PIZI: ok. jeste jeden komentar - jak se vnimas jako clovek nezmitany touhami - vsimni si napr. kolik energie venujes neustalemu a nekonecnemu propagovani kritickeho mysleni zde na nyxu. Travis tim roky a roky, pomerne donkichotskym bojem za logicke a racionalni diskutovani atd. atd. Dela to tvoje touha, ovlada te egregor kritickeho mysleni a nedovoluje ti nechat blbecky psat kraviny, stale se tomu venujes.

Mineno, touha je touha (je zdrojem vseho - souhlas se slappym), bez ohledu na to na jake "cakre" se projevuje. Ty asi myslis jako ze vasne, nejake emocni, sexualni atd., zatimco ty jsi taky plny touhy a ridi tvoje jednani, akorat v jine modalite (rekneme v mysleni). Kdyz by tomu bylo jinak, lezel bys v posteli s depresi nebo bys byl mrtvej.

Touha jako life force. Impulsy ktere se chteji manifestovat.

SLAPPY: Ja mam docela touhy pod kontrolou, ale pravdepodobne jsem zvlastni pripad, ktery to ma tak nejak od prirody. Sice tomu predchazelo trochu premysleni a uvedomovani si jak touhy funguji, atd... Ale vysledna zmena pro me nebyla tak velka. Nebyl jsem clovek zmitany touhami pred tim, takze jsem to jen dotahl tim, ze jsem si uvedomil, ze to omezit chci. Samozrejme ze to nejde na sto procent, je to proces, ne neco co se da udelat ze dne na den.

Touhou v tomto pripade myslim neco jako presvedceni o tom ze by veci mely nejak byt a z toho pramenici roztrpceni kdyz takove nejsou.

Funguje to zhruba tak, ze objevim roztrpceni, po chvili sebezpytu naleznu touhu na ktere je to roztrpceni zalozeno a vetsinou si uvedomim, ze opustenim te predstavy nic neztracim, naopak ziskavam. Mam na to heslo let it be. Znamena to byt si sice vedom toho co je spravne a co je spatne, ale kdyz neco neni spravne, mit schopnost rict si, nema smysl se tim trapit, tim tomu stejne nepomuzu.

KERRAY: Nejprve musim citit problem abych hledal reseni. Ty popisujes ze rozumaci neciti problem a pak nevi ze ho maji a nehledaji reseni. Ja jsem pro nehledat reseni problemu o kterych nevim. Hledani rovnovahy musi byt motivovano tim, ze vyresi neco co vnimam jako problem.

Kdyz reknu co takhle meditovat nekomu, kdo nema problem, tak nebude chapat proc by mel. Nejprve musi byt clovek hledajici a teprve pak je mu mozno poradit reseni.

Casto si lide projektuji do druhych sebe a mysli si, ze ten clovek ma problem, protoze citi ze oni by ho v jeho pozici meli.

Napriklad jsou lide, kteri jsou velmi spolecensti a potrebuji kolem sebe lidi. A maji potrebu lidem, kteri lidi nepotrebuji porad radit jak jim bude skvele kdyz pujdou ven a budou navazovat znamosti.

PIZI: no, narazime klasicky na pojmy a jejich konotace, pricemz pojmy, ktere by odpovidaly tomu, jak to vnimam, (nejen) v nasem jazyce nejsou, a kdyz si je vymyslim, nebude jim rozumet clovek, ktery neprosel obdobne uhly pohledu

takze nebudu resit protiklady, protoze to opravdu vubec protiklady nejsou, to jen ty slova zneji, jako by byly - a kdyz zustanu u rozumu, coz je jeste jakz-takz spolecny pojem - ten je vhodne rozvijet a trenovat, nicmene taky je vhodne umet rozpoznat, kde se jen plete do cesty a je lepsi ho odlozit - a cim je rozvinutejsi, tim vic je schopen sam sebe a svou dulezitost ospravedlnit, takze se o to hur odklada - respektive clovek, ktery zije "v rozumu", pripadne dokonce jine urovne fungovani, kterym by mohl venovat pozornost, ani moc nepoznal, ani je nevidel nikde kolem sebe, coz je dneska bezne, nebude videt, proc ten rozum neni tak dulezity, jak se z pozice rozumu zda, a tim padem si ani nebude mit motivaci to nejak zkoumat, overovat atd.

navic to zkoumani a overovani vyzaduje aktivity ruzneho druhu, ktere casto nejsou prijemne - uprimnou sebereflexi, ochotu vzdat se svych predstav, trenovani ticha a spocinuti v nem... nic z toho z pozice rozumu nedava valny smysl