KUATO: jestli se můžu ještě vrátit k debatě o "normálním" a nenormální jídle... :)
Příjde mi, že je to otázka míry, v čem spolu s conti nesouhlasíte. Já experimentoval s makrobiotikou, veganstvím, vegetariánstvím apod. a teďka maso jím (zvlášť když je kosa) a dělá mi fakt dobře. Jím teda hlavně ryby, ale i tak si dám občas něco "silnějšího" a je to moc fajn... a tofu (kterého jsem dřív jedl spoustu) si dám jednou za čas výjmečně.
Mám dojem, že když se člověk oseká o extrémy stravování (takový ty croasany s activií, salám s rohlíkem každý den na snídaní, komerční supersladký věci apod.), který jsou ze své podstaty naprosto nevyvážený, tak je to dobrý základ, na kterém se dá stavět celý harmonický řád. Takový vajíčko se špenátem a knedlíkem, pořádný hovězí vývar nebo dančí gulášek, vždyť to jsou dobroty, které člověka zahřejí na těle i na duši. Naopak, při návštěvě makrobiotické restaurace (nebo když jsem tam dřív vypomáhal), jsem potkával mnohem víc nezdravých lidí, kteří si těmito dietami kompenzovali nějakou potřebu sebemrskačství případně sytili pocit elitářství... což mi příjde mnohem nezdravější než to, že jsem měl včera na oběd kuřecí plátek s bramborovou kaší ,)
Problematický je přebytek mléčných produktů, přebytek salámů nebo obecně masa, přebytek cukru apod. vždyť nejde o samotnou potravinu, ale o množství a častost užití...
Jasně, je dobré se vyvarovat glutamátkových neurokoktejů a průmyslových sraček co obsahují místo 4 složek 25 (jak je třeba časté u penam chleba), ale jinak mi česká kuchyně ve své podstatě příjde super... však když se člověk koukne na různé staré děduly a bábiny na vesnici (i ve městě), tak uvidí zdravý harmonický zen naších krajin.
KUATO: no Bhagavadgíta je fajn, ale celý brahmanismus té doby stojí na obětí, respektive jakési obsedantní introjekci opakované tvoření vesmíru, které musí být udržované neustálými oběťmi... a tak ty verše jsou vlastně na světlo světa vytlačeny strachem ze zániku (což jim neubírá na hodnotě), nicméně odhaluje jejich diskurzivní povahu...