BRKODLAK. "něco takovýho interaktivního, dítě rozvíjející" - promiň, musím se trochu smát ;-)

BRKODLAK: Dítě rozvíjí věci, s kterými si může hrát, ne ty které si hrají za něj ;-) Ten Rainforest mi pro mimino přijde až příliš přeplácaný, to ho podnětama spíš přehltí. Navíc teda tolik peněz za kus hadru a pár chrastítek...

BRKODLAK: jen hrazdu nebo s dekou? za mne super http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/70108177/ nemam ty latkovy prebarveny bazmeky moc rada, zavesit na to muzes taky co chces a vydrzi to i hry batolete (13kg drobek tu na tom jezdil jeste nedavno...)

Zdravím, nevím jestli jsem tu úplně správně, ale... máte někdo tipy na pěkná tábořiště do cca 50 km kolem Prahy na výlety s dětma ? Ne vyloženě kempy, ale nechce se mi ještě s batoletem úplně nadivoko pod převis. Čili měla by tam být nějak dostupná voda, možnost ohniště... koupání blizko výhodou.

Pro představu, fajn je třeba toto
Tábořiště U splávku - Kokořín | index
http://www.taboriste-kokorin.websnadno.cz/

Díky

Možná je to slovíčkaření, ale já bych neříkala smysl, ale náplň. Náplní mého života děti určitě několik let / desetiletí jsou. Pokud má člověk dítě, které potřebuje speciální péči, může být jedinou náplní po zbytek života. Smyslem života je spíš obecně dělat to, co je třeba, což může být péče o děti, práce, ideálně kombinace obojího.

MOTYLEK: to mi přijde dost dětinský, posmívat se dětem, že něco neumí a chlubit se :-(

AVATAR: viz "dítě je součástí života, nikoli jeho jediným smyslem..."
osobně si myslím, že pokud si z dítěte učiníš smysl života, tak mu tím život zničíš...nicméně v tvé situaci to docela chápu

ORIKA: nekdo tomu rika sebeobetovani, druhy v tom vidi dmysl zivota.

BRKODLAK: nezlob se, že to říkám, ale ten přístup "už nezáleží na mých potřebách, ale na potřebách dítěte" poněkud zavání sebeobětováním..narozením dítěte neztrácíš ani ty ani tvá partnerka svou osobnost a stále máte nárok na své potřeby...dítě je součástí života, nikoli jeho jediným smyslem...

MOTYLEK: řekni manželovi ať to nedělá, strýc mi tímhle přístupem pěkně pošramotil sebevědomí i některé schopnosti, a ze srdce ho za to nenávidím!

stejně mi to konkurování přijde zvláštní, otcovský cit je podle mě myšlenkové nastavení, které mi seplo automaticky při porodu, a to, že už nezáleží na mých potřebách, ale na potřebách dítěte, jediné na čem záleží je vytvářet prostředí, ve kterém se bude moct plně rozvinout ve vyrovnanou osobnost.

ORIKA: Já to znám jen z dálky, doma to zatím řešit nemusíme. Ale mám pocit, že tam šlo i o rozhodování o věcech a fakt o to, kdo bude "mít hřebínek výš". Nestačí, co otec dokázal a že stále živí, ve chvíli, kdy si syn uvědomí své možnosti v budoucnu, začne si nárokovat svůj prostor a svou úctu - což je asi ta chvíle, kdy je třeba vydat se hledat nová území, která je možné opanovat. :-)