MADCAT: Ne, neexistuje, a ano, je potřeba si to kontrolovat (i když na jednoho výrobce omezení být nemusíte, mám pocit, že 40x60 a 120x60/140x70 jsou ty nejčastější rozměry).
Ostatně, ani ty dospělácké varianty nejsou až tak ustálené, viz IKEA a jejich rozměry peřin (nebo Debenhams a jejich anglické).

SOLEI: to si nemyslím, u nás máme na to hračku a rozhodně se agresivita diametrálně snížila, kdežto kdyby to dusil, mohlo by to vyústit v nějaký horší psychosomatický problém, zvlášť když k tomu má sklony - viz zácpa. S ovládáním agresivity a vzteku mají problém dospělí, jak to mají zvládat děti - to je podle mě nemožné.
INUSHKA: taky jsem to tak řešila, než se to děti naučily - u nás je teda pes tabu, ubližovat psovi se nesmí se stejným důrazem jako vbíhat do silnice. Já mám jezevčíka a německého ovčáka a oni si děti nějak rozdělili, vlčák se vyhýbá Alence a jsou jedna ruka s Tondou, jezevčík vysloveně zbožňuje Alenku, ona mu hází míčky a chechtá se, že jí to jezevčík nosí, otravovat je nesmějí ani jeden. Maximálně pohladit. Psi netrestám, když zavrčí, je to varování, dávají tím najevo, že nemají náladu a spíš děti učím, že když pejsek vrčí, má se nechat na pokoji.

MADCAT: Já bych teda osobně v první řadě oddělila psa od kluka. Prostě aby vůbec neměl příležitost do něj kopat. A každý takový pokus okamžitě zastavit, třeba odnesením dítěte. Holt budete muset mít oči na stopkách a hlídat. Protože tohle je opravdu jenom otázka času, kdy tomu psovi rupnou nervy a začne se bránit sám, když ho neochrání páníčci. A pak to může mít pro dítě trvalé následky a psovi to těžko vyčítat... Nebo to začne ventilovat jinak, jak píše DALEEN. A babičce se nedivím, že jí vadí, když jí dítě do psa kope, kvůli něčemu takovému bych taky dělala dusno.
Jinak osobně mi taky přijde, že si žárlivost vůči sestře vybíjí na jediném dostupném slabším článku, u kterého mu to prochází.

DALEEN: to už je na majiteli, jestli pochopí proč zvíře zaútočilo a nebo ho zmlátí

SOLEI: Jenže v okamžiku, kdy se pes ohradí vůči dítěti, tak dostane nařezáno/vynadáno/cokoliv, že to nesmí. Ačkoliv je to naprosto normální, přirozená a očekávatelná reakce a jednou k tomu podle mě prostě dojde. Ten pes to nemůže vydržet dlouho. Ono taky to nemusí vyventilovat přes dítě, ale může začít ničit věci, kousat boty, schválně se doma počůrávat, útočit na jiné psy.
Takže z mého pohledu nejdřív bych dítěti razantně zatrhla mlátit psa a našla mu nějakou adekvátní náhradu vybití agrese (ať už polštářem, sportem, jógou, čímkoliv) a pak bych řešila aby nebyl důvod k takovému chování dítěte. Podle mě prostě žárlí na setřičku a schytá to pes, protože ví, že na sestru si nesmí nic dovolit.
Ale je to samozřejmě jen můj pohled a názor.

DALEEN: člověče, stejně ten jezevčík musi byt svatý, znám tyhle psy a statistika mi dává za pravdu - mezi nejčastější případy pokousání psem patří pokousání jezevcikem, jen to nemívá závažné následky tak se o tom na Nově nemluví, popravdě mladý pan by zasloužil aby ho psík trošku proskolil, protože co si budeme nalhavat z pohledu člověka ktery touží ublížit, neposkytuje polštář takové uspokojení jako zivy tvor

DALEEN: vybíjet agresi na boxovacom pytli....to se akorat nauci ze muze rizene ublizovat, to se mi mi moc nelibi, ale existuje jóga při děti, wu SHU, kung fu....zapsala bych ho raději do nejakeho kurzu, lepší je s agresí pracovat nějakým cvicenim

YMLADRIS: S tím bych souhlasila.
Podle mě je důležité poskytnout dítěti jak pocit toho, že v tu chvíli je pro rodiče jedné a nejdůležitější, tak i pocit samostatnosti a zodpovědnosti za své činy. Samozřejmě přiměřeně věku.
Chápu, jak myslíš to povídání si v autě, ale na druhou stranu bych se snažila vytěžit z minima maximum. Pro příklad, pokud vezu obě děti (vě věku jaké má madcat) a vím, že to mladší usne. Tak si budu se starším povídat/zpívat písničky/počítat auta, značky..... Při vaření ho nemusím posloucat na půl ucha, ale můžu ho zapojit do práce. Tříleté dítě zvládne leccos nakrájet nebo oloupat. Takových činností a příležitostí je během dne spoustu. A na druhou stranu to menší roční bych nechala samostatné, ať si taky zvyká, že není upřednostňováno před starším sourozencem. Starší uvidí, že maminka se teď věnuje jemu, něco spolu vytváří, vaří.
Plus bych přidala pravidelnou aktivitu pro staršího, ale i pro mladšího. Cvičení, plavání, procházku s krmením kachen.

Nejhorší na tom je, že je to těžké a na každé dítě zabírá něco jiného...