.
Ale je to samozřejmě jen můj pohled a názor.

DALEEN: člověče, stejně ten jezevčík musi byt svatý, znám tyhle psy a statistika mi dává za pravdu - mezi nejčastější případy pokousání psem patří pokousání jezevcikem, jen to nemívá závažné následky tak se o tom na Nově nemluví, popravdě mladý pan by zasloužil aby ho psík trošku proskolil, protože co si budeme nalhavat z pohledu člověka ktery touží ublížit, neposkytuje polštář takové uspokojení jako zivy tvor

DALEEN: vybíjet agresi na boxovacom pytli....to se akorat nauci ze muze rizene ublizovat, to se mi mi moc nelibi, ale existuje jóga při děti, wu SHU, kung fu....zapsala bych ho raději do nejakeho kurzu, lepší je s agresí pracovat nějakým cvicenim

YMLADRIS: S tím bych souhlasila.
Podle mě je důležité poskytnout dítěti jak pocit toho, že v tu chvíli je pro rodiče jedné a nejdůležitější, tak i pocit samostatnosti a zodpovědnosti za své činy. Samozřejmě přiměřeně věku.
Chápu, jak myslíš to povídání si v autě, ale na druhou stranu bych se snažila vytěžit z minima maximum. Pro příklad, pokud vezu obě děti (vě věku jaké má madcat) a vím, že to mladší usne. Tak si budu se starším povídat/zpívat písničky/počítat auta, značky..... Při vaření ho nemusím posloucat na půl ucha, ale můžu ho zapojit do práce. Tříleté dítě zvládne leccos nakrájet nebo oloupat. Takových činností a příležitostí je během dne spoustu. A na druhou stranu to menší roční bych nechala samostatné, ať si taky zvyká, že není upřednostňováno před starším sourozencem. Starší uvidí, že maminka se teď věnuje jemu, něco spolu vytváří, vaří.
Plus bych přidala pravidelnou aktivitu pro staršího, ale i pro mladšího. Cvičení, plavání, procházku s krmením kachen.

Nejhorší na tom je, že je to těžké a na každé dítě zabírá něco jiného...

rozumim. "nerozdelena pozornost" - neni mineno jako od rana do vecera, ale ze v tom danem useku, kdy to decku poskytuju, tak nedelim pozornost mezi nej a neco dalsiho, tj nestaci si s nim povidat pri jizde autem, na pul ucha poslouchat jeho vylevy pri vareni, skladat si s nim duplo a myslet pri tom na neco jinyho... leciva je pozornost opravdu zamerena na to spolecne byti, jako bych s deckem byla poprve ci naposled ci jak to rict. dalsi dulezuty faktor je, ze to je nedirektivni, dite vede, rodic nasleduje. co se tyce mnozstvi, absolutni minimum ktere ma mit nejake ucinky je pul hodiny jednou za par dni, ale mnohem lepsi je hodinu denne. neni treba se decku obetovat. proc deti toto _(vyhradni pobyt s rodicem, bez sourozencu...) tak potrebuji resp tak jim to pomaha, to nevim. je treba to vyzkouset a videt.

druha pulka - pocit moci - krome tech mocenskych her (dite plne chape ze je to jen jako, ze neni silnejsi nez tata, ale proste decka maji tu super vlastnost, ze samy na sobe dokazou provadet terapii hranim na neco, i kdyz vi ze to neni doopravdy) mne jeste napada "pomoz mi abych to dokazal sam" - zda agresivni triletak ma co nejvic prostoru zvladat sam co chce, nebo se musi o kazdy blby piti prosim aby mu nekdo nalil stavu atd...

ad zda kdyz bude mit batole/predskolak/skolak denne pristup k pozornosti, moci, fyzickemu kontaktu (taky hafo dulezite!!), tak ho to do zivota vybavi tak, ze bude nesamostatny, neschopny rozmazleny. no jde jen verit, ze je to jak s tema miminama a kojenim (nase matky kojily striktne po trech hodinach at dite plakalo nebo ne, aby se nerozmazlilo; dnesni deti jsou kojene na pozadani a dlouho,klidne roky), ja verim ze poskytovani potreb dle toho oc si dite rika ty potreby postupne nasyti a dite jde dal. oproti moc brzkemu odstavovani, kdy pak decko cele roky jeste touzi, ale uz nema, tak si to dobyva jinak, agresi, obchodama, podlezanim, zapiranim sebe..

ad tabulky typu "ve trech letech by mel.... v peti letech by mel..." to mi prijde osidny, protze nevim kolik toho musel vydrzer do tech tri/peti let, jak dlouho ue prekonava pocit nestastnosti ze tedka zacal kopat do psa. kdyz by byl dospelej, bude mu bezvyhradnou pozornost venovat 2x tydne terapeut, ale ze je dite, tak " uz je velkej a mel by..."

ale jak rikam, pisu to ne proto abych nekoho presvedcovala ale ze madcat se fakt ptal zda nekoho nenapada cp by klukovi mohlo pomoct byt stasstnejsi