SCHWEPZ: Komedie plná omylů.
Pokolikáté už čtu takovéto pojednání, kde někdo s pouze elementární znalostí ekonomie sice poměrně dobře pojmenovává problémy, ale nabízí zoufale zcestná řešení.
Je pravdou, že oproti stavu před 100 lety se významě snížila cennost zdroje "práce" ve smyslu nespecializované a univerzální práce, zatímco cena kapitálu zůstává beze změny a v podstatě impicitně roste. To vede k optickému bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.
Nicméně liberalizace a pokrok bylo to, co vedlo k tomu, že první zdoj "půda" také (obdobně jako dnes práce) ztratil hodnotu, i když je podobně jako práce absolutně omezený, práce je také omezený zdroj (lidé se rodí a umírají), kdežto kapitál je vlastně neomezený - akumulací vzniká další, násobí se.
Bohužel sociologové, politici a ekonomové přehlédli nutnost přesunu z primární, sekundární a terciální sféry do sféry kvartální - vzdělání a duševní rozvoj. Kolik lidí ´, nepříklad starších, již sice nemůže konkurovat "číňanům" v montážích aut, dobývání nerostů a zemědělství (případně výroby mechanizace pro zemědělství), ale má obrovskou zásobu životních zkušeností, příběhů a psotojů, které mohou efektivně předávat?
Potřebujeme učitele, ale učitele srdcem, baviče, vypravěče, spisovatele, umělce. To je kvartální sféra. Naučili jsme se zajistit si obživu bez nutnosti, aby 90% z nás pracovalo od úsvitu do soumraku na poli. Naučili jsme se zajistit hmotné statky (oblečení, bydlení, dopravní prostředky, hračky), aniž by 90% z nás muselo "bouchat" šestnáct hodin ve fabrikách. Vše díky duševnímu rozvoji, umožněnému právě díky liberálnímu prostředí.
Specialisté budou na trhu práce ceněni vždy, ještě více jsou však ceněni nespecialisté, ale lidé s nápady a "řešitelé" - to, co se umí rozhodovat. Ano, bohužel jsme potravu zprasili a hmotné statky zbožštili, musíme mít neustále ´modernější a módnější oblečení, auta, hračky. Ale přehlédli jsme, že musíme jít dál, směrem k duševnímu rozvoji - vedení, koučování, předávání zkušeností. Jedině tak budou "zaměstnanci" stále cenní. Ano, bohužel se kapitál mírně vymkl kontrole - ale právě díky volání po oklešťování svobodného trhu - díky státnímu monopolu (nebo téměř monopolu - zkuste sehnat 500 milionů na založení banky) existují finanční instituce, které přeléváním "hodnoty" dělají něco z ničeho na náš úkor.
Ale pracovně jsme strašně efektivní - ve společnosti skutečně pracuje necelá třetina lidí, zbytek jsou nezaměstnaní, státní úředníci (ti nic nepřinášejí, naopak zatěžují ostatní), různí poradci, lobbisté, realitní agenti "čerpači" evropských fondů - všechno je práce na prd, celku nic nepřináší.
Z této třetiny velká část pracuje ve velkých korporacích - a tam efektivně pracuje opět jen třetina, ostatní jsou navíc (marketing, HR a jiné "únikové" obory, kde lidé akorát šmudlají v powerpointech a svolávají meetingy). Ze zbytku lidé skutečně pracují opět jen část času, zbytek tráví na nyxu :-).
Přesto dokážeme vytvořit vše, co k životu potřebujeme a možná trochu víc.
Takže lokální komunity, farmy, podpora "známých" řemeslníků, farmářů, cílený výběr prodkuktů s osekáním zbytečností a větší duchovní rozvoj (v každém kibucu jeden stařešina jako učitel a studnice moudrost), to je řešení, ale musí přijít od nás, postupně, zdola, ne naordinováním "úspěšné keynesiánské politiky", jak doporučuje autor...