_BENNY: a přesto právě to se stalo ;)
JUNIPETRUS: IMHO fake. Hledal jsem, ale nenašel jsem ani stovky, ani jednotky důkazů. (Kdyžtak nalinkuj.) Slepice jsou schopny snášet vejce bez skořápek jen s tenkou blánou a to zdokumentované jako jednoznačný výsledek diety která má málo vápníku. Pokud deficience přetrvává, tak snášet přestají.

http://www.chickenkeepingsecrets.com/chicken-eggs/eggs-with-no-shells/
http://www.ruleworks.co.uk/poultry/poultry-calcium-supplement.asp
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00071666908415744
etc.

CONTINUITY: ja vychazim z toho, ze kdyby zde existoval nejaky prvotni stav, ktery by kazdemu vyhovoval, tak by jej nikdo nemel potrebu menit smerem k neprirozenosti, ktera nevyhovuje. leda ze by v tom figurovaly vnejsi vlivy (priroda, dzungle, vesmir, whatever).

a ja vas v tom castecne podporim, sice jsem Ishmaela nedocetl, ale ten diskomfort plynouci ze zivota v tom umelem systemu ktery jsme si tady my lidi pro svuj zivot vybudovali obcas zazivam taky. a cim vic psychedelik do sebe nastrkam, tim neprirozenejsi mi pripadne prostredi ve kterem se pohybuju.

NICMENE. vyhodnotil jsem celou vec tak, ze duvod k nespokojenosti zde bude vzdycky. jak vzpominala YMLADRIS, je zde take moznost zit prirozene v souladu s prirodou a umrit na spatnou zivotospravu kvuli necekane spatne urode. mozna to byla uplne stejna nespokojenost, ktera lidi vedla k vybudovani toho umeleho neprirozeneho sveta, ktery je bude pred tou prirozenosti ochranovat. to ze si clovek muze dovolit ten luxus cas od casu splynout s prirodou a nezahynout v ni, to je imho dano diky tomu, co nas zaroven svou podstatou vnitrne stve :-) vlastne nam v samem dulesledku vadi nevlidnost prirody a omezenost nasich vlastnich moznosti jak se s ni vyporadat.

reklamní vsuvka - jsem tak ve dvou třetínách Ishmaela a myslím, že to hezky vysvětluje to, proč mi nedělají dlouhodobě dobře velká města, přeplněné vlaky a tramvaje atd. Že mě to vždycky přišlo něčím nepřirozený a odpudivý, jako kobylky. No, a jestli je to jen nějaká moje haluz, tak je to přínosný už jen tím, že mi to dovolilo si aspoň nějak racionalizovat svojí asociálnost :-)...

jinak těch věcí, co mě k tomu napadají je víc, ale tohle byla z nějakýho důvodu jediná, o kterou jsem se chtěl podělit. Ale to, co to sděluje mi je každopádně blízký a párkrát během čtení proběhl takový ten pocit, že narazíte na něco vlastně hodně jednoduchýho a důvěrně známýho, co ani nemusíte víc rozebírat i přesto, že jste si toho dřív nevšímali. Něco jako když potkáte jednoho ze svých nejlepších známých po mnoha letech, už jste na něj vlastně úplně zapomněli, a teď když se potkáte, tak nemáte potřebu si něco říkat, ale zároveň vám to ani nepříjde nějak zvláštní nebo nepřirozený...

smutným faktem je spíš to, že na věci, který to naťukává, mám tendenci umyslně zapomínat a dělat, že neexistují, protože to ve mě probouzí úzkost a zmar, přičemž zároveň necítím dostatek energie nebo pozitivního směru, kudy se vydat. Takže to většinou vyústí jen v hněv a pocit bezmoci. Což se pak promítá i do okolí a vrací se to. A je to takové to staré známé, že jen nadávat a poukazovat na špatné věci nikam nevede, protože sílu ke změně mají lidé upírající svou pozornost k pozitivním stránkám života a cílům. Zatím to ale často moc nejde, nějak mám celoživotní tendenci si všímat vždycky spíš toho horšího...takovej automat, kdy pozorujete své chování, vidíte přesně ty mechanismy za ním, víte že to není moc funkční, ale zároveň to nejde nasměrovat jinam. Prostě na pomezí. Navíc je to dost pokrytecký, být zhnusen něčím, čeho jsem součástí a co sám vědomě svým konáním podporuju jen ze slabosti, protože se bojím konat jinak, tak se raději držím starého známého.