Já teda na tu bezmoc a nespravedlnost nenarážím na každém rohu, ale v médiích, které už nečtu, takže nenarážím. Onen hrozný svět je podle mě spíše mediální obraz, nežli realita. A nebo se prostě pohybuji v prostředí, kde tohle není. Podle mě to není tendence světa, ale tendence masových médií.

BROZKEFF: a protoze kultura je spolecny tmel lidi, kteri se diky ni dovedou identifikovat se zbytkem smecky a v chaotickem vesmiru vnimat jakous takous jistotu, tak ti, kteri pujdou mimo kulturu, budu vzdy neoblibeni. je to nevdecna role, byt nonkomformni :-) v kterekoliv socialni skupine.

Rozlisovala bych mezi precitlivelosti,kdy clovek neco nesnese a vubec nemusi mit poneti proc, jako napriklad miliony alergiku,a vnimanim reality,kdy si je vedom naprosto silenych vlastnosti nekterych veci okolo nas,a proto se jim vyhne,pokud muze,a zvoli jine. Je ale zajimave,ze kdyz to chce sdilet,narazi,prestoze fakta jsou obecne znama,a dokonce i mezi lidma,kteri se o to zajimaji taky. Muzu jist,pit,pouzivat cokoliv,co jsem tu zminila,nestane se nic vazneho,a pokud nastanou neprijemne vjemy,po par pouzitich se to srovna,vsichni jsme se tu narodili,vsichni mame schopnost to vydrzet. Akorat pokud mam na vyber a muzu mit ciste veci,nechapu proc bych to delala. Nevidim jedinej rozumnej duvod smirovat se s tema ucinkama na telo a vedomi. V situaci nouze nebo nedostatku by to samozrejme bylo jinak,pak vezmu co bude a udelam z toho to nejlepsi. Ale dokud je vseho dost a mam na to,netusim proc na sebe patlat parabeny nebo pozivat nejake pochybne pseudojidlo. A neresim to absolutne,taky si umyju ruce mydlem na wc kdyz je to treba,nebo dam neco z vecerky,kdyz neni jina moznost. Nebo ruzny zavislosti..;) jen tam proste vidim ten rozdil,vidim co to udela,a prijde mi podstatnej.
Ale dost o tom,bud je predcasne o tom psat nebo to neumim ;)

CONTINUITY: co treba tohle na zamysleni nad veganstvim? :D
http://www.mindbodygreen.com/images/features/products-made-cattle.jpg

Napadá mě, že jsou dva možné přístupy.

Buď člověk změny vnímá tak, že se v něčem "omezuje", protože by "měl" (proč? říká kdo...?)
To se mu samozřejmě dělat nechce, má k tomu odpor, vnímá to jako utrpení, a vůči takovému nepříjemnému chování se potřebuje vymezovat, mj. například v internetových diskusích ;)

Druhá možnost je, že si vybírá to, co mu nejlépe vyhovuje, protože chce. Zkoumá svět, a volí to, co je nejlepší pro jeho cestu tak, jak ji sám cítí, a co mu dělá dobře a radost. Což je velice příjemnej proces. Není v tom žádné "měl bych", protože tam nejsou vnější autority. Z vnějšího světa mohou přijít informace, a ty jsou zhodnoceny "je tohle pro mně funkční, hodilo by se to třeba vyzkoušet?" - někdy ano, někdy ne.

To, co řeší jiní lidé, potřebuju řešit, jen pokud sama vnitřně cítím, že je to dobrý nápad. Pokud ne, přenechám to jim ;)

OGMIOS:
Souhlasím s tím, co píše
DAWYT:
;))
Taky jsem byla násoska, nemálo ;-D
Mnoho lidí, kteří mají v sobě hlubokou touhu přiblížit se k tomu "božskému", jak říkáš, si taky vybere takovej život, takovej začátek života, podmínky, rodinu, genetickej materiál, že to představuje zkoušku....že například člověk ze začátku neví co se sebou, všechno ho bolí a ničí se. Potkala jsem spoustu skvělých lidí, co se ničili, ale kvůli tomu si rozhodně nemyslím, že by bylo dobrý nebo v pořádku se ničit, na vlastní kůži jsem si zkusila, že je to akorát způsob, jak žít v utrpení a neuplatnit svůj potenciál....

Mírnější stupeň je "neřešení", a tam si myslím, že je to tak, jak jsem psala níže: někteří lidé některé věci nemusí řešit, a nebrání jim to v naplnění jejich životního úkolu. To podstatné je láska. A nebo mají třeba nějaké "nezdravé" zvyky, které jsou v jejich pojetí vlastně zdravé, přinášejí jim radost a jsou s nimi sladěni tak, že to není zásadní problém. Tam mi ale přijde, že je to o určité rozumnosti a střídmosti. Člověk může být velice harmonickej a občas se zmastit z podoby, ale být nonstop v lihu je harmonické asi skutečně výjimečně ;-D
Ale taky je to někdy tak, jak píše DAWYT, tedy IMHO: že ten člověk krásně září jak je, ale pokud by některé věci "řešil", měl by té energie ještě daleko víc, a on a celej svět by koukal, jakou dimenzi by mohl ještě objevit :)

pro mně je dost divnej termín "hlídání si". vnímám to spíš jako vybírání si toho, co je příjemné a funguje. není potřeba něco hlídat. stačí se řídit tím, co duše a tělo chce. bolí neřídit se tím.