GEN_IO: Na tom něco je.
Včera se mi to připomnělo, když jsem viděla opak.
Potkala jsem se s mámou kamaráda. Paní zjevně osamělá, nemocná, s nadváhou, sotva pohyblivá, jen sedí v paneláku u tv nebo ntb. A hned začala na obvyklou notu, jak je v naší zemi všechno špatně. Přestože si sama nemyslím o politice a ekonomice nic idealistického, v téhle extrémní formě už to neznám, protože se s takovými lidmi skoro nesetkávám. Vzpomněla jsem si, že jsem to slýchávala od rodiny a známých, to už je dávno....
Když potkávám lidi zdravé, aktivní, případně různě na sebe pracující, vidí tu samou realitu všichni mnohem pozitivnějc. I když všichni víme o tom, co nefunguje, taky vidíme tu spoustu možností, které dnes máme, všecko dobré, co se děje, tvoří a mění. A někdo vnímá dnešní dobu vyloženě jako dobu transformace a zázraků, což je z určitého úhlu pohledu taky naprostá pravda :))
Tak mě napadá, že ty smutné vize jsou produktem nemocných lidí a nemocných myslí.
(samozřejmě nemocní lidé a nemocné mysli zase jsou důsledkem dlouhodobé nemoci společnosti, ale necykleme se do toho teď;)
A proto je tak důležité, abychom se léčili, uzdravovali a transformovali, pomáhali si v tom navzájem, sdíleli co k tomu pomáhá. Protože zdravější člověk dokáže mít zdravější vize. Nemusí nutně být idealista, ale může mít konstruktivní vize, jak se k neideálnímu světu postavit, a třeba v něm něco malého zlepšit. Nebo velkého, jak kdo, jak co :)
A čím víc lidí má zdravější vize, tím větší šance na uzdravení reality.