možná trochu související s tím, co nakousla ymladris - teď jsem viděl tento výbornej dokument
"Lost adventures of childhood"
Beyond
http://www.beyond.com.au/index.php?option=com_vcatalogue&task=view_details&vid=390&Itemid=21
je to o nově se objevující hrozbě, která může mít dalekosáhlé důsledky. A sice, že mezi dětmi (hlavně teda zatím asi v USA, UK apod.) mizí tzv. "volná hra". Tzn. že děti si hrají sami bez dozoru rodičů, zažívají různá dobrodružství, učí se kooperaci, sociálním dovednostem, rozvijí fantazii, přímou zkušenost s okolím metodou pokus-omyl atd.
Bují hyperparenting, kdy rodiče dětem řídí vpodstatě veškerý volný čas, dítě má přesný režim na sebe navazujících kolektivních sportovních aktivit a zájmových kroužků, na všech těchto místech mu někdo řekne, jaký je program, co má dělat. A když pak např. zkoušeli tyto děti nechat bez dozoru, tak bezradně stáli a nevěděli, co mají dělat, protože jsou už od mala zvyklí nechat si řídit život.
U dětí se tak rozvijí pasivita a neschopnost vytvářet opravdu vlastní motivace, názory, sny atd. Dělaly se výzkumy, které dokázali, že volná hra rozvijí mozek a čím dál tím víc se spekuluje, že nedostatek totoho fenoménu se podílí na masivním nárůstu ADHD, stresů atp. Bylo až k pláči sledovat tu absolutní absurditu, kdy v US byla třída, do které docházeli k psychoterapeutovi 7 - 11leté děti, které trpěli úzkostmi a stresem z toho, že jsou na ně kladeny příliš velké požadavky. A po psychoterapeutovi si je vzal do parády další odborník, který je učil, jak si hrát :-))
Ukazovali tam třeba jeden tábor, kde má jedna ženská jedinou funkci - od rána do večera fotí děti při všech aktivitách a fotky průběžně uploaduje rodičům na net. Pokud se pak rodiči zdá, že je na pár fotkách dítě nějaké bez nálady, tak hned volá vedoucímu tábora, který se musí zodpovídat a sjednat nápravu. Nebo jeden rodič se tam chlubil tím, jak mají všechny jeho děti GPSku, díky které přesně ví, kde se nachází. Což mi přišlo obzvlášť zrůdné, když si vybavím, že nejkouzelnější okamžiky dětství byli během spiklenectví toho, že jsme lítali někde za vesnicí po bažinách a lesích a věděli, že rodiče neví, kde jsme
Rozebírali i to, že stále rostoucí rodičovské obavy o své děti nemají žádné opodstatnění a jsou jen důsledkem jejich vlastních neuróz a vystresovanosti. Protože podle statistik žijeme v bezpečné době, což si bohužel neuvědomují lidi, kteří udělají z jedné bulvárně nafukované "Aničky" závěr, že za každým stromem číhá zfetovanej nekrofilní pedofil s kleštěma a letlampou.
mluvil tam např. autor této knihy
Under Pressure: Putting the Child Back in Childhood: Amazon.ca: Carl Honore: Books
http://www.amazon.ca/Under-Pressure-Putting-Child-Childhood/dp/0676978436