ZIKE: To je i tady.
Setkávám se s tím pořád.
Například poslední dobou, několikrát jsem se dostala do nějaký diskuse o psychofarmakách.
Tam je to úplně hustý.
Lidi NECHTĚJÍÍ slyšet žádnej alternativní názor na ty drogy, nechtějí si najít žádné alternativní informace na netu, nechtějí ani vědět, že nějaké alternativní názory existujou (a že jich existuje moře, těch alternativních názorů a informací)....cokoli s tím spojeného v nich budí prudké obranné reakce.
Zřejmě jsou ty drogy poměrně funkční a opravdu jim přináší bezprostřední úlevu od skutečných bolestí života v této realitě, a nepřejou si vědět, že by to mohlo mít nějaké nevýhody, nebo by mohly být jiné cesty ("neberte mi tooooooooooooooo......").
To jsou ty nejprudší reakce, ty, kdy mají lidé pocit, že nějaká nežádoucí pravda jim vezme něco, co je pro ně životně důležité.
A pak jsou ještě prudké reakce, co vznikají, když mají pocit, že pokud by nějakou informaci připustili, zhroutil by se jim obraz světa, nebo by vzniknul nějaký, se kterým by nedokázali žít (moc velkej strach, apod....).
To první mi přijde trochu jako nedorozumění. Lidi jsou hrozně moc zvyklí, že jim pořád někdo říká, co mají dělat, co je "správně a špatně"...a pokud nějakou věc chtějí dělat, bojí se slyšet něco jiného, než že je "správně".
Otázka je, jestli by šlo sdělení podávat nějak tak, aby pochopili, že jim nikdo nechce brát nic, pro co se rozhodli, ani nikdo neříká, že je to pro ně implicitně špatně.... ale že pro ně samotné může být užitečné dozvědět se víc informací o dalších možnosteh.