GAISAKA: rekla bych ze to je mozna ten rozdil mezi skolama "vsedni den" a skolama "vytrzeni". To, ze si vnitrniho ticha vsimnes je totiz jenom uplnej zacatek. Neni to analogie nejakeho vrcholneho zazitku samana ci nekoho, kdo chodi do jineho sveta a zase zpet a o pobyvani TAM se neda nic moc rict. Samozrejme proc ne, kdyz nekdo chce mit spiritualitu hozenou takto dualne a nevyslovne, jeho vec, taky je to vtipny.
Ale ten pristup o kterym mluvim ja a dalsi, tam nejaka extaze atd neni podstatna. Cilem je rozsirovat prostor, ktery v tvym zivote prosvecuje ticho, na maximum. Nejdriv se ti pritomnost ticha dari uvedomovat si nekde na meditacnim polstarku, ale jakmile prijde nejaka komplexovejsi situace (Jung), hned na to zapomenes a opet jednas jako by zadne ticho neexistovalo (serves matku, jsi servilni k otci, ... cokoliv). Ale pri soustavne praxi je mozne si byt vedom ticha i pri bezne praci neuralni site. Neni to intelektualni znalost, ale stav. Opet paralela s krestanstvim: kdyz krestan mluvi z pozice kdy citi pritomnost sveho Boha, muze jednat jinak (ma se jako by o co oprit), nez kdyz ten stav nema, jenom mu v kostele rekli nejaky data o Bohu nebo kdyz ten stav mel jednou pred 10 lety o Velikonocich.
Prozivani je subjektivni, to je jasna vec, v tom plne souhlasim ze tyhle debaty jestli je to ticho nebo hluk :-) atd. jsou srandovni zabava, protoze kazdej si to musi nakonec ochutnat sam. Proto mi pripada dobry mluvit spis o tom, jake zmeny praktikovani pobytu s tichem prinasi do zivota.
Asi nemusim ani opakovat, ze to slovo ticho je fakt nemalo ... zavadejici :)