_BENNY: Pokud ten člověk je sexuálně zdráv, prožil funkční vztahy,a dělá to proto, že to opravdu vnímá jako cestu někam dál, ne proto, aby se vyhnul nějakým (v naší společnosti velmi častým) traumatům, bolestem a nefunkčnostem, pak jeho volba.
Nikdy jsem na celibát intuitivně moc nevěřila, přišel a přijde mi jako fakt divnej a podezřelej koncept, ale zjevně je mnoho mužů, kterých si vážím, kteří to vidí jnak (ale zajímavé mi přijde, že to obvykle vidí jako cíl, kterého "bych měl dosáhnout...možná někdy, když na tom budu makat...";).....tak to je přesně ten bod, kdy nejde opravdu vědět a posoudit, co pro jiného člověka je dobré, třeba to dobré je.
Pochopitelnej a odůvodněnej mi přijde "celibát", pokud má člověk v sobě naprosto nepoužitelný a nefunkční programy, jak má vypadat vztah. To je vlastní zkušenost, lepší žádnej vztah, než povrchní a nedobrej vztah s nesprávným člověkem....nebo nefungující vztah, kdy ten člověk je třeba fajn, ale nedokážeme si neubližovat, nebo nevíme jak spolu být...a tak..... Ale takovej stav nevnímám jako celibát, spíš jako dočasný omezení, zatímco se člověk snaží se uzdravit...
Přijde mi, že v dnešní době opravdu hodně lidí má se sexem a vztahama nějakej problém, a někdy si to neuvědomujou, a je snadný "vyřešit" to tím, že si řeknu "jsem duchovní, budu žít v celibátu"......ale to je něco podobnýho jako odmítnout svět a hmotu, když člověk ještě nezkusil pracovat, fungovat, samostatně se o sebe starat...přijde mi to předčasný a docela fandím tomu systému, jak byl v Indii, že do těchhle věcí šel až člověk, co už se "naučil" život ve světě, v pozdějším věku.