CONTINUITY: jj, patenty na pravdu nebrat a takovým patentovačům je nejlépe se obloukem vyhnout.
Jj, ta ayurvéda koukám, se Tě hodně drží, ta je fajn... já se teď zase pro změnu vrhám na tcm a čínskou moudrost tohohle směru, tak jsem zvědavý, co číňani nabízí v kontextu dietetiky, myslím, že to bude podobně zajímavé.
Mě právě před nějakým časem zaujalo to, jak neuvěřitelně roste koncentrace/koncentrovanost některých bazálních "prvků" stravy v potravě (třeba sladký výrobek jehož složení je ze 3/4 cukr, mazec). Příjde mi, že to jde ruku v ruce s jakousi naší zápaďáckou otupělostí a letargií, postupným oploštěním emočního prožívání apod. Jakobychom zoufale potřebovali něco cítít a tak to solíme a sladíme co se dá, pořád se to šponuje a nevím teda, kam to dojde. Když teď náhodou narazím na nějakou sladkost z obchodu, tak se nestačím divit, jakou intezitou to zahltí mé chuťové pohárky a jak rychle jde na tuto intenzitu navyknout mít jí jako normu... velmi podobné je to se solí. Jj, průser je imho tuna soli respektive cukru ve slaných respektive sladkých výrobcích a pečivo jako základní zdroj karbohydrátů (a nedávno jsem se bavil s jednou paní mistrovou kungfu a říkala, že brambory jsou taky nahovno) a potom přebytek nějakého typu potraviny ve stravě (spousta lidí jí pořád dokola maso/sýry/maso/sýry, občas vajíčko - btw. mega rozdíl mezi smaženým a vařeným vajíčkem!!), absence bohatšího výběru zdroje bílkovin a taky, což je třeba hodně můj problém, zbytečně velké porce jídla. Imho se stačí "pořádně nažrat" jen jednou za čas.
Ty Mitchellovy pravidla semi moc líbí, jednoduchý, úderný a výstižný. S těma ingrediencema bych brzdil, ale autor to myslel asi tak, že v rámci jednoho typu potraviny by nemělo být více ingrediencí... ale vyjímky existují taková maková buchta "hrnkovka" může obsahovat dva nebo tři typy mouky, sladidlo, prdopeč, tuk a už seš na víc než pěti a to jsme ještě nezačali s náplní.... no ale jak píšu, asi tuším, jak to autor myslel a je to dobré, moc dobré...
a ano, mostly plants...
Ještě jedna věc mě dostává, ale spíš tak psychedelicky nebo jak to říct. To jsou moderní megapekárny a cukrovary, který v podstatě (z magického či psychedelického hlediska - možná by jsme taky mohli říct schizofrenního :) vytváří jakýsi portál, který imrvére, nonstop, zpracovává jeden druh potraviny, nikdy se nezastaví a jenom chrlí a chrlí, dost dystopická vize pro mě. U pekáren je ještě bonus "věčného návratu" nespotřebovaného pečiva zpět do oběhu a tak pořád dokola. V podstatě každý pecen chleba obsahuje klidně 5 let starý zlomek dřívějšího pečiva... ble :o)